vyhnanství

někdy je život takový...

Ach marně trhá žluté listy

v křečovém spojení jak sám

vzdychá  a  počítá korálky

a nyní rozmrzele neví kudy kam

 

Chůva zmatená v modrém lese

utěší tak co zaschlé slzy

polibkem nežných na oroseném čele

vykoupí ho  v spleti tvé viny

 

Před půlnocí zavírá hodiny kruh

němý jak rytmus hůlky slepce

kající déšt  jak dotek jara na břehu

alkoholem na křídlech dravce

 

jednou tvoje prohlédne  tajemné pruhy

co znaven  a co snad slyšet chce

kázal  bloudivý  mnich knihy

co nesmí když se chce jen tak být

 

Některé krvesmilstvo žádosti obelhává

nestačí jen omluva věku

tady je tak vina

jen když zastavíš usínaní

 

Nestav se zády

když meč praská jak

probouzení jara na samotě

co mění bezútěšná vřesoviště

v louku pramenů tvých slz

 

Za nejdelších dnů

v poli jak strašáci

cínové figurky

ve smíchu posvícení

to pokletí na století

už se zpět nevrátí

 Smějí se jako i doopravdy

smáli se a jako sochy zkaměněli

nestačili hříchu zpověd dát

---