Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Sveřepá rafika-robostory 1

Výběr: pozorovatel, katugiro, Dero
05. 10. 2009
18
60
11030
Autor
Kandelabr

Díl první, čili nultý, kde se čtenář nadechuje a rozkoukává a v němž plechový hrdina, ač pohybu neschopen, přeskočí snídani a zjistí, že bude potřebovat pomoct nejen s hlavou, ale i úklidem.

Brm. Udělal servomotorek. Brm. Udělal druhý servomotorek.

OČI OTEVŘENY, zpravil robota hlas uvnitř hlavy.

ČUČÍŠ DO STROPU, dodal ještě, snad aby mu ujasnil souřadnice, či polohu nebo co, zkrátka si zřejmě připadal hned po ránu důležitý.

Robot se ovšem ani nepohnul, zírat do stropu mu přišlo jako celkem dobrý nápad. Což bylo poněkud netypické. Obvykle vstával čile, a vždy si (zubů nemaje a tudíž ústní dutinu nezaměstnávaje) pohvizdoval při ranní hygieně, protahování pružin, čištění registrů, olejování kloubů, kontrole svarů a utahování šroubků (být uvolněný může být dost nepříjemné, nejenom, že si můžete utrousit nějakou součástku např. do polívky nebo do kanálu, ale taky je pak robot rozhrkaný a chrastí to v něm jako v pokladničce držitele prvního místa ve sběru a vůbec pak na vás lidi koukají šejdrem, maje vás za porouchaného nebo aspoň nadrátovaného) nějakou melodii a to podle tohoto klíče:

 

V ponděli Jednou z lesa domů se nesa,  pokud svítilo slunce, když pršelo notoval si Žvýkal jsi hurikán, ( jeden) kluk jako ty,  v úterý, pokud se probudil na pravém boku Dva mokré balkónky, pokud na levém tak totéž, ovšem převedeno do dvojkové soustavy, ve středu pak bez výjimky Otěže v rukou tři mám,   čtvrtek patřil Čtyřem koňům ve dvoře, žádnej s nima nevoře, cárára,  ovšem pokud si při vstávání zaměnil papuče (levou za pravou a obráceně) nasazoval furiantské basové sólo hajného Mumlala ze Čtyř vdov. V pátek původně začínal na Bachovi, Praeludium und Fuge E-mol,skladba na Seznamu Bachových skladeb sice označena číslem 555 a tudíž pro pátek hned třikrát vhodná, ale na provedení poněkud náročná a robot by si po ní nejraději šel znovu lehnout, ovšem pravidla pevně stanovená měnit nechtěl a tak jen pátky rozdělil na Velký a malé. Na Velký si dával Bacha, malé odbyl Pátou (dávno již odbilou). Sobota patřila Šestákové opeře a neděle  nic, ne že by si chtěl hrát na pánaboha, ale hleděl mu aspoň do oken, lelkoval, zevloval, nedělal lautrnic, flákal se, flinkal, či poflakoval, maximálně utloukl semotamo špačka nebo si dal dvacet za Masaryka.

 

Jak tedy vidíme, robot to byl metodický, ve svých zásadách pevný, ve zvycích stálý, nekolísavý. A teď najednou tohleto. Leží si. Nevstává. Necvičí. Nepíská. Nepeče si v sobě toust. Prostě jenom leží a čučí a nic se mu nechce.

POŘÁD ČUČÍŠ DO STROPU! Opět se ozval vnitřní hlas neskrývaje už podráždění, protože byl pátek a to znamenalo, že na toustu bude malinová marmeláda (říkal jí mazlivě Ememka), kterou on obzvláště rád (a podezíral robota, že to ví a schválně ji proto maže natenko, sobec).

ČAS SNÍDAT! Zkusil to ještě.

Nic.

JO A TAKY JE PÁTEK, VEČER VYSTUPUJEŠ, TAK NEBLBNI. Šel na to šelmovsky, připomněl robotovi robotu a přitom zněl kamarádsky, byl by se pyšně zapýřil, což ovšem nemohl a tak se aspoň trochu rozechvěl a radostně zatetelil, což hlas umí.

