Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

TIM A DIM II-3

06. 09. 2010
0
0
1335
Autor
fungus2

Část třetí

Tim spolu s Dimem šli pomalu vyšším porostem, co rostl na poli.

„Co když tam budou Němci? Co budeme dělat?“ zeptal se Tim.

„Jen voblídneme situaci,“ řekl mu Dim.

„Ale i to může být nebezpečný.“
„Je válka a ta je přeci nebezpečná.“
„Já bych to radši vokouknul z bezpečný vzdálenosti.“
„A jak velká vzdálenost by to měla být?“

„No co největší.“
„Už teď jsme na dostřel.“
„Jééé Dime, to není dobrý!“ vyhrkl Tim a vrhl se na zem.

„Co blbneš!?“

„Co když se na nás zaměřuje vostřelovač!“

„Proč si to myslíš?“ vyhrkl tázavě Dim a i on se vzápětí přitiskl k zemi s vyděšeným výrazem v obličeji.

„Už si taky dostal strach, viď,“ řekl mu Tim.

„Já vůbec strach nemám! Já jen chci s tebou prodiskutovat taktiku, jak se k tomu statku dostat. A když ležíš, tak mi je blbý na tebe mluvit ve stoje.“
„Já bych zvolil taktiku, která by spočívala v rychlém vzdálení se vod toho statku,“ pronesl Tim.

„Naším úkolem je zjistit, jestli v tom statku nejsou nepřátelští vojáci. A tak se tedy k němu přiblížíme co nejvíce přikrčeně.“

„Když jinak nedáš. Ale v tom statku stejně Němci nebudou, tak je zbytečný, abychom to zjišťovali.“
„Před chvíli si měl starosti, že se na nás zaměřuje snajpr. A jak si teda tak rychle došel k závěru, že tam nejsou?“

„To už by asi po nás stříleli, když jsme na dostřel.“

„Voni třeba vo nás ještě nevědí.“
„Aha. Tak já bych je nechal přitom, protože by bylo blbý, kdyby vo nás najednou věděli.“

„Konec dohadů! Začneme se vopatrně přibližovat k tomu statku!“ řekl rozhodně Dim.

 O chvíli později se oba přikrčeně prodírali porostem a zanedlouho došli k místu, kde bylo menší volné prostranství. Současně uslyšeli v prostoru za ním jakýsi šramot a spatřili pohybující se porost.

„Už vo nás Němčouři vědí!“ vyhrkl Tim.

„Klid! My vo nich taky víme!“ řekl Dim a zalícil samopal vleže do míst, kde se pořád ozývalo šramocení.

„Kolik jich tak bude?“

„Jak to má vědět?“

„Já se jen tak ptám.“
„Tak se tak blbě neptej a až uvidíš prvního Germána, tak střílej!“

„A co když ho uvidíme současně? Kdo teda z nás vystřelí na něj?“

„Bože, ty máš blbý votázky!“

„Třeba jich bude míň než nás,“

„Drž hubu a neplácej blbosti!“

 Vzápětí k jejich překvapení na volné prostranství vběhl zajíc a zůstal stát nedaleko od nich.

„Zkusíme ho chytit. Ty skoč doprava, já skočím doleva,“ šeptl Tim a oba se vzápětí vrhli k zajíci. Ten však udělal velký skok, Tim a Dim se navzájem praštili helmami a zůstali ležet s protáčejícími se panenkami na zemi.

KONEC TŘETÍ ČÁSTI

 

 


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru