Radostné básnění bez papíru

Ostrichu, ani bych nečekala, že se Ti tato banální básnička bude líbit. A přece dokážeš najít hlubší zamyšlení i zde. Díky!

Známý pocit. Krásně popsaný. Ale měl bych námitku, na kterou bys sama přišla po čase, po mnohonásobném opakování samozřejmě taky: je to velmi podobné jako sen. Ve snu, protože ten se děje v člověku bez kognitivní kontroly, se často objeví nějaké geniálně jednoduché řešení, nápad, vidění, ze kterého úplně sálá radost.... prostě - člověk ve snu lítá. Někdy se ti třeba podaří ten nápad i zapsat, na chvilku se vzbudit a donutit se k tomu. Úlevně usneš, sen třeba i pokračuje... A ráno, když se podíváš na zápisek, když si vyvoláš tu snovou situaci.. nejednou zjistíš, že jsi úplně zapomněla na tohle a tohle a ještě tohle... zapomenuté detaily, které z geniálního nápadu dělají jen iluzi, další pokus o perpetuum mobile. To neznamená, že krásné básničky nebo nápady v hlavě jsou vžycky takové! Ale dost často ano. Je to tak trochu jako v genetice s mutacemi - většina jich je taky k ničemu a zanikne. Musí se to vyzkoušet - semtam jedna projde sítem - a je to kámen úhelný. Brainstorming. Nejdřív se zachycují nápady bez kontroly, člověk své kritické boty na chvíli odhodí a lítá. A potom se zase spojí se zemí - a třídí, otevírá škeble a hledá, ve které je perla :o) A souhlasím úplně: je to moc dobrý životní postoj, vychutnat si zplna radost z nápadu... a zlobit se jen na sebe, žes ho nezachytila v letu, nikoliv na něj, že mu chyběla půlka křídla a ten let tak trochu simuloval, ať žije hra :o))

:o))

V básni slova zkrásní... t.

Nejlépe básni je, když vyřčena je k zapomnění...Souhlasím! Jinak dávám ti, je to milé, radostné:)***