Pro dceru a další 20-ti leté

ta neprenosnost je velice dulezita..kazdy se svymi zkusensotmi vyviji v odlisneho jedince..jinak bychom si predavali kopie a to by asi bylo spatne!

Naivko - není nic těžšího, než předat své zkušenosti svým dětem. Občas to jde cizím - ale vlastní tě neberou. Říkal to můj táta, pochopil jsem to, až když jsem se o tom přesvědčil u syna - a i ten už to dneska ví. Je to součást generačního problému. Napsal jsi to dobře...

já myslel, že dcera má dítě...dvacetileté :o) podle toho názvu...

Ať žije u mladé generace empirie!

ještě že nemám dceru!

aleš - máš pravdu, když mi dcera přišla z venku uřícená do fialova, s novým veletrhem na gatích, s kolenama zelenýma od trávy a s blátem až na hlavě, byla jsem šťastná jak blecha, že si užívá dětství tak, jak to je správné. Nedělala jsem z toho dramata, gatě jsem vyprala, skobu zašila barevnou nití do tvaru chaloupky nebo kytičky (děti jí ty obrázkové tepláky pak záviděly) a bylo to vyřízené. A je moc fajn, že už dnes, kdy jí je 21let, moc ráda vzpomíná na to, jak s kamarády lezla do zatrubněného potoka s tím, že tam možná uvidí i krysu, jak padala ze stromu a zůstala viset za gumu na gatích a ostatní ji zachraňovali... tak to má být, rozhodně má ty vzpomínky barevnější, než kdyby tu dobu strávila u playstationu nebo u zírání do bedny na stupidní rádobypohádky.

Zkušenost je nepřenosná.

nojo - ona ta zkušenost je fakt nepřenosná, každý si musí svůj čenich nabít sám ;-) *t

pokud rodiče nazapomenou, jak to bylo, když oni byli malí, je to velké plus pro výchovu dětí (i jejich dětí)...

***

jo,jo..svatá pravda. Také blahopřeji. I tobě k tomu zázraku ;-)*

za pár desítek let? dítě je zázrak už od narození a každodenní překvapení :-) tvé dceři všechno nejlepší a tobě za chvíli pošlu avi */

...holá pravda...s kterou nic neuděláme...není to v naší moci...:(

pěkný

moc nehloubej, já jsem tak dlouho ve dvaceti hloubal jestli se mam oženit až jsem musel :-)

a nejhorší na tom je, že čím víc toho objevíš, tím víc se blížíš ke konci :-). tedy svému