Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

K.O.U.L.E.Příroda

22. 07. 2009
5
21
2199
Autor
naira

...psala jsem strašně rychle, nýbrž jsem na to měla asi hoďku...tak se omlouvám dopředu...opravím...přepíšu.... ....budu ráda za připomínky... ....nebo i vymažu...:DDDD

    Je tomu asi patnáct let, co byla s bývalým manželem na jedné z pár dovolených. Bylo to něco jako opožděná svatební cesta na poslední chvíli a dokonce na jednom z Kanárských ostrovů. Fuerteventura nebyla tak známá a frekventovaná jako třeba Grand Canaria, ale o to větší tam byl klid. Málo turistů, teprve se sem tam stavělo a někde to vypadalo, jako by se čas aspoň na jedno století, i víc, snad úplně zastavil. Třeba ty domky s kamenů, volně pobíhající kozy. Cesta, která vypadala, že nikam nevede, až na vyvrácené torzo dřevěné cedule na které chyběl už jenom krvežíznivý sup. Byla ve svém živlu. Pečlivě vše dokumentovala kamerou a po večerech zapisovala něco jako deník, aby měla někdy v budoucnu možnost připomenout si, co kamera nezachytila. Nemluvila do ní, ráda nechávala autentické zvuky. Sice musela občas prosit, aby jí zastavil, ale celkem mu to bylo jedno. Auto měli půjčené, benzínu dost, ostrov malý. Na svatební cestu to vůbec nevypadalo, tak se přestala snažit a ponořila se do dokumentace. Sice se pak bude chlubit on, co jí umožnil a jak jí radil, ale na to už si začínala zvykat. To ještě nevěděla, že spolu dlouho nevydrží. I když , jak na to zpětně vzpomíná, tak právě na téhle dovolené, se to asi začalo lámat k horšímu. Tehdy na to nemyslela. Ponořila se do svého koníčku a nebylo jí nejhůř.

 

    Apartmány, ve kterých byli ubytovaní, vypadali nově. Balkóny směřovaly zhruba doprostřed do oválu, kterému vévodil střední bazén s plastovými lehátky kolem. Ji, ale víc zaujali kočky, opečovávané a vypadající zdravě, které se zdržovaly blízko cestiček chodeb uvnitř komplexu. Ležet, opalovat se a nic nedělat, to nebylo nic pro ni. To radši pozorovala čtyřnohá stvoření s drsnější srstí než jak byla zvyklá u domácích mazlíčků, co jsou vystavěni větru zřídka, ne-li nikdy. Na ostrově neustále foukalo. Víc či míň, ale pořád. Však nedaleko na táhnoucích se písčitých pláních, za nízkou zdí, jež ohraničovala ubytované i s jídelnou a recepcí, šustily větrné elektrárny. Obrovských bílých stožárů na špičce s vrtulemi bylo po ostrově víc než palem. Taky tu byli zvyklí asi na sucho. Nenašla snad jediný tento typický strom, ke kterému by nevedla hadice s vodou.

 

    Od první chvíle co se ubytovali ji spíš než bazén a nedaleká pláž s vymezenými prostory pro jednotlivé lepší hotýlky a pak ty ostatní, lákalo vydat se na druhou stranu ostrova. A samozřejmě pěšky. Po výletech do místní skromné zoo, návštěvě pár ne zrovna bohatších obchůdků, jízdě na velbloudech a trochu drahé hospůdce, kde nemohla natáčet, protože se mu to nezdálo vhodné, s ní konečně souhlasil.

 

    S nabitou náhradní baterií do kamery, foťákem a petlahví s vodou se vydali přes zdánlivě neživý kopec na druhou stranu jednoho se známých ostrovů. Musel na ni opět s ne zrovna šťastným výrazem, občas čekat. Ale přece si nemohla nechat ujít tolik jedinečných záběrů.

    ,,Však počkej, až si to pustíš za pár let! No co za pár let. Jen když to ukážeš doma, kde jsme byli…no není to nádhera?!“

    ,,No jo no. Ale jestli budeš natáčet každém šutr a vše co hejbe…jako třeba tyhle potvory…ani nevím co je to za hmyz, tak dojdem fakt brzo na druhou stranu.“

    ,,Ale no tak, vydrž to se mnou dneska. Zítra to objedeme autem, jak jsme se domluvili..jo?“

    ,,Hmm…“

 

    Nebylo to zas tak daleko. Šli asi hodinu možná dvě s natáčením. Najednou uslyšela zvláštní zvuky. Známé a přitom jiné. Jak šli, tak zesilovali. Ano, byl to příboj. Nezkrotné vlny neustále narážející na skály. Představy byli všelijaké, ale ten pohled, co se jim naskytl poté…

 

    Na téhle straně ostrova nebyla civilizace. Žádná. Široko daleko nic člověčího. Vše zmizelo za obzorem za zády. Místní sem nechodili. Proč taky. O to víc to bylo vše úžasnější. Jen oni dva a nespoutaná příroda.

