Hůl Poznání

Žil někde v Himalejájich mladík

Od svého dětství slýchaval pověsti o tom že někde vysoko v horách

žije hrozně moudrý starec ktery vlastní hůl poznaní 

kdo tuto hůl vlastní zná všechny tajemstvi světa

a Ten odvázlivec  co vyleze na ten největsí ze stitů které se čněly vysoko  nad vesnicí

Tam starce najde a ten mu ji za odměnu daruje

Už když o ní slysel po poprvé pociti silnoul touhu po vlastnictvi té hole

A čím byl starsí tim horší a horší to bylo

Myslel na hůl když krmil jaky ,kdyz nabiral vodu ze studně

Toužil po ní když pozdě večer ulehal na své lože , chtěl ji když se brzo ráno probouzel ze svítaním

Sžiraly ho děsivé prědstavy ze ho někdo prědběhne,

A on o svoji svoji šanci príjde , někdo cizí bude vlastnit

 jeho hůl

Až jednoho dne toho mél dost , dosel k rozhodnuti,

jde na horu za starcem

Atˇ mu da

jeho hůl.

Vše pečlivě naplánoval. 

týden shromaždoval zasoby jidla

Týden se strachy třás aby si to ho někdo nevšiml,

někdo chytry jako on 

Nevyrazil dřív , a jeho hul mu neukrad

Konečne nadešel ten den

Brzo ráno vstal,jeste za tmy

sebral zasoby jidla ,do měchů vodu

a vzhůru

Když začalo nad horami svitat byl už hodně daleko

a vysoko nad vesnici

asponˇ jemu to tak zdálo

Do večera je hůl 

konečne jeho

Mylil se vsak do večera se ten nejvetsí štit ani trošicku nepřiblížil

"Nevadi tak dedy zitra!pomyslel si.

Ale ani druhý ani treti den nebyla cesta u konce

ČÍm vyš

tim byl vzestup strmějši a strmejši.

Páty den mu došlo jidlo 

Šestý i voda

To už lez ale počtyrech

Každý dalši krok byl obtíznější a obtíznějsi

ale nevzdaval se

Ruce měl od hliny černé a do krve hozedrané

ale na neuspěch nemyslel  vždyt prece šlo o jeho hůl poznani a za ní

tohle to všechno stojí.

A najednou byl nahoře uplne navrhu .Skoro až u oblak

chvilku se rozhíižel a nabiral dech

a pak ho uviděl starce 

Vypadal sice jinak než čekal ale to nevadilo hlavni že jí  měl ruce

jeho hůl,hůl poznaní

Chtěl vykřiknou"STARČE dej sem mou hůl

ja si ji zasloužím

Vylezl jsem až sem nahoru

JSEM TEN NEJLEPŠÍ

Ale dřiv nežli to stacil jen domyslet.

Starec vyskočil.

Vrazil mu hůl do ruky

"BLÁZNE  tady ji más" Vykřikl starec , rozběhl se na útes 

a bez vahaní skočil dolů

posledni slova které od něj mladik a uz jen zdálky

slyšel byly

konecně,bohové konecně.............................

TAK TEDY TADY JSEM

STOLETÍ UŽ ANI NEPOČÍTAM,

MÍSTO SVALŮ  MÁM KÁMEN .

BÍLÉ,VOUSY AŽ KAM DOHLÉDNU

ROSTE V NICH ŠEDIVÝ LIŠEJNÍK

ZNÁM VŠECHNY TAJEMSTVÍ SVĚTA (až na jediné)

ALE TO

JEDINÉ MNĚ ZAJÍMÁ

KDY

PŘÍJDE NAJAKÝ DALŠÍ BLÁZEN A

JA MU

TU

PROKLATOU HŮL

DÁM