Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+17 neviditelných
Léčení šokem
datum / id07.06.2009 / 325538Vytisknout |
autorOldjerry
kategoriePovídky
upřesnění kategorienení-li to povídka, je to něco
zobrazeno4452x
počet tipů18
v oblíbených1x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Léčení šokem


Poliklinika, interní oddělení, půl jedenácté (samozřejmě dopoledne).
Čekárna - až na mne - prázdná....
Vstoupil - no - spíš vplížil se, šeptem pozdravil a usedl. Vráťa Černý. Muž - asi tak v mých letech. Známe se jen tak, že víme jeden o druhém. To už jsem tu tvrdnul asi půl hodiny - posledního odcházejícího diabetika  jsem potkal ve dveřích...

Za dveřmi klid, dveře odrazovaly striktním Neklepat! Vyčkejte příchodu sestry !
Asi po deseti až patnácti minutách sterilního klidu, kdy sestra nějak zapomněla,že má vykonat příchod, vstal a zaklepal na dveře sesterny.
Vykoukla ženská příjemná jak ztráta výplaty. Řekla někam mezi nás: „Pan doktor tu není, jděte za svým praktickým lékařem...“
„Ale sestro...“
„No co?“ otočila se na něj. „Vždyť vám říkám : pan doktor tu není... nevím, kde je a nevím kdy přijde...“ zkušeně předešla dalším jeho možným otázkám.
Dveře se zavřely.
Chvilku nevěřícně koukal, pak si uvědomil, že srdce vynechává sem tam některý z již i tak nepravidelných stahů.
Zaklepal znova.
Ještě než se dveře rozletěly uvědomil si, že sestra (mne už přestala vnímat a obrátila se k němu) přeladila z altové polohy do sopránové fistule: „Pane Bože, vždyť jsem vám řekla, že tu pan doktor není. Tak co ještě... “ něco ještě na závěr zamumlala, co znělo jako otravujete, nebo opruzujete... a dveře se opět zavíraly.

Směsice zlosti a bezradnosti přehlušila - či posílila - strach ze špatně fungujícího srdce: „SESTRO !!!“
Do dveří se vrátila tvář plná zloby. Nadechla se, ale už nestačila spustit. Vyřítilo se na ni pochopitelné a vší vůlí po slušnosti potlačované nasrání : „ Když tu doktor není, tak mi napište potvrzení, že jste mne odmítli ošetřit. Já sem jdu šest set metrů půl hodiny, protože mám hemiblok, jestli vůbec víte, co to je... vy se mne ani nezeptáte s čím k vám jdu a posíláte mně k doktorce, která mne zase pošle sem. Tak si mně budete posílat, až chcípnu. Ordinační hodiny máte mít do třičtvrtě na dvanáct“ - hlas mu nezmíral, ale jak se sám vytáčel, hlas mu naopak sílil,... „ a teď není ještě ani jedenáct. Co mi tu vyprávíte, že nevíte, kde pan doktor je, když má být tady? A co vy sama - vy jste jak vojenský felčar, který - pokud člověk nevyblije játra - tak ho považuje za zdravého. Myslíte, že k vám lidi chodí z nedostatku jiné zábavy? Místo pomoci a péče mne jen rozčilujete...“

Z vedlejších dveří vyšel lékař. Pan Černý ztichl a zhluboka dýchal. Obrátil se k lékaři a narazil na slova : „Co nám tu křičíte? Nevšiml jste si, že jste ve zdravotnickém zařízení ? Nemohl byste se chovat slušně k perzonálu? Řvát můžete v hospodě, pokud vás nevyhodí...“

Vráťa, který se začal jeho příchodem uklidňovat, zrudnul v obličeji až do fialova a zvedl hlas o půl oktávy : „Vy jděte, doktore, taky do hajzlu. Když jste sem přišel z fakulty, tak jste byl lékař, doktor, který pomáhal už prvními slovy. Co jste teď? Ráno uděláte pár cukrářů a žlučníkářů a tím končíte, co? Pak se necháte zapírat a klidně byste tu někoho nechal zkolabovat. Škoda, že jste to byl vy, kdo první zjistil, že mám všechny arytmie, které existují. Takhle teď léčíte ? To by se Aeskulap po třech tisících letech... po...no, otočil v hrobě. Nechtějte slyšet, jak vám říkají ti, k nimž se asi chováte tak, jako ke mně.
Údržbáři...“

Srdce nesrdce skoro vyletěl z čekárny jak čert z elektriky. Já na tom vydělal - pan doktor si mne všiml - a to jsem neřekl ani slovo. Vráťa stačil všecko sám.

Včera jsem ho potkal - ještě s kolegou stáli před drogerií a náramně se něčemu smáli. Počkal jsem, až se trochu vyřehtají a pozdravil jsem ho : „Dobrý den, jak dopadla ta vaše srdeční story ? Dneska vypadáte naprosto perfektně...“
„Jejda, Vilda (jmenuji se Josef Vild, tedy nikoli Vilém)... no jak - nakonec se ukázalo, že je přece jen doktor. Tou svou arogancí mne sice vytočil, ale zároveň mi tím srovnal puls - jestli jste čekal, že sebou švihnu, tak to vás musím zklamat. Zaplať Pámbu,“ a chechtal se, jakoby nikdy žádné srdce neměl. „Nakonec jsem sám! dojel autem do nemocnice, trochu mne srovnali, dva týdny na to jsem tam jel znova a teď už tři neděle mám budíka, žeru Concor a cítím se na dvacet. No to kecám, na dvacet ne, ale na dvaadvacet - to jó....“ a zase se zachechtal, až mu málem spadly brýle...

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

26.05.2013 01:29:18rts

Ak z bystriny možem vyzvednut, vše čo tam nema býť zostanne tam pravda.

20.05.2013 16:50:23Oldjerry
korektor

To je dobré - teraz  už viem, čo si chcel povedať. Zaujímalo ma to, lebo to nie je príbeh hypotetického pána Černého, ale moj vlastný (:-D. Takéto  veci radšej píšem v tretej osobe. Ahoj...

20.05.2013 15:26:49rts

len sem tak myslel , doležité je asi těch niekolko poslednych slov, Ked človek nezná svých slz, nieve čo ije skutočná radost. ten příběh je lidsky lidský a jen sem chtěl ozrejmit názor, že skutočnost se tam akosi nedovršila. Tvoj pohled Ano, ale tie postavy akoby zostaly stejné, snad eště prazvláštější je, hrdina se stal ještě hloupějším ak nevyzeralo, že taky je. takže keď text dokaže takto probudit čtenáře, je to dobrý text, snad jsem chtěl napsat, že autor može udělati krok a udělat text výborným - a k slovenštině ja pišem taku východoevropštinou s hrubienkami. ja tu niejsem abych niečo chválil lebo shazoval, skutočně me zaujimá text, sdělení, slova, hravost, skutočnost. pak teprve možem napisat niečo co si myslim, někte v radosti lebo smutku

oto  at sa dari

20.05.2013 10:00:28Oldjerry
korektor

rts - zdravím, priatel, nakolko so slovenčinou nemám problém a čítam po tretí raz - neviem presne, čo si mi tuna napísal, hoci bych ve'la chcel (:-D ale aj tak vďaka. Nech sa ti darí...

19.05.2013 23:53:23rts
Ja pozeram, že aj keď abohužel nebudem srovnávat, že u českých asi obecně u autorů , ktorý neprekročili a meli by .. ako by tento priebeh mal udělat eště isty krok.. takto je to čo pozeram často, nie niečo konkretne ale niečo, čemu stale verim , že nie pravda, že to lze roztancovat, lebo z tolko tolik slz a nie nie..akoby ak človek nezna svych slz
24.06.2009 21:08:40Pohádkářka z pomerančových květů
Není zač, rádo se četlo:)
24.06.2009 21:06:46Oldjerry
korektor
Po z po q - to mám radost, člověku je líp, když ví, že ho někdo čte a navíc vyhledává. Děkovno !
24.06.2009 20:35:26Pohádkářka z pomerančových květů
Píšeš krásně živé povídky, vybírám si je jako perličky, jako marcipánové růžičky na dortu, a chutnají mi všechny:) Takže až zase dáš nějakou do kupy, budu se moc těšit...
14.06.2009 22:49:58Diana
No to já také, tak jsme dva :-)
14.06.2009 22:47:58Oldjerry
korektor
Diano jsem velice rád, že se ti to líbí. Hned se člověku píše líp. Dneska se povídka ze života moc nenosí, vnáší se do ní tvůrčí fantazie - vymyšlenosti. Jsem holt!ze starého vydání... (:-D

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.