Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

...brej večer

Výběr: Pišta_Hufnágl
31. 03. 2009
33
91
13167

Nedávno jsem nalezl ve své pozůstalosti školní sešit nadepsaný Občanská výchova. Uvnitř se, oproti očekávání nenalézal návod, kterak se zocelit četbou sovětské literatury a jakými budovatelskými činy zasadit smrtelnou ránu imperialistickým štváčům, číhajícím na hranicích na naše zakolísání. Uvnitř se nalézal výplod školní kratochvíle; povídka, kterou jsme pod lavicí psali s mým spolužákem Giulliem střídavě, každý kousek. Literární úroveň, pravda, odpovídala našemu věku a konečně i názvu. Byla však opatřena kresbami, které mi bylo líto jen tak vyhodit. Rozhodl jsem se tedy, že k těmto ilustracím napíšu povídku novou. Nevěřili byste, jaká je to řehole, psát text na obrázky. Zlatá Koule! Naštěstí již další obrázky nevlastním, takže se víckrát podobné chyby nedopustím.

 

 

 

Jedna*

Za sedmero lékárnami, sedmero hernami a sedmero vietnamskými obchody s konfekcí, až skoro na konci ulice, stojí domeček. Než byl učiněn Katastrálním úřadem, býval Vojenskou správou. A ještě dříve býval nevěstincem. Většina občanů si těchto proměn ani nepovšimla, neboť pro ně byl bordel jako bordel. Pamětníci ovšem nejraději vzpomínají na to období, kdy byl zdoben červenou lucernou. (Ne tak pamětnice.)



Zmíněný hampejz vlastnila madam Ornela Pyšvejcová. Byla obdařena největším "před naším za naším" jaké jste kdy viděli a o hlavu převyšovala i pány v klobouku. V podniku se obešla bez vyhazovače částečně zásluhou své ztepilé postavy, především však díky vybrané klientele.
Držela se zásady, že nejlepší nájemné dívky nemají být ani zbytečně vzdělané, ani příliš krásné. To, že zákazníky jenom rozptyluje.
Zmalované intelektuálky mají klienti doma. Ty je nutí, aby svůj cukrovar, lékárnu nebo řeznictví nevnímali jako závod na cukr, léky či na maso, leč jako továrnu na peníze.
Nevěstinec proto není fabrikou na sex, nýbrž na iluze.



Ovšem i v bordelu je třeba mít pořádek. Za tím účelem madam Ornela zaměstnávala pokojskou. Vdova Šlaufová byla pravým klenotem a chloubou tohoto cechu. Přesto, že nebyla nikdy přistižena při úklidu, nenalezli byste prach ani v trezoru. Pouze tu a tam se zjevovala na chodbách s péřovou prachovkou v podpaždí. Nikoho by ani nenapadlo splést si ji s kurtizánou, neboť hovořila vzdělaně, chovala se distingovaně a nosila breitschwansový kožich. A především proto že i v příšeří vypadala příšerně. Málokterý z klientů by byl ochoten uvěřit, že není již řadu let po smrti.



Zatímco v podkrovních světničkách se čile šířily genetické informace tradičními cestami, do tajemného suterénu se uchylovali úchylové. Přízemí pak pulzovalo bohatým společenským životem bohatých. Aby také ne. Pokud jste si dali limonádu, každá bublinka vás vyšla na korunu a upadl-li vám toust pod stůl, bylo nutno nechat jej ležet. Pánové pili Dom Pérignon výhradně z dámských střevíců a ústřice zajídali kaviárem Osetra Malosol. Dámy byly oděny tak spoře, že musely sedět pánům na klíně, aby neprochladly. Ty, kterým se nedostávalo klínů, zahřívaly se ve stoje u baru jamajským rumem a pány hypnotizovaly naléhavými pohledy, na truc svým usedavým družkám. S výjimkou slečny Sylvie.



