Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+4 neviditelných
Zmatená
datum / id24.05.2009 / 323500Vytisknout |
autortakjinak
kategorieVolné verše
zobrazeno2376x
počet tipů11
v oblíbených3x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog
Kdybych si schovávala všechny svoje slzy, snad by mi došlo, že moře nenávist neodplaví...
Zmatená
Zdá se mi, jako celá léta,
kdy naposled jsem četla
- ne však očima, ale duší -
stránky knih.
Kdy naposled jsem milovala
- druhého, či sebe samu.
Vůně hlíny, vzduchu po bouři,
křísí mě v okamžiky bolesti,
kde v moři kapek - hravých, něžných,
jsem obnažená pravdě napospas.
Ve tmě jasných světel,
svlékám lačně svoji duši
a rozdávám ji na potkání.
Zbude mi snad -
alespoň touha po naplnění.
Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

21.03.2011 09:15:41Ostrich
Tak to mne k té básničce těší dvojnásob :-)
21.03.2011 09:05:59takjinak
Páni, naprosto rozumím :)
21.03.2011 08:23:46Ostrich
Skvěle upřímné!

Po každém překonání hranice obvyklého... naskočí další vrstva....zvyku. V něčem to bude příště lehčí a v něčem těžší. Co víš, už nelze nevědět, žádnou zkušenost nelze smazat, každé příště už bude vnímáno přes ni...

Není to tak, že ráj už kdysi byl - ačkoliv právě k tomuhle závěru všechno člověka svádí a spousta lidí po tisíciletí touží vrátit se k nějaké rajské nevědomosti a tudíž k emocionálnímu ohromení z nějakého minulého iniciačního zážitku.

Zdá se mi (ale vlastně se tě zároveň ptám: mohou vést tvé další úvahy taky tudy?), že jediný ráj, který člověk se svou pamětí může získat, (nebo spíš znovu a znovu získávat), je růstový pohyb myšlenek a citů. Slupek, kterými je pro naše vnímání obalena skutečnost, je bezpočet - a při překonání, svlečení každé nastává emocionální malý ráj, transformační zážitek... třeba pocit blízkosti: aha!, teď já jsem opravdu já pro sebe i pro druhého, jsem s ním a on je se mnou... v knížce nebo v lásce, vzdálenost mezi lidmi je dána mírou aktuální shody - rezonance - pohybu vnitřních řečí ...

A tak jsme nárazem obohaceni o novou dimenzi porozumění sobě i okolí... a je to jako když se v dětství sami odvážíme a přeskočíme prvně dlouhým skokem potok, nebo jako když rak svlékne krunýř, protože mu už byl malý - ta svoboda! Ten nový prostor za překonanou hranicí!

Jenže i nový krunýř zatuhne.... A ten další musíš rozbít zase jinudy, jinak, i když třeba podobně jako ten předchozí... a rozbiješ ho, pokud máš v sobě sílu k růstu... a tím tlakem růstu je i tahle báseň...

Myslím, že rozumíš, když jsi tohle napsala :-)
26.02.2011 18:03:31Makoves
Tak tady je dokonalý i prolog.
26.07.2010 16:30:24slivaka
líbí...t*..duše*
25.08.2009 13:25:15BigBivoj
*tip
25.08.2009 08:12:11takjinak
Děkuji, děkuji
22.08.2009 19:53:22zblblýptáček
to je moc smutné ... ale zdá se upřímné *
11.08.2009 17:53:00Marlav
moc pěkně popsaný stav duše...:)
24.05.2009 18:08:28Buklopos
Nejak jsem odvykl rymovankam a bohuzel mi prijdou prilis ploche

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.