    Vydrželi tu neskutečně dlouho. Málem zapomněli na čas. Nemohli spustit oči od té nekonečné scenérie. Slunce koupalo svůj třpyt ve vlnách oceánu od obzoru k obzoru. A pak,  sklánějící se k večeru měnilo své barvy a voda v moři nezůstala pozadu. Vystřídala snad všechny odstíny modré. Nemluvě o stříkajících zpěněných vlnách, co se bezhlavě řítily na skaliska, aby pak mohly stékat a vytvářet tak nespočet cestiček zpátky do nekonečných mas té životodárné větší části naší planety. Do lůna země, kde vznikl život…

 

    Vrátili se už za šera. Cestu našli snadno. V divoké přírodě i trocha té elektřiny, je vidět na dálku. Natož malé městečko. Sice malinko zaváhali, ale do svého týdenního domova nakonec trefili. Ona byla spokojená nadmíru a on, no nakonec připustil, že to byl zážitek.

 

    Ani neprotestoval, že pokojská opět odtáhla postele od sebe, jak každý den. Neuměl promluvit jinou řečí než česky a ji už přestávalo bavit čekat na německou průvodkyni, která tam byla zřídka a domlouvat se se španěly všelijak. Sice dosáhla vždy svého, ale když se nedočkal žádného vděku od své polovičky…

 

    Po rozvodu po pár letech, jí sebral nečekaně mnohé. Samozřejmě i veškeré domácí videa. A i vyhodil její deník. Jak se nechtě dověděla. Nebyla v něm jen tahle dovolená, ale i jiné zážitky. Ale to už je jedno. Zůstala jí jen její paměť. Vzpomínky, zážitky, jen a jen co zůstaly v její mysli. Třeba jich dá časem dohromady víc. A když si vezme mapy a…  Třeba dá dohromady podle názvů i jiné vzpomínky. Určitě jich v hloubi zůstalo víc, tak jako ta na druhém konci ostrova. Příroda bez lidského zásahu.

 

    Dodnes když zavře oči a zasní se, tak je sama na tom břehu, na skále a slyší to bouření vody… a vidí tu nezapomenutelnou scenérii zapadajícího slunce, kterou zdánlivě naruší snad jen pár stínů křídel přelétávajících racků…

 

         

 

      


21 názorů

většinou si taky z počátku pamatuju to horší, to abych se náhodou nechtěla někam vracet..., ale pak se vybaví ty krásný věci, jo!

BigBivoj
23. 07. 2009
Dát tip
hezky smutná nostalgie vzpomínek **

naira
23. 07. 2009
Dát tip
..hmm...obávám se...že kdybych na to měla víc času...tak to bude ještě horší....:)...a nebo možná ne...časem člověk to horší zapomíná...když chce...

naira
22. 07. 2009
Dát tip
díky moc Bíšo...nepovedlo...to je fakt.....

naira
22. 07. 2009
Dát tip
...bylo tam krásně, ráda bych se tam vrátila s někým jiným..i když ...bůhví jak to tam po létech dneska vypadá...;) ..ale díky Oldjerrymu se mi to aspoň vybavilo....díky moc

Bíša
22. 07. 2009
Dát tip
Snažil se Ti ukrást vzpomínky, ale to se mu nepovedlo...

naira
22. 07. 2009
Dát tip
...to jo...s potupem času si pamatuju jen to hezčí....;) ...díky...

to je moc dobře,naiřílku, že ti to utkvělo v paměti!-Muselo tam být překrásně.

naira
22. 07. 2009
Dát tip
díky moc Marlav...napsala jsi to přesně...a já jsem ráda, že na popud písmácké soutěže vypluly malinko na povrch... ...díky;)))

moorgaan
22. 07. 2009
Dát tip
/*

Marlav
22. 07. 2009
Dát tip
tak, ale říká se, že zážitky a vědomosti nám nikdo z hlavy vzít nemůže, což je vzhledem k téhle povídce jedině dobře..*

naira
22. 07. 2009
Dát tip
Víťo...díky moc za podporu...cením si toho..;) ..ale neva, já sem ráda, že sem to vůbec za necelou hoďku napsala, i když fakt ve strašným fofru...(táhnu obchod s brigádnicí, dovolený..) ..ráno jsem mrkla na téma a díky tomu otevřela o pár minut pozdějc...hihi..teda obchod...a pak v jednom kole...až večer v rozkopaným Brně v zácpě kolem 19cté hodiny...kdy jsme vypnula podnikatelskej mozek...mi blesklo...písmák!...a než sem dojela dom...asi ve čtvrt na osm...tak mi blesklo téma.... a výsledek sem ani nečetla...odpálila sem to jako prvotinu...tak bych asi měla přečíst a poupravit...ale napřed něco polknu...jelikož jsem celý den nic nejedla...jako obvykle...;))) ...no, ale aspoň jsem to zkusila....však v podstatě o nic nejde....stejně tu nikdy nemůžu být tak často jak bych chtěla...hlavně že se bavíme!! ..pa..;)))

Víťo, sorry, ale avízko mám 20:42, to je po 20:00 dost velký zpožděníčko... :o)

naira
22. 07. 2009
Dát tip
..fajn...beru rozkaz...! ..;)))

KOULI mazat nemusíš, jen tam dej upřesnění že je to nesoutěžně :o)

naira
22. 07. 2009
Dát tip
avi;) ...no, ale koukám, že asi pozdě...bééé...myslela jsme že do půl...a ono do 20.00 ...tak když nic....tak smažu z názvu KOULI ..ju.... ...bych nekazila soutěž...;))) ...a podotknu že nesoutěžní.... ale na tak dobrej nápad mi to nedalo....až na krutý čas...;D

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru