Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+12 neviditelných
Dvojníci - 1
datum / id06.05.2009 / 320244Vytisknout |
autorEdvin1
kategoriePovídky
upřesnění kategoriePříhody strýce Františka
zobrazeno2766x
počet tipů12
v oblíbených2x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog
Ještě jeden příběh mého strýce Františka, Slezana, který byl spolu se stovkami jiných Slezanů donucen sloužit ve wehrmachtu.
Pokud máte pochybnosti co do cizojazyčných pasáží, tak vězte, že vše jsem poddal tak důkladné rešerši, jaká je jen možná. I tu mauserovku jsem u jednoho sběratele podržel v rukou, vyptal se na její vlastnosti, a stiskl si jedenkrát spoušť.
Dvojníci - 1
Dvojníci
Příhody strýce Františka

Kapitola 1.


„Einer von euch mogelt,“ řekl hauptmann Gawron a šlehl si bičíkem po holínce. Jeden z vás podvádí.
Strýc František klidně ležel a díval se na svůj terč. V jeho desítce byla jedna velká díra. V sousedově také, ale malá. Gawron se dalekohledem podíval na terče, pak na oba střelce s krátkými, světlými vlasy, s širokými rameny v šedivých košilích polní uniformy wehrmachtu.
„Aufstehen!“ zavelel.
Oba vyskočili a zůstali před ním stát v pozoru, své mauserovky u nohy. Kapitán Gawron si prohlížel jejich chlapecké tváře. Pořád si nebyl jistý, kdo je kdo. Mirek měl trochu kulatější tvář.
„Wir werden sehen,“ pověděl. Uvidíme.

Stáli v vypjatým hrudníkem ještě ve chvíli, když jiní dostříleli a odešli do ubytoven. Kapitán Gawron si ťukal bičíkem do dlaně. Kdo ví, kde jej sebral. A k němu černé rukavice z jemné kůže. Na valu za nimi už byly vyměněné terče.
„Bitte schön, noch einmal. Einer nach dem anderen.“ Tak ještě jednou, a jeden po druhém. Každému podal nový zásobník.

Strýc František zvedl pušku. Byla to nová karabina K98k, jen trochu pozměněný model té, kterou měl doma táta, ještě z první světové. Cítil její hladké bukové dřevo na tváři, houpal ji jako dítě. Kdysi dokázal z osmdesáti metrů ustřelit bažantovi hlavičku. Vestoje, na povel kapitána téměř bez míření vystřelil. Gawron se dalekohledem podíval na terč a přikývl. Pod knírkem se mu začal rýsovat úsměv. Bradou ukázal na Mirka: „Stellung!“ Mirek zalehl.

František se díval na hlaveň Mirkovy pušky. Jako by ji chtěl přimět, aby směřovala tam, kam má. A aby se vůbec přestala chvět. Mirek přimhouřil levé oko. Na čele mu naskočila žíla. Tenký proužek potu mu stékal z čela na obočí. Tam zůstal chvíli stát, začal bachratět, vytvořila se velká kapka a hrála všemi barvami. Pak pukla a zalila mu pravé oko.
„Ein Schuss Feuer frei!“ Pal!  zařval Gawron. Mirek sebou cukl - a vypálil.
Gawron se usmíval a řval dál:
„Vier Schuss Feuer frei!“
Dostřílel. Vstal, postavil pušku k noze a vyčkával.
Gawron ukázal na Františka bičíkem a řekl: „Wegtreten!“ Odchod.

Když procházel brankou, než zašel za živoplot a vydal se ke kasárnám, zůstal stát a ohlédl se. Mirek držel svou pušku nad hlavou a dělal dřepy. „Auf, ab, auf, ab,“ odříkával Gawron. Stál rozkročen, a jeho holínky odrážely paprsky zapadajícího slunce.
„Radši běž,“  řekl mu frajtr u branky. František přikývl a odvrátil se.

Cvičili tak už tři měsíce. Když se vraceli do kasáren špinaví a upocení, když dávali do pořádku své zbraně i uniformy, nevynechal Mirek ani jeden večer, aby nepostál u okna a nedíval se do tmy čím dál delších večerů. Kamarádi si přestali Mirka všímat. František se jednou k němu přiblížil a podíval se mu přes rameno. Za plotem, pod mizernou pouliční lampou, se něco pohnulo. Stála tam malá ženská postavička. Se šátkem na hlavě, opřená o hůlčičku. Zvedla paži a zamávala. Mirek ožil, taky malinko zamával, ale jen tak, aby to nikdo z kamarádů neviděl, a postavička se vzdálila.

Teprve když se František vyšplhal na horní lůžko a vlezl pod deku, uslyšel zdola:
„Mama.“ Mirkův táta i starší bratr už stačili padnout.
Když zhasli světla, když už se odevšad ozývalo pravidelné oddychování, přeříkával si svou polskou modlitbičku. Teprve pak dokázal usnout.

Bylo po večeři a Mirek se pořád nevracel. Když se za plotem rozžehla lampa, vyhlédl z okna. Stála tam. Jen co jej zahlédla, zamávala. Bez rozmýšlení zamával zpět. Po chvíli ještě jednou zvedla ruku, otočila se a odcházela přes ulici.

Ve tmě uslyšel kroky. Mirek se vrátil a těžce usedl na židli. František chytil Mirka pod paží a postrčil jej ke sprchám. Při světle měsíce pak seděli vedle sebe na posteli. František rozebral Mirkovu mauserovku, vyčistil ji, namazal, a zase ji poslepu skládal. Podíval se Mirkovi do očí. V každém viděl jeden malý měsíček. Mirek čistil svá bagančata.
„Byla tady,“ řekl František. Mirek přestal leštit a vyčkával.
„Nic nepoznala,“ dodal František.
Mirek se krátce podíval na kamaráda, přikývl, a pak se dal kartáč opět do pohybu.

„Franc?“ ozvalo se ze spodního lůžka.
„Co je?“ odpověděl František, aniž by otevřel oči.
„Jutro wyjeżdżamy,“ řekl tiše Mirek. Zítra odjíždíme.
Podíval se přes okraj postele Mirkovi do tváře.
„Odkud to víš?“ zeptal se.
„Od hauptmana.“
„A on?“
„Jedzie też.”
„Kam?”
„Na zachód.” Na západ.
Strýc František dolehl na polštář.

Ze spodního lůžka se do ticha ozvala polská modlitbička:
„Ojcze nasz, który jesteś w niebiesiech, święć się imię twoje...”
Františkovi se stáhlo hrdlo. A pak zašmátral v paměti, polkl, a přidal se:
„Otče náš, kterýž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé...“
A z hloubi sálu odpověděl ještě jeden hlas:
„Vater unser, der du bist im Himmel, geheiligt werde dein Name...“
Jejich hlasy se mísily pod vysokým stropem jako pod klenbou kostela.
„Amen,“ řekli skoro současně.
A pak už spali.
_________________________________________
Pokračování zítra
Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

28.10.2010 09:54:40Edvin1
Bíša: jsem zvědav... :-)
27.10.2010 23:42:33Bíša
Tip*** Budu pokračovat ve čtení...
13.07.2009 10:22:14Edvin1
Yvaine: těší, moc. Dle vyprávění mně blízkého pamětníka jsou ještě příběhy Šachy, Borůvky a k nalezení jinde na netu - Zvuk houslí. Tato poslední je má něj.
Tvůj děd Ed :-)
13.07.2009 10:20:26Edvin1
Flákač: někdy se nenávidí, nebo aspoň se nemají rádi. Jaksi tradičně. A když se poznají, tak čumí jako vyoraný krtek. Zažil jsem to párkrát - německý vojenský atašé, tedy předělenec, jel do Prahy plný předsudků, a vrátil se jako velký přítel všeho českého.
Předsudky jsou většinou výsledkem neznalosti.
:-)
13.07.2009 09:39:38Yvaine
Krásně napsáno, ze začátku vtáhne do děje, je napínavá, později se rozvíjí spíš intimní, osobní rovina, povídka je opět zakončena napětím, které člověka nutí otevřít a přečíst další díl - jen tak dál! A večer se k němu vrátím, nemůžu se dočkat, jak to bude dál

a to válečnou literaturu nečtu:)
29.05.2009 07:37:39Flákač
tak mě napadá, že Němci, Poláci a Češi jsou si souzeni prožívat životy spolu. A pořád jako by se tomu všichni bránili. aspoň dříve. t.
08.05.2009 23:20:54VT Marvin
mně tam tedy asi chybí nějaký předěl, zkratkovitost je zřejmá na víc místech, tak mi to lezlo hůř pod kůži (a tím bincem okolo mě)
08.05.2009 19:38:23Edvin1
Marvin. Co se dělo pod sprchami, jsem přeskočil. Bylo to nepodstatné. Celá povídka je psána zkratkovitě. :-)
08.05.2009 17:59:21VT Marvin
já si to budu muse přečíst ještě jednou a hlavně i s těmi dalšími díly, myslím, že mi nic neuteklo, ale nečetl jsem plynule, nějak mi to nejde

nechci rýpat, jenom tadyhle jsem zmaten:

Mirka pod paží a postrčil jej ke sprchám. Při světle měsíce pak seděli vedle sebe na posteli.

sprcha, postel?
07.05.2009 14:57:27aleš-novák
dvojka mě překvapila...

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.