Než přijde smrt

Ten vesmír mýdlové bubliny

zemřel na břiše

v němž spalo nenarozené dítě

zahřívané sluncem

a dlaněmi jeho matky

a nikdo kromě mě si toho nevšiml

neděle

u pramene času

a všeho co zdá se být

kdy děti tvoří prostory z mýdla a prázdnoty

jež se lesknou a hrají tichem a barvami

když cítím

jak moc jsem stále na konci i na počátku svých bytí

a je v tom všechno

bolest opouštění

radost sebeklamu

vůně i smrad  

jsem

a mé sny mají své duše

jež s probuzením

nechávám jít

najít si svá těla

ať živých nebo mrtvých

lidí nebo jepic

ve špíně ulic

v nich Benátská zrcadla včerejšího deště

odráží nebesa a východ hvězd

pak s dnem tiše vyschnou

a my staneme se k sobě slepí 

dýchám

na březích

z vod matky připlul jsem

kosti drží mne

nad temnotou

a mé maso je stín

mých tajných věcí

voníš perletí

a oblékáš se

pomalu

aby sis zahrála

s mojí touhou

však víš

že s muži je kříž

když chtějí jenom jedno

a přitom nic

noc

vítr je hořký jako pelyněk

a všechna políbení po měsíčním prachu chutnají

do kůže ryb proud smutku vetkne pera

hledám kudy do očí hvězdy ti padají

abych mohl si přát

než přijde smrt