Píšťalka

milé téma *t*

Také preferuji jasné a srozumitelné vyjadřování. A mám to rád i co se týka literatury... Co nemám rád, ty některé rádoby intošácké výtvory, co se člověk nad nimi musí do nekonečna tvářit pomalu jak literární vědec a hluboce přemýšlet o tom, "co vlastně chtěl básník říci"! Toto je milé dílko. Jsou tady použity nezvyklé slovní tvary: ...ta, co stůně, když jí tělo řezbají... ...otlučenou píšťalku v trávě nechal tu ležet pro drzou, nezralou, kdejakou holku. ...neví ten cvrček co po mě leze a mě se slze že on cvrče a mně souzeno mlčky ležet. ( Tady jsem si na první přečtení myslel, že se sem vloudil nějaký tiskařský šotek a smazal písmena, ale asi to je zde tak záměrně. Možná, že napsat zde ....mně je slze, že on cvrče...., tak bych to pochopil možná hned napoprvé.) Je to hezká "úvaha" a pohled "z trávy" ztracené píšťalky vzhůru na ten náš svět. Docela si to po přečtení dovedu dobře představit. J.Š.

*

pro qqqqq, tady já děkuji, dost si vážím toho, že oceńuješ osobní styl a ne originalitu jak já říkám za každou cenu, ano chci psát pro obyčejně neobyčejné lidi o tom, že nás v životě určité zážitky pojí, ale i rozdělují, tak to vnímám*

:o)))

Cítím to také tak...

ano, nebude první, ale já tady sleduji, že někteří autoři se bojí obyčejných, ale srozumitelných přirovnání a halí se do patvarů až nesmyslů.Já se pokouším psát o životě a ten je i obyčejný a krásný, těžký, vážný, zlý a tísíckrát si podobný i jiný, jen né nesrozumitelný, tak jako někteří píší... Na Měsíci, už také nikdo nebude poprvé, mají tam snad letět vlakem, to je podobný nesmysl.Ono je těžko nově něco vytvářet, lidská existence již okusila mnoho podob, záleží na nás samých jak staré budeme zas a znova tisíckrát jinak prožívat a cítit, zkoumat a znovu hledat. Nechci být za každou cenu originální, chci být srozumitelná, otevřená,čistá a možná i prostá.Děkuji*

Marlav: Nemyslel jsem to jako opisování… ale subj. náhled na něco, co považuje za nutné někdo vyslovit, i když ví, že nebude první… Ve Tvém případě to ale (jak je vidět)neplatí. (Mne napadla vlastně pouze jen alegorie na tu básničku z prvního dílu „Básníků“ , další momentálně z rukávu vysypat neumím… ale třeba ani nejsou a je to jen můj pocit…)

tak to jsem neopisovala, napadlo mě to samotnou, ale děkuji*

Moc se mi líbí to přirovnání, není originální, ale líbí se mi pokaždé…a bude se mi líbit příště zas… Jsou to něžné doteky rtů a prstů… dech beze slov… a výsledné tóny, které mohou hladit, rozesmát, i mrazit… Stejně, jako přistupujeme k píšťalce, měli bychom přistupovat k ženě. Je to vztah úcty, pokory a péče… Je trestuhodné píšťalku odhodit… Omluvitelné je píšťalku ztratit…a truchlit, pokud ji nedostaneme zpět… *

děkuju*

snad píšťalka najde chlapce, který si na ni rád zapíská a bude šťastný z jejích tónů. Pěkné

trapná kritika,poznámka bez myšlenky, názor bez srdce

mozna davas falesne tony...