Z poetické urny (6)

1. chci napsat báseň nevím zda to svedu mám k dispozici vlastní počítač i s klávesnicí na ní abecedu tak vzhůru mysli a ty prste tlač a sázej hezky po předchozím jiné ať ze všech postískaných písmenek vypadne z úst co jako voda plyne zahřívá vevnitř jako navenek 2. večer jak z předpisu tma okenice hladí světlušky domovů zle vábí - už je čas přitlačit na pedál jsou ještě vzhůru smradi? umylas nádobí a v síni vytřela´s? uprostřed návratů když rozpolceni šílí za zády hurikán a v cíli bezpečí s pletenci vlastních cest by rádi zatočili možná - však není kdy vést řeči bez řečí na plotně sporáku hovězí vývar vzkypí už to má na háku ten poražený vůl odkud se bere dým? měl smůlu či se připil ten v autě před domem hořícím - žití půl ...(?!) 3. nezmizí je tam když jdu kolem pokaždé stejná poloha cizí se štítí blízcí? - bolem ztvrdla jim srdce proboha! čím vším je nutno vykoupení vin vlastních nebo po meči? úniku není soucit sice vynáší zato neléčí s mou vlastní myslí co se stalo? lhostejnost - víc se nehne ve mně do krve ruce rozbolené svým čelem dotýká se země 4. stěny se hroutily trhliny na šířku paže v patách strach na osmém podlaží překáží fotel a sofa bůhvíkam s tím vším se propadám se mnou ta poslední strofa života koho jím urážím? s nocí jsme šprýmaři po ránu ve snáři symboly katastrof hledám stěny dál beze stop bezpečný klene strop se nad mou hlavou - ji zvedám 5. stáhla se mračna chvíle k usebrání potmě a v tichu dá se dojít až tam do zázračna napodobit ržání s ohlávkou v ruce jointem na kuráž sledovat z dálky Pegasův cval líný brát supernovám jména básníků verš zkoušet svůj až k dojemnosti jiný svobodu vzdát a nemít úniku 6. účel si najde prostředek a kde se vůle přidá je požehnáno seshora bůh klasa je či třída kde zváží zvedne pravici a jako leden kyjem nad vatrou mávnul zářící vše stane se co si kdo přál jen důkaz mít že žijem 7. stane se často přeslechneme srdce když k mysli hovoří a uděláme co my chceme to se pak problém vynoří a nezbývá než kopat všude kdo všechno za to může snad - jediný problém přitom bude že nechtěli jsme n a s l o u c h a t jindy zas měrou vrchovatou se soustředíme na srdce a pravdu jeho /a prý svatou!/ bráníme stejně ve stoce jak v chrámu kde se tiše chodí však nedojdeme do cíle když jednou provždy nezřekneme se zbytečných pár promile srdce má důvod který nezná rozum byť bůhví jak by chtěl a klání často nevítězná na svědomí ne nepřítel leč jen my sami často máme tak proč se bouřit v emocích když podezíravě se ptáme myslí na pravdu o srdcích ...? 8. Vrabec ten malý drobný ptáček má taky srdce ba i žluč řekněme si to bez vytáček: jsi nazlobený? - pěstí tluč a máš-li rád tak zpívej píseň co ve vesmírném předivu se svými tóny zazrcadlí ani ti vrabci nevypadli z hnízd svého letu neznaje tak nebuď bloud - má obě vůle člověk byť dobře nezná je 9. též listy ze stromů mají svou dobu zrání ukrytou v proměnách barev co nemá duha než v kloubu se to hne a s větrem v třepotání upadnou do trávy - je právě samodruhá jsi listem z kaštanu tlíš v posvěcené zemi svou vůní po hnití má rozšiřuješ chřípí jen co se ojaří jak nový šlahoun vstanu ty na mně vyrašíš v kom míza ten se vtípí 10. žadoníš o city v placeném obalu jako bys grátis jich neměla dost horší než kopřivka