 

Pá-tek. Vyplivl ze sebe robot a byl v tom všechen žal, ten krásný dlouhý tón, chtělo by se napsat, ale spíš to znělo jako když bublá v radiátoru nebo když kýchá nachlazený bobr. Ale smutně to znělo dost.

 

A JÉJE, pomyslel si hlas, TOUST ASI DNESKA PADÁ.

 

S robotem bylo cosi v nepořádku, to už je nám jasné. Co to však asi mohlo být? Mechanická závada těžko, vždyť se nedávno sám hodil do servisu, kde ho proklepli, promazali, seřídili, vyštelovali, vyladili, vycídili, profoukali, vyleštili, napulírovali a vyblejskali, až celý zářil jako fungl nový a ještě mu dali obrázek, že neplakal.

Že by byl nemocný? Kýchnul na něj někdo v podzemce a stěrače včas nezareagovaly? Snědl něco špatného? Kdepak.

 

Vzzt! Zakňoural namáhavě píst a robot se posadil. Byl totiž pátek. A to znamená, že večer musí do báru. A to nikoliv, aby si prolíval trubky, ale za zábavou, neboť to byl robot bavící, každý pátek měl vystoupení, vyprávěl vtipy publiku, imitoval filmové stár i mlád, břichomluvil, dělal fórky i Zagorku a tak dále a lidi to měli rádi, v podniku bylo útulno, víno ucházelo, servíři servilní, služebníček a rukulíbám, to se líbilo a robobavič tomu přidal ten správný šmrnc, a při děkovačce po něm mohli házet drobnýma, strefovat se kam bylo libo, ono to o něj vždycky hezky cinklo a ještě vám poděkoval a přihodil přídavek.

 

Seděl na lůžku a cítil se nanicovatě, na jídlo nebylo ani pomyšlení (ZPROPADENĚ! Řekl si hlas) ani na  písničku, už jenom vysoukat se z pyžama bude nadrobotická práce. Pustil se do toho s nevolí, tahal si triko sem a tam, až v něm dočista zabloudil a využiv čerstvě doplněných slzných kanálků (měl je, jsa od výroby dobře vytuněn), hořce zaplakal ale jen krátce, obávaje se koroze a znovu se pustil do pyžama, až se z něj konečně vymotal.

 

A pak pohlédl na budík. Byl velký, blýskající se, s velkou těžkou rafikou a byl zasazený v jeho břiše. A dělal, CINK, CINK, CINK. A rafika se choulila k velké, tučné, červeně vyražené nule.

Tohle byl problém. Tohle byl totiž náladometr.  A ručička měla být někde úplně jinde. Obvykle byla úplně vpravo, na sluníčku, které se, jako by toho nebylo málo, ještě (teď se mu zdálo, že přiblble) usmívalo. Maximálně se rafika dostala někam do poloviny cesty mezi sluníčko a psa, který byl asi ve třetině budíku, ale pod psa nikdy neklesla, nikdy ani neslyšel o nikom, komu by kdy klesla až k vymačkanému hadru. A teď sám byl na nule. Až úplně dole, pod bodem mrazu, dál to nešlo, ale rafika se stejně snažila, chvěla se a dorážela na zarážku, i ta nula jí byla málo, potvoře.

 

Co s robotem, když má splín? A to prosímpěkně ne ledajaký, ale pořádný, deset na šestou  čili megasplín. Zbývá jediná možnost a to, zavolat si na sebe opraváře. To bylo hned několikráte nepříjemné. Zaprvé: roboti se většinou umí spravovat sami, čili volat si na sebe pomoc, a  ještě ji zvát k sobě domů je poněkud ponižující. Zadruhé, znamenalo to odklopit zadní panel, což byla činnost choulostivá a nepříjemná a navíc se přitom poruší plomba, takže jste zničehonic po záruce a lidi se na vás nedívají hezky. A konečně zatřetí zadní panel pak špatně doléhá, vrže a může vám do vás napršet. Ale co naplat.

POING, udělal panel, plomba odskočila, panel se zhoupnul na pantících a robot do sebe šáhnul a nahmatal tlačítko, které bylo červené, s nápisem JSTE SI OPRAVDU JISTI?, což sice neviděl, ale věděl, protože se to o sobě dočetl v Manuálu.

Nadechl se a čudlík zmáčkl.

 

Ozvalo se chrčení a pištění, jako když ladíte staré rádio, pak v robotovi zakašlalo a hlas v jeho hlavě promluvil, neobvykle strojově a chladně a nepřívětivě jako páteční úředník:

ZMÁČKLI JSTE TLAČÍTKO JSTE SI OPRAVDU JISTI?, JSTE SI OPRAVDU JISTI?

POKUD ANO, ŘEKNĚTE 1, POKUD NE, ŘEKNĚTE 0.

„Jedna..“, špitl robot, značně znejistěn.

ŘEKL JSTE 1, JSTE SI JISTÝ, ŽE NÁS OPRAVDU POTŘEBUJETE? NEVÁLÍTE SE JENOM NĚKDE VE ŠKARPĚ A RÁNO VÁS BUDE BOLET HLAVA A BUDETE TOHO LITOVAT?

1-PRO OPRAVDOVOU POTŘEBU

0-PRO ŠKARPU

„Jedna…“, trpělivě přesvědčoval robot automat.

NEDĚLÁTE SI ŠOUFKY?

1-NE

0-ŠOUFKY

„Jedna…“, vysoukal ze sebe robot a poprvé byl rád, že má špatnou náladu, protože kdyby neměl, tohle by mu ji pokazilo.

VÁŠ POŽADAVEK BYL ZAREGISTROVÁN, BRZY SE S VÁMI SPOJÍ NÁŠ AGENT.

Řekl automat a zazvonil domovní zvonek.

Ne, že by robot mohl dojít až k domovním dveřím, tohle je deprese vážení, žádná hej nebo počkej, senná rýma nebo když vás brní palec, a robot se tedy vzmohl jen na: „Dále.“ Na: Je zamčeno, ale klíč má sousedka, běžte si jej laskavě půjčit, jsem poněkud indisponován.“ , mu už dech jaksi nevystačil, ovšem agent za dveřmi nebyl agentem pronic zanic, patrně byl zvyklý řešit nouzové situace, rychle a elegantně, čili dveře hladce vyřízl laserem, kdyžužtakuž, ať na pistolku nesedá prach a je se čím doma pochlubit.

Agent byl pomenší plechový válec na čtyřech kolečkách a se čtyřmi chapadly a ze všeho nejvíce připomínal vysavač. Což potvrdil tím, že u dveří cosi zahučel, přisál se husokrkými chapadly na pacienta, zahájil analýzu a v mžiku hlasitě explodoval a rozprsknul se po celé ložnici, zaneřádiv ji mastnými kusy součástek, poškodiv zánovní koberec, utrhnuv cár tapet a cvrnknuv kolečkem do stínidla lampy, vyloudil hezké čisté CÉ.

(pokračování...)


60 názorů

Kandelabr
03. 05. 2010
Dát tip
pro ty co nezaregistrovali a mají zájem: třetí díl je tu...a konec stále nikde...

Kandelabr
13. 03. 2010
Dát tip
druhý díl je (konečně) na světě. Tak snad se vám bude líbit.

sveřep
31. 01. 2010
Dát tip
nehluboká jest má kritika - bavila jsem se dobře s pozdravem sveřepá sveřepka :)

Kandelabr
24. 11. 2009
Dát tip
Tangens: hele, já po tobě nepožaduju, abys mi napsal důkladný rozbor či kritiku. jestli chceš, prosím, určitě si ji přečtu. jenom jsem reagoval na to, že po mě chceš obhajobu a hájit se můžu jenom proti jasně formulovanému názoru. Proti výkřikům, že je to trapné a nevtipné se bránit nemůžu. Ale klidně to akceptuju, to, že se můj text (jakákoliv práce) nelíbí všem a všichni mají nějaký názor znám dobře nejen z písmáka. ještě k těm písničkám: jsou tam kvůli těm číslovkám, odpočítává si tak dny v týdnu, ale asi to není dost zdůrazněné. to je fuk. mně to příjde vtipné.

