Post quadragesima

Jendnou to muselo skončit.

Končí se období ztišení, samoty a hledání sebe sama v bezvědomí.
Nyní již zbývá
pouze  umýt ruce v křišťálové vodě nejčistší krve
a po nohou nechat téct krev z nejsvětější vody.

Oblékám se v roucho černé
pomalu zapadá slunce svit
a já odcházím
tak jako před rokem
v místo pokoje a milosti,
to mi je největší ze všech slastí.

Tvá slova jsou mi Pane útěchou,
ale slza mi ukápne pokaždé, když tvrdíš stále to samé,
že budeš muset trpět za nás,
kteří na tebe pliveme,
stále se proti tobě a sobě samým dopouštíme chyb.

Zůstaň se mnou!
Neopouštěj mne,
chci ti říct to důležité slovo,
malou téměř bezvýznamnou frázi.

Avšak, už tě odvádějí a já zůstávám sám. Sám uprostřed pouště.

---