Dekuji, madame Curie

Děkuji, madame Curie

Nedaleko Černobylu

Potkal jsem v lese asi vílu.

Nevypadala, chudák, zdravě

A díky své barvě ztrácela se v trávě.

Chtěl jsem ji políbit na ústa malá

Stále mi někam utíkala

Jako ta mlha se rozplývala

A hned o kus dál zase stála.

Večer se zrodil, já v poli ji skolil

Pot svůj a krev její v boji jsem prolil.

Teď už bych uvěřil, že není víla

Kdyby však ve tmě nesvítila.

Možná, že tak nějak vznikly víly

Asi se někde ozářily

Teď v našich srdcích bytují

Vám, madame Curie, děkuji.