Kolbiště marnosti

Namísto lehkosti
nohy jak z olova,
namísto lilie
pelyňku květ,
glejtem se vyzbrojí
kdejaká potvora,
psanci se zaplní
celičký svět.

Jako psi toulaví
navyknou samotě,
představa domova-
-pitomý kýč,
děravá zástava
nad hlavou povlává,
cukr jsi odmítl,
už nesou bič.

Nadšení v aréně
pomalu uvadá,
krvavým soubojům
odzvonilo,
pro lásku nestálou
hřbety si valchovat
snad by jen šílence
pobavilo.

Někdo se pere dál
v kolbišti marnosti,
fanfáry dávno už
odezněly,
v dáli se ztrácejí
rytíři bez léna,
hrany jejich mečů
otupěly.