už je to pomalu však co s tím naděláš vztyčíš-li most? v lascivních obrazech jeptiška zakletá - kdo ale v tobě má luštit ty taje když si jde pro něhu do všech tvých příběhů a ty ho pustíš jen ke prahu ráje 11. domovy ze slov z vět o vztazích vyprávět o lidech vtažených do iluzí stačí? - asi ano za nocí beze snů emoce prohánět po verších ať se ti druzí mračí ale ráno? nahota prostoty zastřená dvojsmysly /jenom si nemysli - o tebe naráží/ sejdem se v pasáži? nedohráno 12. pojď zchumláme se do deky a povídat si budem o ní trávě co ještě létem voní a vonět bude navěky zákoutí mysli nepřeberná skrývají stovky příběhů a srdce jsou-li jim dost věrná a ustavičně ve střehu se s novou trávou v život vzchopí ten nepochopí kdo by bál se z bolesti si žerty tropit pojď zchumláme se jde se dál 13. den co den škemráme o soucit v modlitbách určených Bohu On jsme My rád ho dá - při braní proč se ptát: mohu? proč bez té důvěry jež dary posvětí obětí stávat se znova nevnímat úmysly - pod kůži střádané nesmysly zarytě chovat? jak zrno hořčice prý by nám stačila víra že stojíme za to stát sami za sebou a sebe milovat a smysl pochopit - má to 14. pár očí cesta kolem hlavy pár uší zvuky z nedohledna pár rukou s nocí na výpravy po jednom těle ústa jedna jediný sval jímž život vtéká v něm vaří se to sváří laská - nenávist jedna jedna láska tvář jedna na ní n-tá maska víš vůbec že to stejně bolí spadne-li démant do soukolí či neforemný oblázek kde mezi zuby píseň zněla těch kol co náhle osiřela? pár očí proč ne ke slyšení pár uší proč ne k vidění kde srdce k ničemu už není a všechno bylo m á m e n í 15. milenko má ukrytá ve své tajnosnubné chýši málo tě zná kdo po řádcích tě čte či hlas tvůj slyší ty celá v sebe samu zamotaná jsi symfonie mému světu daná trojrozměrná - jak jinak lze by bylo mé srdce že se ve tvém zrcadlilo milenko má je rozvernost mi vlastní kde krásní lidé jdou mi v ústrety najdou svůj obraz v některé z mých básní snad odpustíš mi něžné úlety milenko má ... 16. miluješ tvary jmen úniky nikam říkám si vem to ďas co bylo bylo jak vločka posedlá dosedla - pykám za všechny básně tvé v nichž bylo bílo zpestřeno písmeny jak selská výšivka zmoudřelá naivka? kdež! stále táž žena cudná i zkažená na tvoji absenci těžko si zvykám 17. shořelou slzou na jedné z mých řas myšlenkou v síti šedé kůry zamotanou bolestí kterou uzdravuje čas jen tak stranou prach z křídla vystrašené noční můry tím vším a hlavně JSI 18. já jsem tě nechtěla už s prvním setkáním nad slunce jasnější bylo že je to nerovné pár metrů od těla to ale bůh ví proč zajiskřilo v hlavě i v osrdí je to pryč netvrdím že se mě netýká o tobě kdejaká náhodná zmínka měl tě rád nemyslí na tebe nejspíš jen v noci když spinká 19. emoce hrudní koš rozvibrovaly ztrácí se velikán říká si malý zvětšil se /paradox/ z maličkého nespím a přemítám: síla jeho v čem asi vězí co víčka zvedla od všech mých bolestí nezahlédla by žena poutníka bez dávky neřesti kdo jiný znal by dát pár lekcí o štěstí? 