Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

SAKO

23. 03. 2009
5
8
2101
Autor
Alimra



Z toho dne si nepamatuju nic než paniku, když jsem zjistil, že nemám vhodné oblečení. Prohledal jsem skříň, všechny zásuvky, dokonce jsem v horečnaté beznaději otevřel i lednici. Už nyní mi to přestávalo myslet, před očima se mi zjevovaly bílé čtverce, skládaly se do vlaštovek, zase rozkládaly, aby nakonec zmizely a nahradily je obdélníky.

Byl jsem šílený z toho, že hledám oblek, který jsem nikdy nepotřeboval a nikdy ho ani nevlastnil. Ale nemohl jsem jinak. Vyházel jsem všechny knížky z knihovny, vysypal odpadkový koš, prohledal peněženku, rozebral záchodovou nádržku.

Už na pokraji bezvědomí a stále za přítomnosti těch bílejch geometrickejch zvířat se odnikud vzala tužka a začala psát na jeden z mých obdélníků:“Táta, táta ti tu nechal oblek, abys mu ho vzal do čistírny, je v červené Penny-igelitce.“

Od té doby nic nebylo, neuvědomoval jsem si ani sám sebe. Byl jsem nikdo nikde, v hlavě neprosté nic. Naprostý opak stavu, když člověk nemůže spát, chtěl by spát, a myšlenky jdou jedna přes druhou div se nepřerazí – blbé reklamy pouštěné na strop tunelu a žádná naděje najít a vlastní botou zaslepit to malinké okno, z kterého se šíří žlutý kužel plný prachu.

Nevím, kam jsem šel a proč zastavil u dveří, proč jsem zvonil a proč mi otevřel muž, kterého jsem musel následovat dovnitř domu, protože se najednou otočil a chtěl, abych mluvil, abych řekl cokoliv. Určitě jsem mlčel. Jediné, co si pamatuju a co jsem byl schopen vnímat,  byla věta, které jsem byl schopen přiřadit alespoň barvu. Věděl jsem, že je důležitá. Nemohl jsem však jakkoliv reagovat. Žádná myšlenka, žádný náznak hlouposti. Uvědomoval jsem si pouze, že jsem bosý, ve špinavém obleku.

Neznámý musel křičet:“…tak něco řekni … cokoliv … jinak tě budu muset zabít.“ Těsně před tím než vystřelil, mi došlo, proč ten oblek, proč tu stojím a pozoruju kulku, jak opouští hlaveň, jak se zkracuje vzdálenost mezi ní a mnou a těsně než vytryskne krev, jako bych tu kulku měl i na jazyku. Pak zmizely čtverce, obdélníky, kužel i prach a já ztratil vlastní váhu a letěl.

Druhý den ráno mi padl zrak na papír na nočním stolku, který jsem si připravil pro případ, že mě v noci konečně na poslední chvíli osvítí a napíšu slíbenou povídku pro svého redaktora. Papír ačkoliv prázdný mi něco říkal, něco jiného než, že jsem propásl poslední termín a šanci.

Už nebylo proč spěchat, uvařil jsem si kakao, vyčistil zuby. Oblékat jsem se nemusel, večer jsem byl neschopný se svléknout a lehl jsem si tak, jak jsem přišel z baru.

Později po absolvování nervy drásající cesty přeplněným metrem jsem redaktorovi předložil papír z nočního stolku. Podíval se na mě a zařval:“Na popravu ke mně se chodí ve vlastním saku!“


8 názorů

Zbora
26. 03. 2009
Dát tip
Líbila se mi - hodně.

Alimra
25. 03. 2009
Dát tip
Janino, jsem si vědoma svého těžkého jazyka, snažím se s tím něco dělat, ale ne a ne tomu přijít na kloub. To že jsem zde povídku uveřejnila, byl náhlý popud s tím, že jsem ji hned chtěla smazat.Ale nesmazala a asi hned nesmažu, člověk musí umět zacházet i se svými nedostatky :-). Ty čárky opravím, jen co mě Písmák pustí do editace díla. Za kritiku děkuji, určitě si ji beru k srdci.

romale
24. 03. 2009
Dát tip
hmm, teda - to je hodně nadějný...! uplně si notuju..

Janina6
24. 03. 2009
Dát tip
No, omlouvám se, chybička se vloudila, do zpráv se zaslat nepodařilo :-)

Janina6
24. 03. 2009
Dát tip
Ahoj, nevím, proč tady všichni hluboce mlčí, snad byl pro ně šok, že básnířka napsala povídku :-) Tak raději píšu taky jen do zpráv, a doufám, že neurazím připomínkami. Na začátku - při popisu toho šíleného hledání - jsem se dobře bavila. Čekala jsem pokračování ve stejném duchu, ale v druhé polovině vyprávění nějak "ztěžklo". Je tam spousta nápadů a fantazie, kazí to spíš stavba vět (třeba opakování slov - tady ale určitě ne záměrné: "...co jsem byl schopen vnímat, byla věta, které jsem byl schopen přiřadit...") Sem tam jsou důležité i čárky (místo "Papír ačkoliv prázdný mi něco říkal, něco jiného než, že jsem propásl..." správně: Papír, ačkoliv prázdný, mi něco říkal, něco jiného, než že jsem propásl...) Prosekat houští slov, než se dostaneme k tomu hlavnímu, tedy slovesu, by taky někde neškodilo ("později po obsolvování nervy drásající cesty přeplněným metrem" je hodně velké sousto). Celkově mám pocit, žes to psala narychlo. Jinak, povídky jsou myslím fajn relax pro tak výraznou básnířku, jako jsi Ty.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru