Kroky poloprázdného bezvědomí

Nevěříš – li

Říkej si co chceš

Víš - li v čem se tkví podstata

Padni komu padni

Viděl jsem lidi, kteří se potulovali nočním městem,

Plno snů a myšlenek, jenž se nyní

v magičnosti noci

znovu probouzejí

Trávení, pozůstatky fyzična,

roznášeli se do sucha

vyschla tekoucí bystřina

Hříčka světel uměle  osvítila městské temno

Zvuk trouby a jamba se ozýval opodál.

Ty jsi mi o klucích vyprávěla

já ti do očí hleděl

celý svět v tu chvíli protékal v tvých očích.

Viděl jsem, že jsem se nalezl

otvírá se mi plodná doba bloudění.

V tajemném jsem přerodu

vnějškem si to mnozí neuvědomí

protože HO Srdcem nenalézají.

Ti kterým je skryt krucifix hlavního portálu

Schody jsou dumáním

žhavých myšlenek a výbuchů smíchu.

Chudáci starci, kteří na nich romanticky usínali

za dob svého mládí.

Toužím být básníkem,

ale má střeva to nějak nepobírají.

Ty jsi kratičká milnice uprostřed babylonu

a já vím že krásu slova ve své hlavě nenaleznu.

Psát se má od srdce a bez okrasných příklepů.

svatý pavel zase kašle (nebo spíše sere) na umění

a všude o tom vypráví s potemnělou dávkou ironie.

Trmácí se klidně podél cesty myšlenek

Tiše a potichu u vypnutých eskalátorů