20. otázky prosty odpovědí se z času na čas vynořují jak by krev cévám měly dát bohatší tím čím vzkypí ráda a rozpumpuje orgán k žití - strach z nálezů či tíže ztrát jen malověrní nezachytí *** proč ptá se zda jí nechybí poslední akord? co kdyby se v odpovědi doneslo mu v té písni již si vnesli domů že schází že je nestálá melodie co zůstala bez něho správně ukotvená? jaký je rozdíl zpívá-li ji muž či snad v nitru duše žena ji chová jako diamant a v briliant ji myslí brousí? a vůbec - ještě vzpomenou si oba na první nápěv kdysi? sotva pár tónů předali si už všechny struny popraskaly na něž ji možné bylo hrát desetkrát stokrát tisíckrát ... 21. pro bolest srdce nejspíš jsme se střetli jen pohled letmý v šedi příběhů dotyků pár a něhu k udušení co kupila se s nocí zlom - už víc tu není než samota co v tiché křeči svíjí se bez pomoci neúprosně v nás s prokletým ránem naposledy vstanem čas vystaví zas kol těl zimostráz 22. (S díky avox) když už tě opouští síla vzpomeň si že taky pták křídla má nejenom bílá přestaň se krýt za mindrák - co bylo dávno už není skončil ten prokletej čas pro vlídnost a pochopení zůstalo dost místa v nás táta ti nesměle dával lépe co nesvedl dát snad za vším vězela máma byl jsi kluk - a kolikrát vůbec ti nebylo jasný proč facky lítaly tmou chtěl jsi a měl jsi být šťastný v náruči lásky těch dvou když už tě opouští síla vzpomeň si že taky pták křídla má nejenom bílá přestaň se krýt za mindrák - co bylo dávno už není skončil ten prokletej čas pro vlídnost a pochopení zůstalo dost místa v nás pro ségru chce se ti zvracet skončila tam kde to zná ty už se nehodláš vracet pěstí ti stín tvého já při každý zpátečce hrozí za mámu chceš-li se prát bůh ví že měli ji mnozí - tátu to nemělo štvát? když už tě opouští síla vzpomeň si že taky pták křídla má nejenom bílá přestaň se krýt za mindrák - co bylo dávno už není skončil ten prokletej čas pro vlídnost a pochopení zůstalo dost místa v nás ve slepých uličkách ztrácí se tvoje naděje vím tak se mi zdá že i v mracích vídáš jen popel a dým oblaka taky jsou bílá stačí se dívat a chtít věřit že zbyla ti síla odpustit chápat a žít 23. vezměte si zpátky moje křídla ke mně už se beztak nehodí nabrala jsem z nezdravého jídla pocit krásna v něm už nevzbudím k čemu krásných básní namlouvání když se ke mně zády otáčí když necítím dlaň když milování v mysli jen mi vážně nestačí? andělé vy to víte lépe nežli já nesmělé výkřiky že jsou jen trapným zdáním není mi dobře po těle jak se mi zdá myšlenkám na něho se prostě neubráním tak neberte mi ještě moje křídla vím jednoduše - jsem teď zmatená jsou moje přání pouhou koulí z mýdla a jen co praskne budu ztracená když úkosem se na mě z dálky dívá proč dělám že ho vůbec nevidím proč neslyším že o mé kráse zpívá proč za svůj stud se prostě nestydím? andělé vy to víte lépe nežli já že celé je to jen o síle namlouvání loučí se noci probdělé s mým druhým já nic není krásnější než jeho milování ... 24. zatáhli roletu loučemi rozžali vatra se jak koláč medový šklebí pro radost poetům za slzy získali plac pro svůj náhrobek vysoko v nebi jen co si vzpomenou hned v pravé poledne stejně jak uprostřed bezbřehé noci na šíji zlomenou múz sněm si usedne srdce má každá z nich dočista v moci co hvězdným tulákům nad srdce vzácnější - schránu všech přání i slepého strachu? snad jen ten náhrobek po cestě vezdejší za hlavu v oblacích a nohy v prachu ... 25. slíbil mi všechno neslíbil mi nic pro samet v hlase a pod kůží hic brala jsem dary skryté do doteků jak proud se valil - rozbouřenou řeku měl v sobě z čela stékala v té chvíli kdy krutý byl v té vteřině i milý mě učil řád a k ženství prstoklady svým srdcem hřát i tělem není tady ... cosi mi chybí popsat nedovedu svůj zoban sup vždy do živého zatne možná že kdyby neznal abecedu vzpomínky zůstaly by matné leč básně jeho tolik živé byly jak sladkost slin jež hltavě jsem pila když uvěřila vůni nahoty - pln síly nač ty drahoty? zůstala složka nepopsaných skic byť dohromady být je víc žel není tady ... 26. bolí mě zmatek zkapalní se lehce anglická mlha za mnou přede mnou tak odchází prý ten co být už nechce v místě kde trávil svůj čas nejednou bolí mě přání aby zase bylo vše v souladu s tím co se běžným zvalo proč usínání se mi nezdařilo? proč nevím nic a co se vůbec stalo? bolí mě hořko v ústech z cigarety poslední co mi s popelníkem zbyla nejspíš je marné spojovat dva světy kde chybí vůle i k ní všechna síla bolí mě všechno co se krásné zdálo a co se možná ještě mohlo zdát bylo to dost či bylo toho málo? má vůbec smysl žít a milovat? 27. dny štěstí drobných radostí je vnímáme tak málo jen mimoděk pak s lítostí se ptáme: co se stalo? když není komu zavolat a slyšet jeho HALÓ!? kde najít správnou odpověď když jsme tak vzdálení si a nikde nikdo kdo by dal mi zprávu kde jsi? čí jsi? myšlenky jedna za druhou se v nejistotě topí nic nemám co mě navede na poslední tvé stopy smím se jen s vírou domnívat že najdu vysvětlení že mě máš pořád stejně rád a jiné nic v tom není 28. dobrou noc krásnou ... snad by byla nebýt těch hodin samoty a nejistoty zvítězila myšlenka že už skončilo co vlastně ještě nebylo kde pramen slané vody prýští a nejde ničím zastavit lze těžko vidět věci příští lze těžko doufat těžko žít dobrou noc krásnou ... proč to bolí? co tohle všechno znamená? ve váze dva zlomené stvoly vadnoucích květů bez jména 29. žádný chlap nestojí za tvoje slzy ten co by za ně stál plakat tě nenechá že ztráta důvěry tolik tě mrzí chápu vím k prozření cesta je daleká směj se a podívej kolik je dveří klíče v nich čekají na dotek tvůj po jednom sáhni a otoč jím věřím za těmi jedněmi čeká ten tvůj jediný pravý ... foukám ať nebolí hladím tě písní v tónech se poztrácí všecek tvůj dnešní žal každý z nás zápolí s tím co ho tísní tanči a zpívej hej! život jde zase dál směj se a podívej kolik je dveří klíče v nich čekají na dotek tvůj po jednom sáhni a otoč jím věřím za těmi jedněmi čeká ten tvůj jediný pravý 30. podívej z nebe poprchává nám požehnání na ramena mýlíš se lásko jsem ta pravá jediná ta pro tebe žena proč měli bychom blízcí být si jen tím že jeden jako druhý když pestrost zvedá z páru křídel to které spojí osamělce v druhy?! podívej na ten kužel světla jím Bůh nám cestu posvěcuje kolikrát už se ústa spletla v srdci jež mdlí když nemiluje prý bolest tím co zoceluje ach už jsme přece zoceleni!!! podívej z nebe poprchává nebeské zlato máme na rameni ... 