Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Kazatel

17. 10. 2009
23
90
6034
Autor
Yvaine

Inspirováno imaginární zemí, ve které kněží vystupují v televizních pořadech; a, jako vždy, aktuálně dočteným/rozečteným příběhem. Věnováno.

„Děkuji vám za pozornost mí milí. Doufám, že se s vámi opět setkám – příští neděli, v deset hodin, na naší televizní stanici. Bůh s vámi.“

Světla pohasla a nervózní ticho, napjaté jako bublina těsně před prasknutím, povolilo. Kazatele zahltil šum hlasů a zvuků a pohybu. Ještě chvíli stál za pultíkem a usilovně mrkal, aby se zbavil mžitek před očima. To ta světla. Nyní už pohaslá červená tečka na kameře.

Uvidíme se příští týden, mí milí. Bůh s vámi. Bůh s vámi.

Na umakartové stěně visel dřevěný kříž. Dřevěný Ježíš na Kazatele hleděl dřevěným, mírně vyčítavým pohledem.

 

Pršelo. Katedrála se v chabé pouliční náhražce denního světla leskla, jako by na ni z nebe padal olej. Byla prázdná. Pětadvacet řad dlouhých lavic, oltář, kazatelna, ovíjející se kolem sloupu jako pozlacená krajta. Vitráže svatých shlížely na osamělého návštěvníka skleněnýma očima a zvenčí jim po tvářích kanuly deštivé slzy. Jejich svatozáře slzely a jejich zbožné ruce zrovna tak; Kazatel procházel mezi vším tím pláčem a nakonec vyšplhal zlacené kobře na hlavu a usadil se tam.

V provlhlém papíru, který svíral v dlani, se chvěla tři zmrzlá slova a schovávala se před kapkami deště.

Víc nebylo třeba.

 

Přilákalo ji světlo, třepetavě k němu přicupitala deštěm jako můra, netrpělivá, aby se už už mohla spálit o plamen a jako špetka okřídleného popela se snést k zemi. Světlo pronikalo ven pestrými okny a na tu chvíli se ohromné postavy ze skla zdály přeci jen živější a přívětivější než kdykoliv předtím.

Ještě něco kromě světla zářilo a pronikalo ven; něčí hlas.

Stál na kazatelně a nevšiml si jí, ona by si nevšimla jeho, jak byl maličký a skrytý ve stínech, jen jeho hlas opravdu byl a duněl prostorami katedrály. Odrážel se od stěn, podlahy i stropu a vracel se silnější.

Posadila se až dozadu a že byla sama maličká, pouze se trochu posunula a skrčila nohy a nebyla vůbec vidět; schovala se před kazatelem a uplakanými okny a nechala jen ten hlas, aby přitékal až k ní.

 

Nebyl to složitý příběh. O dvou bratrech, z nichž jeden byl více milován. A o následcích takové nefér lásky.

Byla to jen tři slova na papíře a bylo to také vyprávění o tom, jak se televizní kazatel omlouvá za úplatnost, za červené světýlko kamery a mžitky před očima, za dřevěného Ježíše; jak se přichází kát opravdickým kázáním.

V omluvě nestál o posluchače.

Na nízkém schůdku u oltáře hořela jedna tlustá svíčka, tlustý bavlněný knot, kolem kterého se vinul plást včelího vosku a teple voněl. Jediný plamen jediné svíčky našel dost světla, aby jím polil zlacené andílky i oltář a trochu cákl i na fresky na zdech.

 

Měla pocit, že ten hlas poznává.

Byl jí rozhodně dost povědomý a zcela jistě jej slyšela nedávno, možná už dneska, nebylo to dokonce dnes ráno?

Viděla jen jeho útlé, drobné ruce, jak si hrají s listem papíru, ohýbají jeho rohy, skládají jej a rozkládají, trhají. Drobné, jemné a pohyblivé, nesmírně elegantní, jako pětikřídlí motýli.

A slyšela příběh.

 

Starší bratr umíral a mladší měl ruce rudé krví a věděl, že za nelásku se trestá, že však není trestán nemilující, nýbrž nemilovaný a taky věděl, že si nelásku ponese s sebou celý život a bude to pálit víc než cejch.

Kazatel téměř roztrhl papír vejpůl a pak po něm přejel štíhlými prsty, snad jej chtěl zacelit jako zranění, ale to byl zase jiný příběh – ta knížka jich byla plná. Skrývaly se v ní zkazky o zázracích a válkách a lásce nebo smrti; pro každý týden v roce, pro každý týden v životě.

Svíčka hořela. Kalíšek horkého vosku.

V jednom okamžiku hustá šťáva přetekla a, voníc po medu, skápla na rudý koberec ve velkých, tuhnoucích kapkách, mnohem přesvědčivější slzy než ty dešťové na tvářích skleněných světců.

Vyprávěl příběh prázdné katedrále, každé slovo byla omluva.

 

Za nelásku se trestá a trestán je nemilovaný.

Tušila to.

Měla jednu nemilovanou doma. Příliš malou na to, aby dokázala nevědět; už dost velkou na to, aby to šlo změnit.

A kdo by chtěl.

 

Odkudsi se vynořil závan větru, sfoukl svíci. Andílci zmizeli ve tmě. Zářivé vitráže pohasly a slzičky svatých ztratily na efektu a zůstala jen rozpačitost z jejich protáhlých, naivních tváří.

Bratři zemřeli, příběh s nimi; příští týden se započne další.

Až se rozsvítí červené světélko.


90 názorů

Barbar
29. 07. 2011
Dát tip
Bohatá diskuze.........za mýho mládí diskuse. ALE! Měla jednu nemilovanou doma. Příliš malou na to, aby dokázala nevědět; už dost velkou na to, aby to šlo změnit. Nikdy to nepřebolí.............

určitě je to věc, která nezapadá do "šedi"... :) t.

Ronkar
13. 06. 2010
Dát tip
Velmi... obrazotvorné. Tahle povídka je opravdová hra slov a je vidět, že jsi tomu dala hodně, aby to mělo formu, o kterou jsi usilovala. Jen takový můj postřeh: Je to velmi dobré, píšeš víc než slušně, ale trochu jsem se už v těch metaforách ztrácel. Děj šel až moc dozadu a forma příliš dopředu. Pro jistotu jsem si to přečetl dvakrát, protože po prvním přečtení jsem si nebyl úpně jist myšlenkou - tak nevím jestli je to mnou a nebo způsobem psaného slova :) To už jsi přeber sama. Přesto smekám - některé věty jsou jako pohlazení hedvábím.

Yvaine
08. 12. 2009
Dát tip
Děkuji Ti za připomínky, tuhle povídku už jsem napsala před nějakou dobou, možná se k ní ale přesto vrátím a opravím chybky:) A děkuji tisíckrát za fanouškovství:))

Ktosi tu napísal, že maľuješ obrazy slovami a ja sám by som asi na lepšiu metaforu neprišiel. Pár štylistických výtok si však tentoraz neodpustím. Hneď v prvom odstavci v posledných dvoch vetách sa ti tesne po sebe opakuje slovo "dřevěný" a to narúšajú harmóniu. Slovné spojenie "pestré okná" znie dosť divne. V predposlednom odstavci sa Ti zase opakujú slová "na to" dvakrát v jednej vete a to tiež neznie príliš dobre. Ale Tvojim fanúšikom zostávam aj naďalej a prajem ešte veľa dobrých poviedok.

Yvaine
12. 11. 2009
Dát tip
Dík za kritiku - to, co tu popisuješ mi bývá vytýkáno poměrně často a opakovaně (a nejen u této povídky), jinými slovy, děkuji za doplnění dalších kousíčků do mozaiky mého stylu psaní, jak se o něm potřebuji dozvědět od jiných. Nicméně, přes všechny mé nedostatky, účelovost, jak ji tu popisuješ, mezi ně skutečně nepatří:)

maartin
10. 11. 2009
Dát tip
jasně: opakování a zdvojování slov, popisnost místo přímého, přesného výrazu... ale zároveň cítím, že se z toho časem dokážeš vypsat, uvidíš, co Ti zatím zůstává ukryto, je poznat, že hledáš... když se Ti pak něco vyloupne pod rukama, je to radost jak pro Tebe, tak (možná) i pro čtenáře

Yvaine
10. 11. 2009
Dát tip
Nějak mě nenapadá, proč bych musela psát - nikdo mi pistoli u hlavy nedrží:)) Nicméně dík:)

katugiro
09. 11. 2009
Dát tip
Není to špatný, není to zajímavý. Jako bys psala, protože musíš, nebo proto že bys měla - vysoustružíš to, jak je potřeba, kýč nadávkuješ ještě v únosné míře, ale moc ze sebe tam nedáš. V takovéhle povídce mi to chybí.

