Kde se toulá dobro

Takové dobro je dost zvláštní věc. Přestože je natolik abstraktním pojmem, že se spíše zařadíte do fronty namazaných pozorovatelů UFO talířů, než abyste ho zahlédli, místy se zdá být téměř hmatatelné. Vždyť není pohádky, květu dobromyslu ani cest do Dobřan či do Brazílie, kde by se nenašel alespoň kousek dobra. A někomu se do konce vejde i do břicha.

Dekadentní spoluobčané možná budou překvapeni, ale fakt je, že s dobrem se setkáváme denně, a to při rozhovorech s lidmi všech velikostí a tvarů ústní dutiny. Tohle slůvko totiž tvoří podstatnou část slovní zásoby jak v rodném, tak v cizím jazyce. Proč asi? Buď jsme všichni nezdolně optimističtí, anebo natolik vychytralí, že tušíme úspěch v podobě kladných odpovědí na většinu otázek, které nám dnes a denně kladou zvídaví jedinci. O bramboračce, dmutí Facebooku, i ekonomických balíčcích Baracka Obamy můžeme s trochou fantazie tvrdit, že jsou dobré. Je to totiž ohromně praktické – pokud náhodou netušíme, co je to Barack Obama, stačí vytáhnout z rukávu toto kouzelné slovíčko a můžeme počítat s tím, že se nikdo neurazí (ani ekonomický balíček).

Dokonce bez mrknutí oka akceptujeme mnohdy stereotypní pokusy vyjádření názorů některých jedinců, jejichž objem slovní zásoby končí tam, kde děti začínají otevírat slabikář. Pokud dotyčný neví, jak před vnadnou společnicí nápaditěji zhodnotit právě zhlédnutý film, bez okolků používá slovní obrat „docela dobrý“.

Jestliže se vaše jazyková schopnost nachází na rozhraní prologu a první lekce v učebnici, doporučuji se v rámci zachování mezinárodní morálky držet na uzdě, pokud jde o Tálibán, květákový mozeček a Cosmopolitan. V nejlepším případě byste schytali pověst pomateného podivína.

Dalším nalezištěm dobra je místo poblíž jeho vzdáleného příbuzného, zla.

Jejich kontrast byl a bude zásadním dualistickým dělením světa. V opačném případě by smysl pohádek degradoval na koketní ztrácení střevíčků a nekonečná obžerství Mařenky s Jeníčkem (nebo Mařenek Jeníčkem?). Na každém rohu bychom potkávali saně a mozkomorů by se nebál ani Harry Potter.

Máloco je ale tak černobílé, aby se dalo vymezit tímto způsobem. Dokážou to pouze populisté a děti, které se učí, že maminka je dobrá a Pepíček, postrach všech pískovišť, zlý.

Nečiním žádný objev, když tvrdím, že bez zla by neexistovalo dobro a naopak. Nicméně je občas důležité věřit všem těm pohádkám a Havlům, abychom jednoho dne náhodou nezjistili, že se z nás ztrácí kousky dobra a že z Loun to máme domů pěkně daleko.