Víno s dalajlámou

Odjel jsem do Budapešti na francouzské víno. Pokud se vám to zdá divné, vězte, že v cizině seženete lepší vína než v zemi původu, a to z prostého důvodu: ta levná se nevyplatí vyvážet. Sedl jsem si naproti Národnímu muzeu a četl spisy jakéhosi dalajlámy.

Buddhismus moc neznám. Vlastně už od doby, kdy člověk začíná přemýšlet trochu hlouběji, jsem jeho vyznávání odsuzoval jako módní vlnu, která nemá s duchovním životem moc společného. Domnívám se totiž, že nejde ani tak o konkrétní podobu rituálu a pravdy, jako spíš o určité duševní pochody a kontakt se svým (vyberte si) Bohem, bohem, nebo nevědomím. A ty poskytuje pro Evropana stravitelněji křesťanství. Čech navíc není schopný být úplným hinduistou, stejně jako mongolský pastevec přesvědčeným katolíkem. Proč tedy dovážet cizí, těžko pochopitelné ideje?

V poslední době mi došlo, že vlastně není nutné se jich stranit. Nenabízí nic víc než Bible, ale ani nic míň. Exotičtější, tedy zábavnější formou. A bez asociací na skandály (Vzpomínáte na homosexuální aféry?), konkrétní setkání s nepříjemnými knězi (Tuhle mne jeden předjel, jen aby mi zabral jediné místo na parkování!), vzpomínkami na povinné modlitby u babičky (Ty chvíle nudy a vážných řečí u stolu s vonící svíčkovou). Ano, je to přízemní, s hlubokou náboženskou zkušeností to má pramálo společného, ovšem objektivní kritéria neznáme. Mimoto je křesťanství dávno překonané, nečetli jste Nietscheho, Freuda a Marxe?

Tedy jsem se stal na Budapešťském náměstí součástí módní vlny. Můžete mě potkat hladového v jeskyni při okoušení askeze (nechápu proč, ale aspoň bude co vyprávět v hospodě), omámeného hlukem bubnů a s marihuanovou cigaretou (příjemné, tak proč ne), nebo s přáteli u vína (radši z pokynu Mistra než z nudy) – to podle nálady na buddhismus, přírodní nauky, nebo taoismus. A z principu – občas – nejím vepřové. Praktikuji všechno mimo křesťanské modlitby a mše. A Bible je celá taková očtená a pasé, nezdá se vám? Duchovní turistika je koneckonců módní a svým způsobem ušlechtilou zábavou.

Jediná odpověď mi ale zůstává stále neznámá: proč odsuzujeme islám? K násilí nabádá Korán stejně jako Bible a s teroristy má islám společného asi tolik jako Ku Klux Klan s Vatikánem. Tedy (my, tolerantní a vyspělí Evropané) svým křesťanstvím pohrdáme, blízký islám odsuzujeme a daleké nauky ctíme. Má to logiku?