31. nevím zda je to volba nebo cesta před kterou nemá člověk úniku jediný ze sta snad co směl mě milovat upřímně věrně v hlavě paniku a v srdci bolest nosí proč? marně si říkám: klid a nedivoč to nejsou střepy jejichž hrany měly do tepny říznout lásku jsme si chtěli prověřit zkrátka pevná je či vratká oddělit pravdu od plev od pozlátka a hledat ji to - páni - tuze bolí když nutno do vlastních si hrábnout řad hlad tlumí žízeň nedovolí spát vzpomínky na pár kroků stejným směrem mám strach že osud ten si nevyberem a nezbývá než s vírou milovat kříž cos nám Pánbu vložil na ramena ví vůbec muž jak vnímá bolest žena? marné se ptát kde chybí k poměření zobáčky vah kde víc než popel není po ohni vášně bloudit v osamění? ach prosím ne! měj Pane slitování cos jednou spojil ve svém jménu svatém nechej i růst nám nedovol být katem si navzájem pro hrůzu z poranění kde je ten práh zda změnit či se smířit kde moudrost jež to správně rozliší? znám místo kde nám s láskou napovídáš je uvnitř nás je tiché nejtišší ... 32. k čemu nám slzy co se nespojily v pramínek nové řeky života a k čemu slova když jsme spolu žili (v prázdno se záhy vloudí nahota) ještě jsme stále nebyli dost nazí abychom sobě rozuměli víc a zamezili pádům do nesnází vazy nám lámou nestihnem si říct jak je to s láskou jak jí rozumíme co skrývá se za slovem "miluji" k čemu ty slzy co nás nespojily a k čemu ještě prázdné "lituji" ...? 33. (V úctě k A. de St. Exupérymu) už spíš a soudím nevíš ani že jsem se s tebou rozloučila ne proto že mi chybí síla dál skládat svoji baziliku - bez tebe v ní to smysl ztrácí však moje víra ví že vrací člověk se v místa co měl rád ze dnů i z nocí kousky kradu ač skončila jsem u základů jednou tu pro nás bude stát 34. zaťukat srdcem na nebesa aby už bránu otevřeli vymklo se z ruky nezdařilo zraněná duše nezaplesá zbylo jen zůstat oněmělí je všude kolem chladné bílo jak list na parte nepopsaný a chvějící se na styk s tuší zbylo jen zůstat němí hluší vzpomínky smazat že jsme směli se mít a chvíli jsme se měli 35. že by se blýsklo na časy? duha že by zas barvy měla? vyhlížím tvoje prodloužené prsty kde jsi? snad spíš když bdím a celá se zachvívám? tak to je hustý vnes příští světlo do mých dní už jsem se tomu podvolila podlamují se kolena mi slastí že jsi ač spíš když bdím a celá se zachvívám už máš mě v pasti 36. později jednou možná snad budeme o to oba stát nevěřím příliš na náhody jen uzly které svazují v tu danou chvíli ty co mají se poznat sblížit milovat a i kdyby to krátce bylo kdo z nás to ví co z toho vzejde? snad báseň nebo píseň tklivá neříkej nikdy že to nejde - On dobře ví a jen se dívá 37. Zpívám si píseň neznám slova i nápěv trochu zkomírá neumím noty melodie už cestou v krku umírá a ty mi říkáš: já vím komu má usednout si do týla! tak řekni mi to u sta hromů!!! jsi novodobá Sibyla či špehýrkou jsi od ložnice mých dveří někdy nahlédla když nechala jsem odemčeno? tak mi to prozraď vědmo-ženo jak daleko jsi dohlédla? zpívám si píseň neznám slova nápěv mi mezi zuby vrže a doučit se řádně noty mi asi dnes moc nepomůže tak už mi prozraď jméno muže co vkradlo se ti do hlavy! jen pokud by to měl být světec... ... znáš mě mám ráda nemravy! 38. Hokusy pokusy od tebe do pusy ode mě do tebe chutná ti to? nektary života ach to je dobrota... reklama? ale jen inkognito! 