Haiku ze žluté stezky

moc hezké pokusy o takové volné haiku :-) nejvíc se mi líbí tento: nevím, kam jdu, ale jdu kupředu

Tos mě tedy dostal s těmi včelami :-). Ale minimalismus ti nikde nevyčítám.

Paulart, díky, je mi líto, že příroda tě inspiruje tak málo. Ale Tvým tématem je město a lidé. Např. jetel neopylují včely. Hodně otázek, které jsi položila, můžeš odpovědět sama. O tom to je. K věcem formy, to se neshodneme. Příklad--návštěvník je samozřejmě cestovatel, ale také ten čmelák; kdo vidí orlovi do očí? Orel. Proč obřadní zastávka? Třeba to připomíná kalvárii, a poutě. Bylas na nějaké pouti (ne na kolotoči), je to dost drsné v tom slunci? Metafora se do haiku hodí, nevyřčená--jsou to tři řádky, proč to čteš jako jednu větu, když víš, že nemusíš? S tou objevností směru--přesně otázka, na kterou znáš odpověď, i když "kupředu" v naší civilizaci má jistou konotaci, ne (pokrok, vpřed! (útok), kupředu celá, světlé zítřky...)? Atd. Děkuji za Tvé zastavení, ale má to smysl? Piš jen věci, které Tě inspirují, to mě opravdu zajímá. Všechny Tvé haiku také čtu, ale že bych k nim měl co říct? Obvykle ne. Srandovní je, že mi vyčítáš minimalismus, když sama jsi ještě donedávna psávala dvouřádkové, jednoobrazové formy. :o) Ale, bohužel neslyšíš tón, se kterým to píšu: jsem rád za to Tvoje zastavení! a zdravím! Wal.

Ahoj waldekke, zkusím se ve stručnosti zastavit u tvých dílek: NA ÚBOČÍ HORY louka zarostlá stromy Pěkný přírodní obraz, ale co říkáš ty, to ze samotného textu nevyčtu, myslím tím lidi, kteří odešli. PŘEDE MNOU z hory vytryskl pramen vody Z hory je moc velký pojem, skoro jako bys napsal, že vytryskl pramen ze Země (s velkým "Z"). Je to stejné, jako bys napsal, že květ vyrašil z lesa. do ruky skočil mi luční koník To je už blíže haiku, i když to polechtání na dlani jsem z toho nevyčetla, spíš chůzi či postání na louce s otevřenou dlaní :-). nevím, kam jdu, ale jdu kupředu To je vlastně jen úvaha. Nevím, kam jdu, je lepší opsat něčím méně otřelým, třeba: Stále měním směr. Na cestě kupředu je to každopádně objevné :-). ve stínu ostrá vůně malin Hm, člověk vejde do stínu, slunce mu přestalo pálit do hlavy, je to osvěžení. Ale proč "ostrá vůně"? Ty medvědy by už tak těžko čtenář objevil. zdravím tě letos na cestě můj první pane hovnivále Druhý verš je navíc. Jinak milé, issovské pozdravení. ta hora potí krůpěje kaluží Tohle dílko má v sobě moc pěknou metaforu. Ale do haiku se nehodí. výstup prstem po vrstevnicích o tolik snazší Příliš dopovězené a hodnotící tím posledním veršem. Myšlenka je dobrá: S nohou v sádře dokončuju výstup po vrstevnicích :-). u každého motýla vykonám obřadní zastávku U každého motýla si otřu pot z čela. Proč "obřadní zastávka"? vysoké pohárky lákají návštěvníky jetele "Návštěvníky" je špatně volené slovo. Jde o včely, které jsi zřejmě označil jako ty, kteří přišli potěšit květ. já a orel díváme se přes údolí sobě do očí Ty vidíš přes údolí orlovi do očí? :-) ta hora je můj slunečník Tohle je sice také blízké metafoře, ale jinak, než pot kaluže (či kaluž potu). Formálně to ale zní příliš lapidárně, s tímhle bych si ještě pohrála...

to jsou mne " manýry":-))

dyk o formě sem ani nemukla:D Mám kdesi hadhaiku, ve sbírce, nevím jaké, musíš kuknout, chceš-li ho najít a zkritizovat. Ale tak jo, já ti to nevymlouvám, jen názoruju, třebas odorníci ocení:) odcházím v míru. Raja!

raja, a co klasická "muška prosí" (haiku je sama analogií a tak další analogie unese jen zřídka) a určitě Ti mohu říkat, co si představuji já, pokud to tedy chceš číst. :o) Neřeš formu. Formy mohou být různé. Důležité je u haiku, 1. inspirace (je to přeci původně hokku, které zahajuje renku) a 2. motiv, tj. přírodní lyrika. Ostatní věci jsou manýry, a uznávám, že umět napsat pěknou manýru je umění. Viz ty první dvě, které mají jakousi eufonii naznačenou samohláskami a hlavní cezuru naznačena rýmem. Aaale, jdu se podívat na Tvoje. Wal.

Dobře, neNovákovo, přesto haiku, a héézký.) jinak trvám na tom, že hora se nepotí, možná tak kámen, za určitých podmínek se orosí. A trvám i na ostatním. Nemůžeš mi přece říkat, co si mám představovat. NeNovák mi to neřekl, a přesto jeho haiku funguje.

raja, "na úbočí hory", louka, která je zarostlá stromy už není louka, ale les, je opuštěná, přestali ji obdělávat. Lidé odešli, opustili kraj. "přede mnou", jak často před někým vytryskne pramen vody? Něco se na té cestě stalo... "do ruky"... to polechtání? "nevím, kam jdu"-to je osobní, ale zřejmě jsem ztratil cestu, přestože jsem měl být na žluté stezce, ne? "ve stínu"--parné horko, stín, hora, ostrá vůně malin, odpočinek? V horách se maliní zdržují medvědi. I přes den. "zdravím tě"--přesně sedmnáct slabik, lenního pána bys musela pozdravit. :o) "ta hora"--jdu do kopce, v cestě jsou kaluže, kaluže jako můj pot, je velké vedro, i hora se potí. "výstup"--realita je jiná, než plán. "u každého motýla"--cesta přírodou je jako rituální (šintó), modlitba. Je to také o odpočinku. "vysoké pohárky"--úleva, odpočinek alespoň pro někoho, připomíná například včelu a loučení od Bašóa. "já a orel"--mělo by být spíš "orel a já", ale v horách se můžeš cítit jako orel, zvlášť když jsi stejně vysoko. "ta hora"--to je o Mohamedovi a hoře. Celý smysl existence té hory je poskytnout stín? Myslím, že za těmi haiku něco můžeš číst. Haiku v prologu není Novákovo. Novák nikdy žádné vlastní haiku nepublikoval. Jeho vdova mi řekla, že ani žádné zřejmě nikdy nenapsal. Wal!

nazev byt muze haiku..proc ne? ovsem tvar haikovský neni!

v prologu Novákovo, čtu poprvé a je nádherné:) problém je ten, že tvá haiku nejsou haiku. Nejblíž by mohlo být asi tohle ta hora potí krůpěje kaluží ale když horá nepotí, no a krůpěje se dají zaměnit za kaluže jen těžko. Ale je to hezká miniatura. Spousta pěkných, nedotažených námětů. U toho v prologu, ač je jen popsáním skutečnosti, naskakuje i docela jiný, alternativní obraz. Vyvolal u mě úsměv, milou představu něčeho hezkého. Tvoje miniaturky jsou obrázky z přírody podané na podnose, které toho řeknou přesně tolik, kolik si do nich vložil/la. Za nimi nic nevidím. Jen krátky popis, nic víc.