Bílé ráno

Bílé ráno

      ty nevíš

a z mlhy vyvstávají

zmizelé dotyky

proluky vědomí

trhliny v čase

      já cítím

že objalo mne světlo hvězd

v té době umírajících snů

kdy ráno je bílé jako padlý sníh

nebo semeno boží

a zpěněné ticho zůstává nám na rtech

jako kroky bolesti v trávě

       když vím

bílé ráno

v ulicích zvoní

a bezesní lidé klopýtají kolem vteřin

ve svých kruzích opisují

jeden od druhého znaky nicoty

s těly oděnými do blan a hladin

jakoby šli

       kolem stěn  

bílé ráno

mé bytí z fosforu a duhy

hoří ti v očích pod víčky z náhrobků

a stará květina voní tak dávně

snad mnou snad jen divně

tvé tělo písek na pobřeží je

bílé ráno

       už vím

mé stopy umyje