39. s básněmi k čertu! komplikují nám realitu bezpochyby chvíli se líbí podněcují touhu a vášeň zesměšňují však ve své holé podstatě vše díky jim co potká tě byť v přítomnosti pouhé snění se zavřenýma očima vstávání z lůžka každodenní jím nedobře den začíná 40. Ráno než víčky zamžikáš poslední zážitek si dáš pozpátku k prohlížení na ekránu lží s převahou dálka dělí nás té co je uvnitř jde to snáz prý je to léto tak proč zdá se mi že mží výkřiky nic tu nespraví když tvoje žena churaví a je tak těžké říct z nás která víc je tvá vím - jsem to já - však pouhé nic milenka jen tak na měsíc při troše důvtipu by mohly to být dva Ref: Může se zdát že moje láska k tobě nemá cíl podpírat tělo když se pod svou tíhou kymácí je to jen zdání ty to víš že jednou chtěla bych sdílet i zblízka všecek horký pláč tvůj i tvůj smích neplavec v slaných kalužích zdobí mě jizvy po mužích nechápu proč jsi srovnával mě s vichřicí když nemám sílu zvrátit děj ani ti říct už nesahej na tělo mé nechci se smířit s dvojnicí nechápu víc než před časem v náruči své když tiskla jsem jen hračku - zmítala se v bouři omylů však jedno vím - vše cos mi dal jsi ve svých básních sděloval už je to dávno ještě byly pro vílu Ref: kde sílu brát všem čelit prapodivným vibracím čím pookřát když múza vlídná slova poztrácí jak jenom poradit si mám s plíživou bolestí která mě provází na této cestě ke štěstí? 41. zavři oči je k půlnoci a já mám v prstech mravenčení sto kilometrů dálka není a vydržíš-li do pátku celou tě jimi budu hladit celou tam ba i pozpátku... 42. ve spleti myšlenek zevnitř i navenek tonu a ty se to nedozvídáš v břiše mám neurózy klid - ten mi nehrozí kolikrát se mnou zas neposnídáš? čí paže obtáčí šíji tvou - čí ta čí vlastně je noc co noc k obtáčení? můj syn mi šediny počítá jediný ví že jsou z úniků do básnění kolikrát ještě mi přidržíš při zemi křídel pár? nevhodný zdá se ti let jak bránit ať oči moc mi je nesmočí? hlavně se nevzdat a nezrezivět vím vím kolo se otáčí vím vím bude to jinačí vím vím kde rozum nestačí láska si poradí s tím 43. (Odezřeno kolem) Štěkotu prašivých a opuštěných psů pobíhajících podél cesty dlážděné tvojí zlatou stopou podobají se výkřiky nevědomých ... 44. (PF 2008) Být spolu ti kdo spolu být vždy mají je štěstí - radost převeliká strom vánoční zas za rok světla rozblikají očí těch kterých se to týká ... 45. (Píseň pro Evu) až půjdeš na sever vezmi mě s sebou já tady na jihu jsem trochu ztracená čtyřicet ve stínu mě údy zebou jen jeden – ten to ví – ví co to znamená: Pálil mě po těle paprsky slunka měla jsem přítele? Ba ne – já měla skunka! Dnes už to vím láska je vším dokud tě vážně nenapálí já jeho snad … a on? Měl mě rád? Ach bože můj – vždyť jsme spolu jenom spali … Chovám se statečně chci to tak mít své boly bezpečně za úsměv schovám do chvíle nežli smím kytaru vzít po strunách tancují zjitřená slova: Pálil mě po těle paprsky slunka slunko že zapadá i dítě ví měla jsem přítele? Ba ne – já měla skunka Nač s někým novým žít svá déja-vu? Dnes už to vím láska je vším dokud tě vážně nenapálí já jeho snad … a on? Měl mě rád? Ach bože můj – vždyť jsme spolu jenom spali… 46. (Jiskření) Jsem tvoje hračka jak sis přál a vysnil a můžeš stokrát říkat mi že ne když prozradí tě pouhá zmínka v písni a já? zas srdce napůl zlomené... 