Brouzdám se

Brouzdám se

ve všem, co jsem prožila

- snad byla to jízda spanilá

a střecha nad ní prohnilá

přes ni na mě občas padá

smutný déšť

Na svůj věk snad příliš toho bylo

a teď pátrám, k čemu mi to bylo,

možná tak žít se mi líbilo,

něčím mě to asi vábilo

nedalo se odolat

Však nikdo myslím neuvěří

že za úsměvem mým se taky občas sešeří,

nikdy nevím, kdy ten blesk  udeří

a hledám ztracené příměří

do sebe se uzavřu

a neotvírám nikomu, jen brouzdám se,

doufajíc, že najdu křídlo, pod které schovám se,

do jeho teplého rohu schoulím se,

a zjistím, že zas mýlím se,

protože neumím věřit

Občas bych chtěla vyměnit svou tvrdohlavost,

svou potřeštěnost, hravost, nerozvážnost,

za umění říct a upřímnou odhodlanost,

za nahlas vyřčenou pravdomluvnost

to neumím :-(

Tak brouzdám se dál s nadějí po kapsách ......