Písmák Zdání nehybnosti.
Na moři v dálce loď
budí zdání nehybnosti…
Možná rybáři vytahují na palubu sítě
a možná Ježíš na ní spí před bouří
učedníci nejistě hledí
na tmavé blýskající mraky
rackové prudce mění směr letu
kreslí tajné mapy na obloze…
Přestaneme se bát říci – mám strach (?)
stejný
jako když jsme v dětství
zavírali oči před příběhy blesků na zdi
v napjatém očekávání
jak nám je dopoví hromy…
Přestaneme se bát říci – mám strach (?)
dříve
než loď zmizí z dohledu
a nebude už nikoho
kdo může náš strach vzít pod svá křídla…
Kdo se nevysměje našemu utajenému dětství
za maskou vrásek
protože by se smál sám sobě
protože
možná dokud jsme děti
není s námi jen ON
ale i my s NÍM.