47. Zřídkakdy se to stane tak že bez pohledu bez dotyku v jediném zvláštním okamžiku dvě domluví se spolu duše a přirozeně jednoduše uzavřou spolu věčný pakt - to potom zbývá akorát dovolit tělům aby se spojila nám to daří se pernější den když perný stíhá a tíha tlačí do mých ramen myšlenka že tě včera směla má ústa mít vyhladovělá je léčivá navěky amen anděli polštář ze tvých křídel dnes pod hlavu si s vášní stelu až do rána se neproberu deficit spánku žádá díl co náleží mu do pár rýmů vkládám svou radost žes tu byl 48. jak se to stane že se vyklátí ze skříně starých kostí pár? jak se to stane že zas říká ti má lásko ten co čert ho vzal? jak se to stane že se vracejí skelety bílé na tvůj práh? když stopy bláznů za sebou smáznul z nás jenom ten kdo rád si sáh´? zas padá déšť smáčí ti tvář tvá svatozář nemá svůj jas v dálce jsi blíž tak nelituj že nejsi můj zpět vem tě ďas zas padá déšť noc přízraků jdou sát mi krev z kůže i střev v dálce jsi blíž to nezměníš prosímtě ztiš svůj řev jak se to stane že se vynoří vzpomínek dávných sotva půl? jak se to stane že cit vyhoří má lásko ty´s mi žlučí hnul jak se to stane že se nekoná po dlouhých letech v náruč pád? když stopy bláznů za sebou smáznul z nás ten kdo trochu víc měl rád? zas padá déšť smáčí ti tvář tvá svatozář nemá svůj jas v dálce jsi blíž tak nelituj že nejsi můj zpět vem tě ďas zas padá déšť noc přízraků jdou sát mi krev z kůže i střev v dálce jsi blíž to nezměníš prosímtě ztiš svůj řev jak se to stane? 49. Otvírej bránu kasteláne z večera k ránu zas to samé v podzámčí nechce se mi této noci spát ve zbroji mé jen vítr hvízdá vyhládlý drozd vypadlý z hnízda už nemám nic v rukou jen za svou chrabrost řád vracím se z toulek je mi líto boj vyhraný však stále chci to co jsem v té dálce v cizí zemi zanechal byla mi věrná krásná žena mým útěkem teď zasažená hledá mou lásku za tu kterou jsem jí krad´ otvírej bránu buším na ni pár hodin zbývá do svítání před sebou nepláchnu již jak jsem dříve plách strach z doznání mou duši svírá v brnění v místě srdce díra v ní obraz té co ve mně navždy bude spát 50. mám v očích naprášeno den půlnoc krájí ztrácíš mě nesnědenou půl míle k ráji jednou jsme vyšlápli si měl to být výlet nic není jako kdysi tak z čeho šílet řekni z čeho šílet mám? zpozdilým návratům už dávno nevěřím byl jsi tak dlouho pryč dnes s jiným večeřím smí snídat šťávy mé já sliny z jeho úst a oba nesnášíme nesnášíme půst mám v očích staré filmy jsou černobílé negativ bledý zbyl mi pryč jsou ty chvíle už si je nepřehrávám skončil náš výlet tak z čeho šílet řekni z čeho šílet mám? zpozdilým návratům už dávno nevěřím byl jsi tak dlouho pryč dnes s jiným večeřím smí snídat šťávy mé já sliny z jeho úst a oba nesnášíme nesnášíme půst 51. (Loutna) jednou si vezmu do klína loutnu a začnu vzpomínat zapálíš svíce knot a všechny lampy zhasnem až prsty jako hřebenem pročešu struny vzpomenem na všechno čím jsme směli žít a bylo krásné ať si mnozí fanatici spory svádějí kde kříž tam místo lidských nadějí jednou mi povíš co ti dal kostelík malý opodál už ani nevím zda jsme navštívili kapli před námi dvěma dávno stál poutníkům směr ukazoval v duchu se usmíval těm kteří na to kápli ať si mnozí fanatici spory svádějí kde kříž tam místo lidských nadějí jednou až skončí tahle pouť bytost nám bílá řekne: pojď nepouštěj ruku mou už na sebe jsme zvyklí pozemským štítem štíty skal nám byly rád ses opíral můj milý v oblacích mě svojí láskou přikryj ať si mnozí fanatici spory svádějí kde kříž tam místo lidských nadějí 52. (Snění) Zasni se zasni... a zhasni

---