Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Kdy se z matky stává divoká šelma

18. 05. 2009
10
20
2736
Autor
macecha



     Jsem člověk ve své podstatě velmi mírumilovný. Vydržím mnoho, pokud mne ovšem někdo, nebo něco štve hodně dlouho a nelze se domluvit na nějakém kompromisu, zuřím tak, že mám, jak se říká "červeno před očima." To se pak přestanu ovládat a dělám věci, které někdy nelze ani pojmenovat. Snad i proto se ze mne stal zapřisáhlý abstinent. Zjitila jsem totiž, že pokud mám "vypito," neovládám se vůbec. Stačí sebemenší podnět a já kolem sebe mlátím hlava, nehlava. Tentokráte jsem však nic nepila, ale bránila sebe a klidný spánek svého syna.

     Žila jsem sama s malým dítětem. Bydlela jsem ve větším městě, na sídlišti, které bylo ve výstavbě. Po odchodu z práce jsem vždy vyzvedla syna ze školky a kus cesty jsme absolvovali přes staveniště k našemu domu. Procházeli jsme kolem spousty dělníků, kteří zde pracovali. Nevěnovali nám pozornost, až na jednoho mladého muže, který pracoval na výkopech a vždy, když jsme kolem něho procházeli, přestal pracovat, dlouze se za námi díval a po jisté době mne dokonce oslovil. Vysvětlila jsem mu, že nemám zájem a tak to zkoušel přes mého synka. Zřejmě se s ním blíže seznámil, když si chlapec hrál venku. Posílal mi po něm různé vzkazy a když to nezabralo a já zakázala synovi hrát si v jeho blízkosti, zjistil si kde bydlím a každý večer, posilněn alkoholem, zvonil na náš zvonek. Měla jsem v té době vážnou známost, přítel však bydlel v jiném městě a jezdil za námi jen o víkendu.Přijel a já mu řekla o svém problému. Myslela jsem si, že mne v případě, kdy mě bude zase onen muž obtěžovat, ochrání, že si to s ním, jak se říká "vyřídí." Zmýlila jsem se  a zároveň zažila strašné zklamání nad chováním mého přítele, kdy jsem zjistila, že pokud se neochráním sama, na něho se spoléhat nemohu.

     Samozřejmě, že onen dotyčný opět přišel, aby zvonil. Tentokrát ovšem přišel dost pozdě v noci a dostal se až ke dveřím mého bytu. Někdo z obyvatel domu zřejmě zapomněl zamknout hlavní vchod. Zvonění se ozvalo po půlnoci plnou silou. Probudilo nás to, chlapec začal plakat a tak jsem čekala, že to přítel "ručně a stručně" vyřídí už proto, že to byl vysoký a silný chlap a onen muž byl mladý, skoro kluk a navíc neměřil více, jak sto sedmdesát centimetrů.

     Zažila jsem snad nejtrapnější chvíli, jakou může žena s mužem, o kterém si myslí, že ji ochrání, zažít. Přítel si v kuchyni vzal váleček na nudle a šel ke dveřím. Za zamčenými dveřmi, s válečkem ve zdvižené ruce, říkal opilému muži, aby odešel, nebo, že si to s ním vyřídí. Ten druhý měl zřejmě více odvahy, protože křičel na celou chodbu" tak otevři srabe a pojď, vyřídíme si to spolu. Já tu ženu miluji, je to moje láska a já se jí nevzdám!"  Čekala jsem, že přítel otevře dveře a dotyčného přinejmenším vyhodí z domu. To se bohužel nestalo. Místo toho šel k telefonu a zavolal policii, která opilce odvedla. V neděli přítel odjel. Myslela jsem si, že tím, že zasáhla policie, dojde mladému muži, že nemá u mne žádnou šanci a skončí obtěžování i zvonění. Podcenila jsem ho. S ještě větší urputností a nyní již pokaždé za mými dveřmi a vždy pozdě v noci, zvonil a zvonil tak, že se vždy vzbudil můj malý syn a plakal. Měl strach, když slyšel mé nadávky a výkřiky muže za dveřmi, abych mu otevřela. Vydržela jsem to ještě asi tři dny.

     Ve středu v noci se zvonění ozvalo opět. Nepřerušovaně. Dlouhou dobu. Už jsem to nevydržela. V noční košili, rozcuchaná tak. jak jsem vyskočila z postele, odemkla jsem a třímajíc svazek klíčů v ruce, otevřela jsem dveře. Dotyčný zavrávoral, byl o ně opřený, ale udržel rovnováhu a s úsměvem na rtech čekal, že se mu asi vrhnu do náruče. Já jsem se mu ovšem vrhla svazkem klíčů přímo do obličeje, mlátila jsem ho plnou silou do hlavy, začal krvácet a když viděl, jak jsem zuřivá a že jsem schopna ho i zabít, tak utekl. A najednou byl klid. Ani jsem si nevšimla, že sousedé mezitím začali vystrkovat hlavy ze dveří, ptali se rozespale, co se to v noci děje a když viděli, jak tam stojím na chodbě, celá od krve, zavolali policii. Mysleli si zřejmě, že jsem zraněná.
    
     Předvolali si mne, samozřejmě. Darebákovi domluvili a já jsem musela zaplatit pokutu za rušení nočního klidu. A to jsem měla štěstí, že se domlácený muž nechtěl pomstít a nepodal na mne žalobu za napadení Od té doby byl klid. Už nás nikdo nerušil. Tehdy jsem zjistila, že se nemohu spoléhat na nikoho, jen na sebe. Přítele jsem si sice za manžela vzala, ale po dvaceti letech jsem se s ním stejně rozvedla. Nemohla jsem si pomoci, kromě jiného, stále jsem měla před očima tu scénu. Chlapa, vysokého skoro dva metry, jak stojí s válečkem na nudle ve zdvižené ruce a vyhrožuje, za zavřenými dveřmi, opilci. Byl směšný a ztratil veškerý můj respekt.

     Tehdy jsem zjistila, že matka, pokud jde o bezpečí a zdraví jejího dítěte, je schopna čehokoli.

20 názorů

macecha
31. 05. 2009
Dát tip
rubi - děkuji

rubi
29. 05. 2009
Dát tip
hezké, je to hezké....

macecha
25. 05. 2009
Dát tip
VT Marvine- zkusím se příště trochu polepšit. Díky za komentář a konstruktivní kritiku. Vezmu na vědomí.

macecha
18. 05. 2009
Dát tip
A já se omlouvám za to "zapomněl," měl jsi pravdu.Teď už to snad bude všechno správně.

JPat
18. 05. 2009
Dát tip
Omlouvám se za ta slovesa. Máš pravdu. Ten syn mi nějak vypadl z paměti. S neurčitými podměty jsou vždy problémy. Ještě horší jsou spřežky na to a nato, při tom a přitom atd. Na tento problém, když jsem narazil, tak jsem si teprve uvědomil, jak ten náš jazyk je těžký. Samozřejmě jsem to psal blbě. Hold se neustále učíme. Jinak přeji mnoho zdaru v dalším psaní.

macecha
18. 05. 2009
Dát tip
JPat - ještě k tomu "absolvovali a procházeli." Tam je napsáno se synem, takže si myslím, že je to správně. Nechala jsem to tak. Opravila jsem čárky a tu číslovku. To by snad mělo být správně. Ještě jednou díky. Diano, jsem ráda, že se Ti to líbilo. A konečně na takové grázly bude nějaký metr.

macecha
18. 05. 2009
Dát tip
JPat - myslím, že máš ve všech opravách pravdu, až na to "zapoměl." Je to od slova "zapomínat, tak si myslím, že je to správně. Ale, ještě to budu konzultovat. Ostatní se pokusím opravit. Děkuji.

Diana
18. 05. 2009
Dát tip
Od ledna na takové pronásledování (stalking) už bude zákon! Konečně!Avizovali to v televizi. Napsáno strhujícím způsobem. Alespoň já to přečetla jedním dechem. T*****

JPat
18. 05. 2009
Dát tip
TO je obrázek našeho zákonodárství - hulvátiovi projde vše a slušňáka, který vezme spravedlnost do svých rukou,zavřou. Bohužel i já měl takové problémy. Jinak k pravopisu: druhý odstavec - absolvovali a procházeli - tady mají být na konci y (matka+děcko) - třetí odstavec zapoměl- správně zapomněl. Číslovka se píše jako dvě slova (sto sedmdesát). Čárek vě větách se mi zdá také více, např: zjistil si, kde bydlím, a každý večer, posilněn alkoholem, zvonil (po bydlím má být čárka, po večeru a alkoholu bych čárky nedával. Tím se posilněn alkoholem stává vsuvkou, která je nepodstatná pro děj. Já si myslím, že ten alkohol je tam moc důležitý. Nevím, je to jen můj názor.

macecha
18. 05. 2009
Dát tip
kachen - díky, o těch pracech a pracích jsem nebyla až tak přesvědčená, že je to nesprávně a tak jsem to napsala jinak... ŠiPa - děkuji aleši- já jsem doufala, že to byl jeden zkrat a tak jsem čekala a až se k tomu přidalo toho více, tak jsem odstartovala.Mám dlouhé vedení a jsem příliš důvěřivá a tolerantní... neroušku - jsem s Tebou zajedno v tom, že by to měli tak cítit oba rodiče, ale myslím si, že to tak vždy není a měla jsem možnost to poznat a nejen v tomto svém zážitku, bohužel ..... BigBivoji- stále doufám, přestože jsem již tak stará, že mě někdo překvapí a objeví se opak. Asi se nedočkám, ale znáš to "naděje umírá poslední" Jarmilko - odhadla jsi to správně, díky Robinie - děkuji Bíšo - díky za návštěvu

Robinia
18. 05. 2009
Dát tip
...

Bíša
18. 05. 2009
Dát tip
!!!

myslím, že nešlo jenom o dítě, ale také o hájení vlastního soukromí, vlastní intimity - a je to tak dobře

neroušek
18. 05. 2009
Dát tip
Jo to je ze života a je to přesné: 1)některé věci dojdou člověku až za dvacet let 2)Tehdy jsem zjistila, že matka, pokud jde o bezpečí a zdraví jejího dítěte, je schopna čehokoli....jinak tady to je přehnané v tom,že jenom matka a čehokoli.To byla úplně normální reakce při ohrožení a nemají jí jen matky,ale všichni lidé a dokonce všichni živočichové. 3)Krásně napsáno,dí neroušek a mává Macešce. ***********************

BigBivoj
18. 05. 2009
Dát tip
chlapi jsou poserové to by jsi měla vědět už dávno matko :))))

uf...jen mi není jasné, proč rozchod byl až za dvacet let, když jsi ho měla za sraba...

ŠiPa
18. 05. 2009
Dát tip
"Tak a pro dnešek dost! Přečti si pravidla pro začínající písmáky!" :D

kachen
18. 05. 2009
Dát tip
pracech--pracích---oprava Ale jinak jsem nějaké větší chyby nenašla... příběh je to pěkný, slohově dost dobrý, jen to napětí mi nějak chybí, ale zase na druhou stranu, je to ze života...

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru