Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+11 neviditelných
Křup
datum / id31.03.2009 / 316360Vytisknout |
autorEdvin1
kategoriePovídky
upřesnění kategorieMinipovídka o pomíjivosti živo
zobrazeno3257x
počet tipů8
v oblíbených1x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog
Žádné veledílo, takže kritiku si to nezaslouží.Ale klidně ji napište, máte-li chuť.
Křup
Spěchal do práce. Cyklostezka byla počmáraná slizkými čarami slimáčích stop. Jako kondenzační čáry na nebi, nebo brázdy po člunech na jezeře.  Kam po celou noc vandrovali? 
Jeden se opozdil. Musel cyklistu vidět, vždyť muž na kole byl jako hora, ale slimák tam stál jako opařený a jen se malinko nahrbil.  
Křup! 
Ve vlahé ranní mlze se  vznášela jedna slimáčí dušička do slimáčího nebíčka.
 
Po hodině se doprostřed cyklostezky vydal jiný slimák.  Táhlo ho to za proteinem bratříčka. Ale než si stačil utřít ústa a říhnout po posledním soustu, uslyšel svištění kol, a když se vylekaně otočil, zahlédl jen stín, který mu zastřel celé nebe.
Křup!
 
Po chvíli zdvojená vůně proteinu naplnila jak zeleninovou zahradu po straně jedné, tak  ovocný sad po straně druhé. Kondenzačních čar na asfaltu přibylo.
Občas zasvištělo kolo, a pak:
Křup!
A křup.
A křup.
..........................
 
Když se vpodvečer  vracel domů, obloukem až do trávy se tomu místu vyhnul. Ale díval se tam, fascinován spletitými obrazci ze stříbrných čar. Skoro každá končila uprostřed stezky, ve flíčku jako po mýdlovém balónku. Jen jedna, ta nejčerstvější, se vinula napříč, dotýkala se každé skvrnky, a jak se přibližovala ke straně druhé, stávala se čím dál tím mohutnější. Nakonec mizela v trávě.
 
Jel dál k domovu a strnule hleděl před sebe. Ale než vjel do vozovky, ještě jednou se ohlédl.
 
A tu uslyšel zasvištění pneumatik, a celé nebe mu zaplnil stín.
Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

12.06.2009 17:25:57Tangens_Omega36
Táhlo ho to za proteinem bratříčka. To jsem vážně netušil, že i slimáci jsou kanibalové. Máš tam ale jednu zásadní (obsahovou) chybu - slimáci přece nemají ulitu. Při jejich přejetí nemohlo tedy zaznít "Křup!", ale spíš něco jako "Plc!".
Ale chápu to jako uměleckou nadsázku - skutečný zvuk (např. ten, který navrhuji), by čtenáři tolik nedrásal srdce. :o)
Docela dobrý minithriller. :->
30.04.2009 14:23:08Edvin1
Aha.
30.04.2009 14:19:54Tragicus
Ten pocit vznikl zde: "Ve vlahé ranní mlze se vznášela jedna slimáčí dušička do slimáčího nebíčka." - prilisne zdrobnovani zavani patosem. Uz jsem to pak ze sebe nesetrasl.
30.04.2009 13:35:30Edvin1
Že v tom vidíš patetiku, mne překvapuje. Zatím na něco takového nikdo nepřišel - ani zde, ani jinde. Psal jsem to v úsměvné náladě, s typicky slovanskou ironií v duši. Když jsem toho slimáka přejel, napadlo mne: "A co ty? Nejsi taky takový slimáček?" A hned jsem to v tomto duchu sepsal.
Díky za návštěvu i názor.
dědEd :-)
29.04.2009 15:22:47Tragicus
Pointu jsem cekal po precteni prvni vety, pak jsem na ni ale zapomnel, a kdyz se nakonec byl jsem na chvili i prekvapeny. Trochu vylepsila dojem, ale po "slimacci dusicce" a "nebicku" nejsem schopen napsat cokoliv positivniho k povidce.
Je to napsano tak nejak pateticky, tento dojem je umocnen poctem krupnuti.
03.04.2009 15:13:37Edvin1
Jsou ze Španělska, přivandrovalci. Původně to v té miniatuře bylo, ale nechtěl jsem poučovat.
Díky za nahlédnutí.
dědEd :-)
03.04.2009 12:37:45arkp
...líbí..takové zvláštní...taky jsme takoví slimáci..*
když jsem bydlela ještě v činžáku, tak do obchodu jsem šla zkratkou mezi stromky po malém chodníčku..plného hnědých slimáků, říká se jim španělští myslím, nevím teda co je na nich španělského..jsem si je prohlížela zblízka že najdu nějaký symbol Španělska, nic, byli slizcí,žádný oheň jihu, jsem pak skákala panáka přes slimáky, někdy jsem šlápla na čáru a donesla do marketu pár těch Španělů...
01.04.2009 11:08:53Edvin1
Díky, paní Jarmilo! :-)
01.04.2009 10:13:23Jarmila Moosová Kuřitková
Úžasně výstižná paralela - jemná krása v tragedii života, Zbyňku...***
01.04.2009 09:32:43Edvin1
Spíše ten text nestojí za hlubší kritiku. :-) Jen takový postřeh, Janino.

mylenka: Smrt dítěte, nejhorší věc, co znám. Brácha mi umřel, když mu byly dva roky.
Ale máš recht - na hřbitově už po něm není ani hrobeček, ale vzpomínka na něj mě pořád hřeje.
Hřeje a svírá hrdlo.
Podobně je mi však i tehdy, když se o tom pouze doslechnu. Kuřim. Nebo dokonce když čtu o zabíjení dětí před věky: 4. Moj. 31, celá kapitola, a zvláště 17. verš.

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.