Jiskřivě smutnící toulání

jiskřivě smutnící toulání

odpoutat se tak na chvíli

od pevných vod

skočit do neznáma

proplout oceánem snů

prokličkovat mezi  

nespoutanými živly

v nekonečném si užít

až se hlava zatočí

kouzelným gejzírem

s všepřítomnými kapkami

neustále se odrážejícími

nechat se šimrat do všech částí

nechat se vynést až do nebes

prosvištět mezi našlehanými

do nejlákavějších

se ponořit

užít si jak v čerstvých

nejnadýchanějších peřinách

vonících přítomností žhavých

příštích láskových dnů

hladících po tváři

malujících malinké jiskřičky

v očích naděje

ztrácejících se jak do hluboké tůně

čekající na pavoučí udičku

by se mohly rozzářit

zaplavit svět do nekonečna

temných koutů

kolem smutnící luny

té věčné inspirující

by měla chuť vyslat

múzy své tajemné

jež oslovily by básníky

trousící slovo

za zářící živější přítelkyni

jež ohřeje ji více

než za dámy

co používá nejradši bílou

a jiskřivě průhlednou

může se pak více projevit

a bude se s ní

možná lehčeji snít

a za blýskavých odrazů

z jejích pocitů hebkých

možná roztaje

o nějaké srdce navíc

a bude o pár

smutnících duší míň…