TIM A DIM-30

Část třicátá závěrečná

Tim ležel rozplácle na krokodýlu, přičemž pocítil žár na své zadnici. Krokodýl totiž na ocasu hořel.

„Jéééé…Dime, já hořím!“ zařval, prudce vyskočil a začal běhat sem a tam po místnosti. Zároveň popadl polštář z křesla a jím se začal mlátit do zadnice. Současně za ním vrávoravě běželi dva opilí němečtí vojáci, zatímco Dim se pozvolna postavil na nohy se šavlí v ruce. A o něco dál se vztyčil německý důstojník.

„A teď tě ty zasranej Amíku zabiju!“ rozkřikl se kapitán a rozeběhl se za divokého mávání šavlí proti němu. Zakopl však o stůl a rozplácnul se na podlaze.

„A teď tě ty zkurvenej Němčoure, zabiju zase já!“ vykřikl Dim, a když udělal dva kroky, tak se šavlí rozpřáhnul. Do ležícího Němce se však netrefil a čepel šavle se zapíchla do křesla, v němž uvázla.

„Do hajzlu!“ vykřikl Dim a snažil se jí vytáhnout.

„Já tě zabiju!“ vyhrkl důstojník, když se postavil a chystal se Dima bodnout. V tu chvíli však do něho vrazil rozkřičený Tim, povalil ho na podlahu a na něho vzápětí dopadla dvojice vojáků. Poté byla k vidění všelijak zmítající se čtveřice postav a zároveň byl slyšet výkřiky. Vše nakonec ukončil bolestný výkřik německého kapitána, který měl bodnout ránu v zadnici.

„Mein gott! Moje prdel!“ zařval a za táhlého výkřiku běžel vrávoravě napříč místností.

„Dime! Já je přepral!“ vyhrkl Tim, který seděl na dvojici ležících vojáků.

„Vždyť jsou vožralí jako dogy!“

Němci však Tima ze sebe setřásli a ten se ocitl pod nimi.

„Ještě si je nepřepral! Ale já je přeperu!“ vykřikl Dim a vrhl se na zápasící muže. Poté se místností ozývaly výkřiky, rány a do toho všeho se mísil řev zraněného německého důstojníka. A pak vše náhle utichlo, načež po hradbách chodila bílá paní a chodbami hradu se pohyboval bezhlavý rytíř, který tahal bezvládná těla německých vojáků.

  Za ranního úsvitu vjelo na nádvoří hradu několik vozidel s americkými vojáky. Z jeepu vystoupil muž v hodnosti kapitána a hned se přísně zadíval na dvojici vojáků.

„No jistě! Tim a Dim! Kde jste se tu vzali?!“

„Pane kapitáne, my jsme tady vosvobozovali hrad,“ vysoukal ze sebe Tim.

„Špinavý, roztrhaný a táhne z vás chlast!“ rozkřikl se důstojník.

„My jsme podstoupili boj s německejma vojákama,“ pronesl Dim.

„A taky tu byl bezhlavý rytíř a bílá pani…“
„Von si dělá srandu,“ řekl Dim a dupl Timovi na nohu.

„Pane kapitáne. Hrad fakt vypadá jako po boji. A v jedný místnosti jsou svázaný Němci i s jedním důstojníkem, co má zafačovanou prdel. A všichni mají pěknou kocovinu,“ pronesl jeden z vojáků.

„Jak se je vám podařilo přemoct?“ zeptal se kapitán.

„My jsme je chytře postupně přemáhaliě a…“ začal povídat Dim.

„A pak jste je vožrali a sebe taky! Navrhnu vás na vyznamenání! Asi nebudete až takový volové,“ řekl důstojník.

„Děkujeme!“ vyhrkli oba sborově a zasalutovali. Ale to tak nešikovně, že se lokty praštili vzájemně do obličejů a spadli na zem.

KONEC

 

---