reka
20. 11. 2009
Dát tip
Tangens: "Brm. Udělal servomotorek. Brm. Udělal druhý servomotorek. Už jen toto mne odradilo. Bože!!! Kdyby za tím Brm byl alespoň vykřičník!" Tangens: "Bože!!! Toto vyhrálo??? Začíná to jak pohádka pro mimina z jeslí, pak naprosto zrůdné roubování archaismů na moderní technická slova a hned nato skvělá vykrádačka lidových i pop písní a bůhví, čeho ještě. Fuj!!!!!!!!!" Tangens: "To neni odlehčený, ale primitivní a blbý" Tangens: "Jistě, že nemusím číst, ale když soutěžíš, tak holt trochu musíš umět nastavit svá bedra a spáchat i nějakou tu obhajobu." Nějak mi uniká, co by měl Kandelabr obhajovat. To, co jsi předvedl, není kritika, to je jen série nadávek. Co ti má na to říct, než že bude nejlepší, když to nebudeš číst?

Kandelabr
20. 11. 2009
Dát tip
Tangens: žádáš ode mě profesionalitu v přijímání tvé (neexistující) kritiky a přitom jsi můj text ani nedočetl do konce. a přesto jsi ho odsoudil, jak sám říkáš. tohle je profesionální? Nenutím tě číst moje věci, ale jako tvá reakce by snad bylo vhodnější: nezaujalo mě, už první věta je donebevolající děs, neměl jsem sílu číst dál. Tohle bych bral. Že se nestydíš neberu. Za co se mám stydět? Že mám jiný druh humoru než ty? To je mi fakt děsně líto. Tvé tvrzení, že ti stačí okamžik a pár řádků k poznání kvality: Promiň, ale tohle taky neberu. Jestli se snažíš být kritický, jak sám píšeš, tak nejprve musíš vědět a znát co kritizuješ. Opravdu ti tohle mám vysvětlovat? Ano, na vyjádření vlastního názoru ti stačí přečíst pár vět. na kritiku nikoliv. Přestaň si plést tyhle dvě věci. Jakoukoliv kritiku (!) na svá díla si přečtu rád, i kdyby byla sebenegativnější. Opravdu mě to nepoloží ani nepřestanu psát. Třeba mě to bude stimulovat k lepšímu psaní. A třeba nad tím mávnu rukou a řeknu si, že jsme s kritikem na jiné vlně. To se totiž, světe div se, může stát.

Tragicus
19. 11. 2009
Dát tip
Tangensi, pokud neumis snest porazku, udelej si terce se jmeny hlasujicich, pujc si dedeckuv prak a zastrilej si, ale tohle je prilis infantilni i na tebe. Skoro. Tva paralela se zkousejicim je mimo asi jako clovek s alzheimerem po tezkem otresu mozku v alternativni realite. Coze?

Vaud
19. 11. 2009
Dát tip
je to dobry, neboj Kandy :-)

reka
19. 11. 2009
Dát tip
dostal jsem avízo. Nevím, jestli ses nespletl a jestli náhodou nemělo patřit Tangensovi. I když, "s hlasitým brm tvůj servomotorek" za to zavizování stálo.

Kandelabr
19. 11. 2009
Dát tip
Tangens: Text mluví sám za sebe, čili ti nebudu vysvětlovat, co jsem jak myslel, co je kde naschvál, co je ironie atd. Přečetls a nelíbilo se ti to. Nepřišlo ti to ani vtipné. Budiž. Je mi jedno, jestli si myslíš, že nemám na "víc". Píšu tak, abych s tím byl spokojený a bavilo to mě. Mám radost, že se najdou i ostatní, kterým se mé věci líbí. A ty máš několik možností. Třeba, že napíšeš ostrou kritiku (že je něco primitivní a blbý není kritika, ovšem děkuji uctivě za názor) a nebo mě prostě nebudeš číst...s hlasitým brm tvůj servomotorek.

Kandelabr
18. 11. 2009
Dát tip
Tangens: nechápu, za co bych se měl stydět. Je to odlehčený text a nikomu ho nevnucuju. Nechceš, nežer.

Lukaaash
16. 11. 2009
Dát tip
tak toto je supr textík, prostě nádhera, kdypak bude pokračování?

Tragicus
15. 11. 2009
Dát tip
Hehe, dost dobre. Legracni. Dobre napsane.

katugiro
10. 11. 2009
Dát tip
Pěkný. Těším se na pokračování. *

reka
03. 11. 2009
Dát tip
fajn text. Nejsem z něj vyloženě odvázaný, jako někteří přede mnou, některé vtípky mi přišly nevtipné a trochu to na můj vkus trpělo mnohomluvností. Jediné, co se mi hodně líbilo, byl rozhovor robota s automatem. I tak, tip, text je to na písmák nadprůměrný.

StvN
18. 10. 2009
Dát tip
Tyjo, musim se přiznat, zkoušel jsem to číst několikrát a prostě mě to nechytlo.

jamoyce
07. 10. 2009
Dát tip
Nemůžu říct, že by se mi to nelíbilo, je to poměrně originální a vtipný, ale nemohl jsem se s tím stylem srovnat, začátek mě nevtáhl a jen s obtížemi jsem ho překonal. Na můj vkus tam je moc přechodníků (a ne všechny správně - např. má být lidi koukají šejdrem majíce... ne maje) a příliš rušivých prvků. Ale chápu, že ostatním se text líbí, špatný není.

Janina6
06. 10. 2009
Dát tip
Jupííí, Kandy se vrací! Umíš, a doufám, že přidáš - to pokračování :-)

pozorovatel
06. 10. 2009
Dát tip
na scenáristice ještě s g b showem měli bychom vytvořit písmáckou skupinu na škole jinak se nám ta kinematografie zhroutí

Kandelabr
06. 10. 2009
Dát tip
chyby opraveny, děkuji za připomínky.

Vaud
06. 10. 2009
Dát tip
Tohle je kultovni dvojka z Noveho Zelandu - maji i svuj vlastni serial a jsou neprekonatelni. Uz mi je asi pred rokem posilala kamoska a tenkrat jsem moc nezareagoval (coz me mrzi) - ale ted je mam nakoukany :-). Je to brutus!

Beed
06. 10. 2009
Dát tip
No hurá :) Tu chybu si oprav, jinak super...

Kandelabr
06. 10. 2009
Dát tip
díky všem za pochvalu, uvidíme jak se vám bude líbit pokračování. chyby opravím, omlouvám se. VT: proti PM samože nic nemám. A roboty napiš, nemám na ně monopol, tak žádné výmluvy :) pozorovatel: kdo je na famu? ty? a na čem? Vaud: výborný song, díky za něj, budu se na ty dva muset podívat zevrubněji :)

Vaud
06. 10. 2009
Dát tip

Beed
06. 10. 2009
Dát tip
To je na nominaci do PM, ale Marvin mě předběhl...* :) Jen chybičku si oprav - "roboti se umí zpravovat sami" = spravovat... Rozhodně je to vtipné, svižné - a na pokračování se budu těšit.

Skvělé a báječné. Už dlouho jsem se tak nepobavil, a to tyhle příležitosti aktivně vyhledávám. Hnedle bych povídku nominoval do PM, ale Marvin byl rychlejší. Jednou ji humorista přece vyhrát musí! (Pouze mi v textu nesedí věta: "To bylo hned několik nepříjemné." Patrně tam mělo stát ZA NĚKOLIK, nebo tak něco.) Evidentně napsáno s láskou a péčí, proškrtáno s těžkým srdcem, leč zodpovědně a vymyšleno s nadhledem a humorem (a s přechodníky, což jsa jejich milovníkem, nad jiné oceňuji).

pozorovatel
05. 10. 2009
Dát tip
pojďte s winterem na famu..

Winter
05. 10. 2009
Dát tip
Prekérní text, krásně hustý a zahuštěný. Svým způsobem mě uchvátil tak, že jsem se ocitl mezi dvěma kobylami. Na jednu stranu oceňuji ty nádherné vtípky, tu krásnou opečovanost, která už nesvědčí ani tak o Práci" jako o talentu, na stranu druhou mě ty samé pasáže štvaly, anžto jsem byl zvědavý, jak že se ten krásně lidský příběh bude odvíjet.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru