Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Quadragesima septima

09. 04. 2009
0
0
1964

Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mně zapřeš.

Tolikrát jsi zradil jméno Páně,

tolikrát jsi klesl,

Pán sčítá tvé viny, ale i přesto všechno ti odpouští.

Jedině Bohém si milně myslí, že deset otčenášů to změní,

s toužebně očekávanou děvkou zmizel kdesi v podsvětí.


Stodvacet tvrdých drápů,

tak už konečně na svého nepřítele zavolej,

práskni do bot, uteč si před světem,

Pán, Hospodin si tě však najde a spravedlivě tě ztrestá,

za všechny tvé přečiny.


Skončíš jako Jidáš, sám předurčený k smrti,

propadneš se do zemské prolákliny pod tíhou viny

a s tebou pujdou do hlubin i tvé naděje.


Neposlouchej svou špatnou půlku obličeje Petře!

Uvědom si své postavení,

nenalhávej si, že jsi to myslel jinak,

jazyk prolhaným jsi P8na svého zradil a pořád stále říkáš: „Neznám toho člověka.“


Červánky na nebi,

temná ruka v zemi.

Vrah číhá o polednách

stráž se skrývá ve špalírnách.

Přichází vládce tohoto světa,

je zdecimován a ke konci spěje jeho vláda.


Pros Pána Boha svého o odpuštění,

pros jej ve chvílích smrtelného utrpení,

nedej, aby tě zajmul ďábel a svým otrokem tě učinil,

volej a pros Boha o pomoc a světla se nelekej.


Zradíš mně ještě někdy služebníku marnotratný?

Ne, Pane tebe nikdy, vždyť tě zcela miluji.

Pak jsi velice slabý.

Jsi hoden mé pozornosti?

Né, Pane nejsem, vždyť ty moc dobře víš, že jsem služebník převelice chabý,

mám u Tebe upadnout v nemilost a skončit v předpeklí.

Pas mé beránky a budeš se mnou jednoho dne v ráji.



Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru