Z poetické urny (9)

VNÍMÁM SVÉ ATOMY Vnímám své atomy v blízkosti tvojí chvějí se jako my chvějí se bojí vnímám skrz souznění ingredience vesmír nás nemění splétává tence vnímám co dříve jsem nevnímala obava z nových ztrát už je malá SKUČENKA Za sedmi horami sedmero lesy zvrtla se noha mi pod nebesy přiště si na túry přibalím dlahy nejsi té nátury nosit mě drahý SNĚNÍ Jsem tady nová domov hledám (asi) kolikátý už ve svém životě? výčitky v tváři jemné řídké vlasy seschlá jak starý ručník na plotě a přesto denně ponejvíce v noci ztrácím se v sobě sním až nedýchám nacházím tě tu proto patřím tobě do tvého klína usnout pospíchám TAK TO BÝVÁ ODJAKŽIVA Šel Bivoj s vílou do boje a že to byl chlap Big tak nevšimnul si v zápase že šlápnul na knoflík stala se chyba veliká pod kůží buvolí ze které svoje boty měl ten předmět zabolí podlomila se kolena velkému bojovníku a víla? krátce zmatena v tom měl ten Bivoj kliku že dřív než stihla osedlat buvolí temeno to poražen začal ryčně řvát a ztratil se no toto?!?! VŠECHNO JE JINAK Všechno je jinak než se zdálo kdysi i kompromisy poztrácely řád miloval mě prý často mi to říkal a pravda? kdeže! bod na konto ztrát všechno je jinak často to tak bývá z bochníku skýva ztvrdlá docela miloval ji prý namlouval si směle a pravda? kdesi v koutě úpěla ŠPEH Špehýrkou mezi víčky zasněně zpola sleduješ stopy jimiž tě volám sleduješ slova dláždí mou cestu z kostek je stavěná od první ke stu k tisíci měsíci děkuješ za světlo v noci genius loci míháš se neviděn nepoznán neznán špeh co se potají vkrádá do mě skrz vesmír a leštíš tam měsíci záda já nesmím SCHOVANÉ DO KMENŮ Milý kam schovávají se víly tanečnice ponejvííce když začne vítr roztáčet jim šaty? chvíli s ním tančí roztahují paže s kanýry točí jako s růžicemi pestrokrásky z šantánů červený černý zlatý s prvními kapkami pak vtančí do kmene stromu nebo někam jinam? už si nevzpomínám MINI Rapidně klesá úroveň mocného kdysi ducha či jsem si jenom nevšímal že byla jednoduchá? CESTA Vravel si mi že mám bielu kožu akú iba víly môžu mať vravel si mi že som ako vánok tak prečo do topánok spútať si ma chcel? vravel si mi že ma ľúbiš celú na môjveru môžem prísahať chcel si ma zjesť vraj chutím ako cesta najmä to z marcipánu tak prečo rozjedenú nechal si ma samu vlastnej dcéry mamu? ANDĚL Potkáváme je na své pouti nemají křídla vznášejí se nic lidského jim cizí není přistiženi při hříchu rdí se že nehreší? pche! jasně že jo to lidé mají za to jenom že svatí jsou a co je svatý? mít bílou pleť či bílé šaty průzračný být jak křišťál čirý tajemné v obě skrývat síly neviditelný viděn být mít jemnocit a mravy ctít? co jsou to mravy kdo to ví? a kdo je anděl metrový? PÍSEŇ PRO MĚ Ztracená obydlí kde nikdo nebydlí mezi stěnami samy plouží se stíny bez duší zlacené klece nám poškodí křídla rám když chceme mávat jimi rádoby mezi svými co nechápou a netuší jak bolí láska když srdce poraní jak bolí láska šťastní i bezbranní když jsme s ní půvabům hřešení byť se dál zelení k řešení nic tu není čas všechno sám to přetočí úsilí nestojí přiznat sám že´s to jí říkával vratká slova ach stejný Casanova jen stejný film se netočí ach bolí láska když srdce poraní ach bolí láska šťastní i bezbranní když jsme s ní ztracená obydlí kde nikdo nebydlí mezi stěnami samy plouží se stíny bez duší zlacené klece nám poškodí křídla rám když chceme mávat jimi rádoby mezi svými co nechápou a netuší jak bolí láska když srdce poraní jak bolí láska šťastní i bezbranní když jsme s ní PÍSEŇ PRO TEBE Šel světem muž měl hlavu tam co mraky mhouřil svůj zrak když slyšel v letu ptáky své písně lkát to proto že lkal taky v bezpečném zázemí kde nikdo neslyšel ho z lidí lkát jim úsměv napovídal že žije rád ač nikdy neposnídal s tou co by chtěl pár rán za sebou jdoucích dnů minulých třpyt nevzal do budoucích radši se vzdal tam v šedi mračen prý je ta poezie co ji má tak rád nad mračny výš se vznáší galaxie kde žije ona s přáním napořád šel světem muž šel brázdou šťastných bláznů sny svoje už na palci slinou smáznul když pro retuš mu nezbývaly síly když bál se v cíli co je odplatou za šťastný smích a slova která léčí bál se že hřích je být tam kde jsme něčí teď oblétá svou myslí pás co duha do léta druhá ho píseň bude hřát čas přítel náš rád ohladí snům hrany zůstane v nás ten nejvíc milovaný: snad

---