večeře

Stál u kuchyňské linky a krájel cibuli. Odhrnul nakrájené stranou a na prkénko položil ruku. Představoval si, jak si krájí prsty. Od konečků k dlani. Z pahýlu crčela krev a stékala po lince na podlahu, kde se hromadila. "Myslíš, že to přežije?" ozvalo se z obýváku. "Myslím, že ne." Pomocí nože shrnul cibuli na rozpálený olej. "Neměli bychom za ní zajít?" Olej nebezpečně vyprskával. Ztlumil plyn. "To záleží na tobě. Přece jen," položil nůž do dřezu a vydal se k ní, "přece k sobě máte blíž." Posadil se na gauč. Opřela si hlavu o jeho rameno. "Na chatě mi přišlo, že si moc rozumíte. Představ si, že ten sobotní večer jsem na ni i trochu žárlila." Přivinul ji k sobě, pahýl opřel o její rameno. Krev jí teď stékala na hrudník. Vůbec to neregistrovala. "Nevím, jestli ji chci vidět. Lenka říkala, že vypadá hrozně. Promodralý obličej, všude jí čouhají hadičky. Nemůže vůbec mluvit." Z očí jí vyhrkly slzy. "Prý měla pocit, že ji pohledem prosí, aby to skončila. Musí strašně trpět." Ucítil zápach. Zvedl se a vylil na pánev rozšlehaná vejce. "Myslím, že bude lepší, když za ní nepůjdeš. Zítra tam skočím s kytkou. Budu ji od tebe pozdravovat." "To bys byl hodnej. Asi bych to fakt nezvládla." Přišlo mu, že se jí ulevilo. Z ruky mu stále crčela krev. Už ne však tak příliš. Vysypal obsah pánve na talíř, přidal chléb, do sklenice nalil džus a vše jí odnesl. Pak šel do garáže. Potřeboval zkontrolovat přední nárazník.

---