Dvě*

Prostitutka Sylvie nebyla ke konzumaci lihovin, ani k plnění jiných povinností způsobilá, neboť byla nedávno stižena akutní otravou. (Humr byl sice v holandské omáčce, v alpakové míse a ve slevě, ale také neuvěřitelně rychle venku. Skoro to vypadalo, že zná nějakou zkratku zažívacím traktem.)
Madam Ornela ji však přesto nutila posedávat v salonu, alespoň u klavíru. Jednak proto, že byla schopna částečně nahradit nepřítomného klavíristu, jednak z důvodů reklamních. Její špatné vlastnosti měly v podniku velice dobrou pověst. Byla natolik amorální, že by Amor zaplesal.



Sylvie hrála už po jedenácté Beethovenovu skladbu - Pro Elišku, když k ní přistoupil major Zoltán:

"Bocsánat kisasszony... tedy slečno. Nazdávám se, že jsem dnes slyšel tento opus vícekrát, než Pochod Radeckého za celou svoji aktivní službu. Pohleďte, jaká se mi z něj tvoří vyrážka! Pochybuji, že by mi lékař byl ochoten uvěřit, že má původ v poslechu hudby, zvláště pak, vracím-li se z nevěstince."

Poté ji několika laskavými větami přiměl k tomu, aby se posadila k jeho stolu a objednala si cokoli, co ji na dlouhou dobu udrží v dostatečné vzdálenosti od klavíru. Poručila si kávu Melange.



Major si mlčky dolil z láhve jamajského rumu, jenž byl po léta nedílnou součástí jeho pitného režimu, zapálil si viržinko a pozdvihnul pravé obočí, což dodalo jeho vrásčité tváři aristokratického vzezření.

"Promiňte, majore, ale dnes vám nemohu být po vůli," špitla Sylvie. "Dočasná indispozice."

"Köszsönöm szépen drahá. Já se obával spíše opaku. V mém věku už se jedná o indispozici téměř trvalou. Leč jako vysloužilý důstojník, dbalý cti, nemohu navštěvovat podniky jiného druhu, aniž bych v lidské huby neupadnul. Pracoval jsem na svojí pověsti sukničkáře dlouho a nikoli bezvýsledně. Á propos, co se přihodilo tomu nadanému klavíristovi, jehož práci tak neuměle suplujete?"



Tři*

"To víte, pane doktore, zprvu mi to ani nepřišlo divné, neboť v místě kde pracuji a po léta i žiji, jen zřídka dochází ke klidu. Vlastně pouze tehdy, proslechne-li se že policie chystá šťáru. Úplné ticho bývá od šesté hodiny ranní tak do čtvrté odpoledne. No a v té chvíli jsem si uvědomil, že slyším ony zvuky. Jako hudebníka mně to nejprve vyděsilo a obával jsem se ztráty sluchu. Ani ubezpečováním, že teprve ohluchnuvší Smetana a Beethoven složili svá nejlepší díla, jsem se nedokázal uklidnit. Ty plíživé a šátravé zvuky mně doháněly k šílenství. Stal se ze mne úplný chlorelik!"

"Co to?" podivil se lékař.

"Chlorelik, doktore! CHLORELIK!!! Copak jste hluchej? Nebo děláte blbýho, abyste mě nasral! CHLO - RE - LIK !!!"

"A jo, cholerik. Všimnul jsem si," odtušil internista a snažil se vyprostit hrdlo z pianistových rukou.
"Já vám na to něco napíšu. To jsou nervy. Posaďte se! Byl jste už někdy na ozdravném pobytu u moře?"

"Lecco jsem už o moři slyšel. Ale abych pravdu děl, celých třiadvacet let jsem nevytáhnul paty z tetinčina podniku. Mám zaměstnání, byt i stravu pod jednou střechou. Kam bych chodil?"

"A vám to přijde normální?"

"Na to si zvyknete. Já v noci pracuji a přes den spím. Tedy spal jsem. Než jsem začal slyšet ty hrozné zvuky.
Já nechci k moři, pane doktore, já chci do blázince! Můžete mi dát potvrzení, že jsem mešuge, či tak něco? Já už dál nemůžu!"



Čtyři*

Strážmistr Pačes byl konečně vystřídán. Z křižovatky, kde předstíral řídit dopravu, se pomalým krokem vracel na služebnu. V tom upoutal pozornost toulavého psa. Sám by si jej ani nevšiml, nicméně tento pojal k Pačesovi nevídanou náklonnost. Oslintal mu o nohavici.



Strážce zákona byl smolař. Jeho manželka trpěla nedomykavostí rtů. Ustavičně ječela. Z času na čas se přistihnul při myšlence na vraždu a nepřišlo mu, že by to byl nějak zvlášť ohavný zločin. Kochal se pohledem na dovádějícího čokla a šoural se potemnělou ulicí. Náhle se pes zatavil. Posadil se zrovna přede dveřmi nočního podniku a krátce zavyl.

"To je bordel," pomyslel si Pačes a ostražitě se rozhlédl, není-li sledován. Několikrát zazvonil.
Z druhé strany se ke dveřím začal přibližovat hysterický alt, v nárazech přecházející do fistule:

"... vy máte za něj hrát a ne se vybavovat s hostama! Jen co se objeví, tak ho roztrhnu jako žábu! Nemyslete si, že mně budete ruinovat mý investice! Jako žábu!!!"



Dveře se otevřely. Téměř celý vchod zakryla korpulentní postava.

"Přejete si?"

"Pardon, chci se jen zeptat, nepostrádáte něco?" pohlédl strážník významně na psa.

"Ano. Pokojskou! Jak to víte? Už několik dní... Aha, ten pes. Ano! Ten pes je její!"



Do čokla jako když střelí. Prosmekl se Ornele mezi nohama, přeběhl chodbu a zmizel v lokále. Bordelmamá jej následovala v patách se strážníkem.
Překvapení hosté zprvu vetřelce nepoznali. Považovali zmateného psa za vlkodlaka a podlehli částečné panice. Farář Nakládal se dokonce začal hlasitě modlit. Pouze pan lékárník Horna si nebojácně naklonil lampu a odhaliv ve zdánlivě krvelačné šelmě neškodného psíka, oznámil společnosti, že lze sestoupit ze stolů a pokračovat v zábavě, což také všichni neprodleně učinili. Až na majora Zoltána. Ten skonal na následky nešťastné kombinace vysokého věku, vysokého tlaku, vysokého promile alkoholu v krvi a náhlého úleku. Měl se držet známého pořekadla: "Inkáb félni, mind megiedni! Tedy - raději se bát, než se leknout!" Pes využil zmatku a nepozorován odešel do podkroví.



Pět*

"Doktore! Nebuďte tak tvrdohlavý! Já chci jenom to potvrzení, že jsem nepříčetný! Mešuge! Blázen! Copak tohle je vám málo?"

Klavírista přestal lékaře rdousit, zdvihnul jeho bezvládné tělo a mrštil jím vztekle z okna. Pak za ním vyšel ven, aby mu vysvětlil, jak se podobné nepříjemnosti napříště vyhnout. Tou dobou už lékařova duše směřovala k nebi. Umělec bezděčně pohlédl tím směrem a spatřil siluetu aeroplánu. Letěl na jih.

"Když chceme zapálit v kamnech, tak to za živého Boha nejde, ale když nechceme zapálit les, tak je to natošup!" utrousil klavírista na šílence pozoruhodně duchaplnou myšlenku, načež se bezodkladně vydal na úprk.



Šest*

"To bude mnohem lepší," pochválil strážník Ornelin úmysl použít náhradního klíče, načež ustal v marných pokusech o vyražení dveří klavíristova pokoje. Pouze pes vytrvale škrábal zpuchřelou dýhu a vzrušeně kňučel.
Hosté, v domnění že se jedná o policejní kontrolu, překotně opouštěli podnik. Slečny se zamykaly na pokojích. Madam, navzdory zpětnému proudu kunčaftů, přispěchala s klíčem v poměrně krátké době. Poháněna zlou předtuchou, odemkla dveře synovcova apartmánu.
V pokoji to vypadalo, jako kdyby tam ovce zápasila s holubem.



Všude se válely chuchvalce chlupů z kožichu a chomáče peří z prachovky.

"Zdá se, že pokojská je poněkud nedůsledná," pronesl strážmistr Pačes, "a jak vidím, i mrtvá!"dodal při pohledu na tělo, ležící na podlaze.

Psík olizoval sinalou tvář nebožky Šlaufové, zatímco bordelmamá tloukla hlavou do skříně lkajíc: "To mám za svoji dobrotu! To mám za svoji dobrotu!"

"Jo, madam, život je jen dočasný. A obávám se, že svět není, zejména pro člověka, dvakrát bezpečným místem."

A strážník, odebrav se pro posily, ještě se zastavil ve dveřích, přiložil si dlaň k čelu a rozvážně pravil:

"Abych nezapomněl, s ničím mi tu nehýbejte!"

...brou noc.


91 názorů

Nadiusha
23. 03. 2012
Dát tip
hebrejcina- velmi krasny jazyk. spevavy, hrdelny, plny citov a metafor. ja som ruska zidovka a bola by podla mna hanba nevediet jazyk svojho nabozenstva, svojich predkov a svojej narodnej zaradenosti- kazdy zid sa stava sucastou izraelskeho naroda. :)

Tak to je paráda! Z ruštiny jsem maturoval. I angličtinu zvládám, slovenštinu samozřejmě taky, ale hebrejsky? Tak na to nemám. ((-:

Nadiusha
23. 03. 2012
Dát tip
rusky a hebrejsky. viem aj anglicky ale to je samozrejmost a ucim sa slovensky.

To je jen taková slovní hříčka. Se kterým jazykem jsi na tom dobře?

Nadiusha
23. 03. 2012
Dát tip
neviem co ine moze byt pecka. ja som na tom pobiednejsie aj so slovencinou :)

Nadiusha - děkuji pěkně za pecku. Konečně - i z pecky může vyrůst strom, že. (-:

Nadiusha
23. 03. 2012
Dát tip
jedno slovo pozitivne myslene- pecka!

To já nemůžu vědět. Já se mezi limi moc neukazuju.

Augustus
20. 09. 2011
Dát tip
Ale klidně, jak je ctěná libost, vašnosto. Jen musím narazit od Tebe na něco blbého. Mimochodem já mám prý mezi lidmi spíš pověst velmi pichlavého a krutého kritika.;)

Auguste, ty mě zase uvádíš do rozpaků! A těmi rozpaky nemyslím částečně vybalené kufry. Já se vážně rdím nad tou chválou. Nemohl bys mnou na chvíli, aspoň tak trošku, opovrhnout?

Augustus
19. 09. 2011
Dát tip
Jsem rád, že jsem mohl mít to potěšní i čest narazit na skutečného umělce, jelikož takto vtipnou ztřeštěnost plnou přiléhavých přirovnání proložených sem tam nějakou tou životní moudrostí mohl na sérii vzájemně nijak nesouvisejících obrázků sepsat jen skutečný tvůrčí génius. Smekám. TIP jako hřib!

8hanka
25. 03. 2011
Dát tip
nie som si taka ista, ale trosku si ma upokojil:)

Buď klidná, tady si toho nikdo naštěstí nevšimne.

8hanka
25. 03. 2011
Dát tip
nedomykavostí rtů...asi tiez trpim, pst:)

Konečně ty obrázky fungujou. Tak avi.


FAE BOMB
26. 04. 2010
Dát tip
Pak pošli avi, pls.

To jsem si ani nevšiml. Sjednám nápravu.

FAE BOMB
26. 04. 2010
Dát tip
Škoda, že vobrázky nefungujou. Bez nich je to jen poloviční. Lze vložit znovu?

Tak to ne! Kresby jsou moje! A tenhle text už taky. To povídání v prologu se vztahuje na text té původní slátaniny. Nutno ale podotknout, že jsme se u toho tenkrát s Giulliem dobře bavili.

Děkuji šestkrát Rubeculo. To potěší!

Quaken
26. 04. 2009
Dát tip
I ke vkusu se dá blahopřát? Nu, proč ne :) Nemáš zač.

Díky Quakene. Všiml jsem si, že mezi tvé oblíbené autory patří Led Zeppelin. Blahopřeji k dobrému vkusu!

Quaken
25. 04. 2009
Dát tip
Kresby se mi líbily, některé pasáže byly parádní, celek byl označil jako nadprůměrný. Tu ho máš *

(vynech Norsko, pochopitelně)

Myslel jsem něco v tomhle stylu, to by ti mohlo sednout: http://www.pismak.cz/index.php?data=club&id=69083&all=1

Divadelní hry? Proboha! Pochybuju, že by nějaký herec vzal do huby mé šroubované věty a prvoplánové fóry. Ale píšu si to jako stranický úkol.

Fakt je, že celek vyzní trochu do ztracena, což je škoda převeliká - ale stejně je to výtečně sepsané :) Dovolím si utrousit Výběr. To už jsem dlooouho neučinil. P.S. Nepřemýšlels o sepsání divadelní hry? Měl bys.

To mě po ránu potěšilo. Doufám, že je to pro dnešek dobré znamení.

jamoyce
23. 04. 2009
Dát tip
Fakt skvělá legrace a úžasný obrázky.

macecha
15. 04. 2009
Dát tip
obrázky - nádhera, jak dí Diana. Ztotožňuji se s jejím postřehem. Také povídání není k zahození,nutí k pousmání a to pro mne, dobré je znamení. Díky.

Marvine, zkoušel jsem to s odstupem času číst v této podobě a máš naprostou pravdu, Je to řehole. Už to neudělám. Ale těch obrázků mi bylo líto... Mohl bych z toho udělat soutěž: "Otextujte si mé ilustrace!"

Díky za kritiku StvNe. Je to opět velmi laskavý způsob jak říct "mně se to nelíbí". Jako začátečníka mě těší, že sis povšiml řemeslného zlepšení. S absencí stylu a osobitosti, i s obsahovou prázdnotou, musím sebekriticky souhlasit. Jakási stylová nevyhraněnost je vlastně mým stylem. Jsem jako dítě, kterému se líbí pokaždé jiná hračka. Ať ale napíšu povídku, fejeton nebo báchorku, vždycky je to nakonec parodie. Rozhodl jsem se, že bitvu s tzv. krásnou literaturou přenechám jiným Don Quijotům. Mně stačí, když se u toho čtenáři řehtají. Aspoň prozatím. PS: Buď rád, žes nečetl povídku, která původně patřila k těm ilustracím. Každý estét by po jejím přečtení musel spáchat rituální sebevraždu.

StvN
03. 04. 2009
Dát tip
Obrázky hezký, ale text mě nebere. Nemůžu se do žádnýho z tvých textů dostat. Slohově sice svým způsobem vytříbené, ale jen takovým tím řemeslným způsobem. Chybí tomu nějaká osobitost, styl, snaha opravdu psát. Vidím spíš snahu informovat, převyprávět nějaký příběh, de facto jedno jakým způsobem. Naopak kresbičky jsou oproti textu neuvěřitelně živé. Jsou jednoduché, přitom významné, zacílené. Což je docela zvláštní, protože věty naopak používáš spíše složité, ale jejich vnitřek je takový prázdný.

Tak to jsem moc rád, Bestye.

bestye
03. 04. 2009
Dát tip
je k pousmání :c) jak jazyk, tak forma se mi moc líbí, opravdu jsem se od srdce zasmála :c)*

Bingo!

kunka
02. 04. 2009
Dát tip
videl si tie pri mojich blbústkach a ...

Brrr! To musí být hrozná baba, Kunko. No vidíš. A přitom jsi mně, na myšlenku přidat do textu obrázky, vlastně přivedl ty!

Lakrov - Aha! Takže mám to tak dělat, ale nesmím se prozradit. Neboli - mít vymyšlený problém na každé řešení. Bezva nápad! Jejdovildo - dík za hvězdičky. Doufám, že podobně jako u Metaxy, jsou známkou kvality.

kunka
01. 04. 2009
Dát tip
nemá chybu, ten tvor na poslednom obrázku sa podobá na susedu :-)

Lakrov
01. 04. 2009
Dát tip
> Předpokládám, žes to nečetla víckrát než jednou. Asi jeden a půlkrát (podruhé už to nebylo souvislé čtení, ale spíš jen snaha o získání 'podkladů' pro komentář :-) Líbí se mi, že je to veselé a 'neurážlivé'. A příběhy s pointou? Ty je potřeba mít nastřádané do zásoby a do těch 'rozházených obrázků' už je jen zabalit (a někdo jistě napomene, že tak se to dnes dělat nemá) :-)

jejdavilda
01. 04. 2009
Dát tip
prostě skvělé***

Díky Lakrov. Předpokládám, žes to nečetla víckrát než jednou. (Tohle není žádná beletrie ale, vlastně, taková dlouhá anekdota. Nečekám že se k tomu čtenář bude vracet.) Pokud i po jednom přečtení z toho "vyčnívá", jak lehce jsem vymyslel úvod, můj zápas s množstvím postav a pokusy přidělit jim nějakou roli, a samozřejmě i zoufalá snaha ukončit příběh včas a přitom s nějakou pointou, pak na sobě musím ještě hodně pracovat. Ano, máš pravdu. Dalo to dost práce, ale neměl by to nikdo poznat. Jsem pořád ještě začátečník, i když už na druhý pokus.

Lakrov
01. 04. 2009
Dát tip
Začátek se mi líbí. Příchuť (zde na Písmáku tak vzácného) humoru dělá z téhle povídky cosi neobyčejného, výrazného. Dalším zvýrazněním jsou obrázky (ačkoli je zřejmé, že je nekreslil školák -- nebo aspoň ne jejich současnou podobu). Líčení událostí 'jednoho dne v bordelu' připomíná rozsypané album starých fotek. Nepřehledná hromada, v níž leckdo zahlédne něco známého -- možná každý nězo jiného, dle profese. Není tu jednotná linie, ale k čemu ji hledat; v bordelu :-) Některá slovní spojení mě ppřekvapila; Např. 'nedomykavost rtů' -- nevím, zda je originální, ale pobaví. Příběh, který se začíná rýsovat až na konci, příběhem vlastně ani není. Nevím, je-li jeho zařazení (v této podobě) šťastnou volbou. Možná stačilo jeho věty volně rozházet mezi ostatní 'obrázky'. Takhle ten závěr působí jako nepovedený nebo narychlo ukončený. Ale zapomenu-li na závěr, zaslouži tahle povídka jistě tip.

No jo, člověk by měl časem moudřet. Ale blbec je zase šťastnější!

Diana
01. 04. 2009
Dát tip
Škoda, že ses nevyvíjel opačně, že? Geniální bys byl teď ;-))) Ale to povídání jsi k obrázkům napasoval velmi vtipně, takže až tak rychle z dětské geniality nevyrůstáš :-)

Já když jsem byl malý, tak jsem byl asi geniální. Postupem času jsem z toho ale vyrostl. (Je sice pravda, že v mnoha věcech lžu jako Ciká... pardon, jako Rom, ale ten sešit s kresbama mám fakt schovanej!)

Diana
01. 04. 2009
Dát tip
Taky nadšení. Jen nemohu uvěřit, že jsou to dětské kresby. Připomínají mi Josef Čapka - a to byl Pan malíř :-)*

Aleši dík. Moc si toho vážím. Už jsem to někomu psal, ale tady se potvrzuje rčení - co si v mládí uložíš... Petrushce posílám taky cukrblik :-))))

vy nikající !!! už ten úvod "...ve své pozůstalosti jsem našel..." prostě super :o)

Petrusha
01. 04. 2009
Dát tip
:)))))))

Tak to držím pěsti! V těch otázkách budou nejspíš důležitá všechna data.. :) (to tě chci jen potěšit, že si taky zavybarvuješ:)

Ferry, tys na to kápla! Samozřejmě že je! Všechny originály visí v Louvru.

Ferry
31. 03. 2009
Dát tip
Květoušku, VEL-KO-LE-PÉ, a fakt to není Maupassant??? t*

Čučenko, dík. Dál to už naštěstí není. Ta nedomykavost rtů tam byla kvůli Vaudovi, aby se podivil nad nemocí kterou nezná. Prima, že sis všimla.

a domeček. (teda hampejz) Ale to už bude chtít k pastelkám přikoupit i ořezávátko. :)

čučenka
31. 03. 2009
Dát tip
A to je moc pěkné.. jak je to dál? Vidím, že jsi i mistr malířské zkratky :-)). Nedomykavost rtů, to je pecka :-D.

Tak já teda ještě prostitutku Sylvii! :)

moorgaan
31. 03. 2009
Dát tip
máš mé požehnání.-))

mohu - li tedy pokleknout k pasování na obdivovatelku, poklekám... (jasně že jo moorgaane, ale jen tak nadivoko, chtěla bych to legalizovat)

To se samo sebou rozumí Mořský Pakoníku! Obdivovatelek není nikdy dost!

moorgaan
31. 03. 2009
Dát tip
koničku ty ještě nejsi?.-))

su ohromena velikostí vašeho ptáka, Mistře... toho holuba samozřejmě... a též ducha... mohu se stát vaší obdivovatelkou? :o)

No a právě proto by mě zajímala :) nutno ale uznat, že tahle je povedená. (přeci vím.. že je to holub :)

Dík Moorgaane. Přišlo mi, že je tady málo mrtvol.

moorgaan
31. 03. 2009
Dát tip
veledilo..opravdu dobre provedene, seskladane a doplnene sympatickou kresbou..ty jsi talent květoni:-))/***

Dívko melánžolická, ta původní povídka byla neskutečná pizdášovina. Ale ilustrace si vybarvujte dle libosti. Mimochodem, ten pták je přece holub.

eeeee! To se dalo čekat..:) tak já si zabíram ptáčka. Nebo radši madam Ornelu?:)

Mě by zajímala docela i ta původní povídka :) A pro pastelky abych si skočila taky, láká mě ty obrázky vybarvovat

Díky Sakuro. Možná se budu v budoucnu věnovat portrétování psů.

Už jsem myslel, že to nedopíšu. Furt mi zbývala spousta obrázků, na který se nedalo nic vymyslet. Ale když už jsem to inzeroval, nemohl jsem se jen tak vzdát. Tak jsem zvolil strategii - Oslí mosty.

Vaud
31. 03. 2009
Dát tip
vyborny!! skvely hlasky a bajecny obrazky!!!!

Tyto kresbičky jsou potvrzením pravdivosti rčení: Co si v mládí nakreslíš, ve stáří jak najdeš!

řádek
31. 03. 2009
Dát tip
rozečtenej začátek, vrátím se k tomu později :)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru