O vodě a člověku

Voda v řece bublá píseň svobody.

Zastavit její tok je stejně pošetilé,
jako bránit chodu Vesmíru!
Postav proudu překážku do cesty,
chvíli snad odolá...
Když však přeteče hladina trpělivosti,
smete nakupená síla vše,
co jí stojí v cestě.

Můžeš vodě vládnout,
jen když jí dáš volnost.

Nabereš-li doušek do misky,
zcela se zklidní,
je ke tvému užitku.
Jenže když voda stojí dlouho na jednom místě
zapáchá
nebo se časem vypaří.

Kde voda vstoupí,
tam život rozdává,
vše kvete a zelená se.
Ovšem dokáže být i krutá
a život vzít.

Můžeme však vinit vodu,
když se v ní topíme?

Neohlížej se zpět,
vlny jsou již metry daleko,
ani se nevzpírej,
neb všechna energie brzy tě opustí.

Jít proti času je ztráta proudu,
jít proti proudu je ztráta času.

Pohlédni vpřed, jak vše volně plyne.
Nech se unášet proudem
či koriguj svůj vor v řece života.

Voda neví kudy poteče a přesto se neztratí.
Zná svůj osud, jímž je oceán.

Přesto, či proto tak krásně zpívá?