Yvaine
08. 11. 2009
Dát tip
Děkuju za kritku:) Potěšila mě, protože se možná blíží pravdě víc, než jsem si sama ochotná přiznat:))

Winter
08. 11. 2009
Dát tip
Drago Jančar přiznává, že z jeho stáže v USA na něj nejvíce zapůsobily právě televizní kazatelé. Když David Byrne a Brian Eno zmixovali projev jednoho z nich, začala, bez nadsázky, nová kapitola elektronické hudby. Televizní kazatelé jsou dobří. Povídka mi přišla roztříštěná a necelistvá. Široké pole náznaků dává jako by tušit přítomnost jakéhosi velkého, těžko vyjádřitelného tématu. Ten nicméně zavčasu uniká skulinami textu, případně se ani nedostaví, říci. Ona těžká uchopitelnost tak, přijde mi, není ani otázkou náročnosti jako necelistvé skladby, kdy každá jedna věta zakládá nový, jinak související (či vůbec nesouvisející) odstavec - jehož hloubka povětšinou není kdovíjaká. Možná, že s formální semknutostí odstavců dostavila by se i semknutost obrazů. Ale to už nechám na uvážení autorky. Asi mi ten text nesedl .)

Yvaine
08. 11. 2009
Dát tip
:))))) nepochybně

Yvaine
08. 11. 2009
Dát tip
:)))) děkuju uvidíme, jak s tím uspěju na zkoušce:)))

Yvaine
08. 11. 2009
Dát tip
Najeeednou :PP Já to uznávám a už se chystám to poupravit, nicméně teď se zrovna šrotím životní cyklus červenejch krvinek:)

Yvaine
02. 11. 2009
Dát tip
to byl není chyba!!! copak to slovo s ypsilonem nemá význam??? ;) jinak dík

Lakrov
29. 10. 2009
Dát tip
Odklon od poezie a příklon k myšlenkové plnosti, říkám si při čtení prvních odstavců a srovnáváním s některými ze tvých předchozích děl. A až když dočítám do konce, mě tak nějak napadá, proč asi...

PÁTER
29. 10. 2009
Dát tip
Brilantní ! Obdivuji písmenka,slova a věty,s kterými tak úžasně pracoval můj oblíbený a nedoceněný Karel Kryl a ty jdeš v jeho stopách,díky !tip*

moc líbí, přečetla jsme jedním dechem, tip!*

Narriel
22. 10. 2009
Dát tip
Má milá Citrusko, mám jen chvíli, ale nemohla jsme se tu nezastavit... ...je to nádherný... ...jako obvykle :-D... Přijdu až bude víc času a hodím sem ještě o něco konstruktivnější kritiku... zatím jen... T.+O. ;)... Líbám tě, brzo se ozvu, zatím ahoj.

Yvaine
21. 10. 2009
Dát tip
Ale klidně si dovol šťourat, to mi jen prospěje:)) A děkuju

DaNdÝ
21. 10. 2009
Dát tip
jááá si nijako nedovolím dotoho šťourat. Nebudu papouškovat imaginaci, jednoduše ty obrazy, jejich obměna - opakování - jkako ty obměny deště, mě docela braly. tématika americkejch kazatelů v kombinaci se snad zlehka ironickým prologem, také pěkné - i dyž bych čekal, že se na ní bude nahlížet konkrétně, ale snad právě tenhle pohled z úplně jiný strany nakonec překvapí, tedy snad tolik co jsem si z toho nějak osobně vyzobal a dám za to tip.

Ale pro autorku "s vyššími ambicemi", by pochopení díla čtenáři mělo být, podle mne, dost důležitou hybnou silou. Vždyť pro koho se hlavně píše? Pro čtenáře! Ale nic proti ničemu! To všechno tady jsou jenom moje osobní postřehy. Nic víc, ale ani nic míň! J.Š.

No vídíš, a já zase ve své bezbřehé touze vše pochopit do morku kostí, jsem si bláhově myslel, že tou nemilovanOU je autorkou myšlena právě ta zmíněná neláska....! Zdá se mi,že "skutečnost" zde je funkcí subjektívního přístupu s mnoha stupni volnosti. Konkrétně přístupů mužského a ženského! A snad je to tak i dobře! J.Š.

Yvaine
20. 10. 2009
Dát tip
Autorka se k tomu vyjádří tak, že hlavní byl především motiv omluvy kazatele za svou úplatnost, jak už jsem tu komusi vysvětlovala; motiv nemilovanosti se tím proplétá pouze coby motiv vedlejší. Začínám na sebe být pyšná - konečně se mi podařilo napsat dílo, jemuž nikdo nerozumí. Díky za čtení:))

Beed
20. 10. 2009
Dát tip
No vzhledem k tomu, že nemilovanOU, tak asi osobu rodu ženského. A vzhledem k tomu, že 'zatím příliš malou', tak asi dítě. Z toho odvozuji, že patrně dceru. Proč nemilovanou? Tady je přece spousta možností... Pro zkažené mládí, opuštěnost...

Ano, máš pravdu. Je tady, pro mne až moc, prostoru pro fantazii čtenáře. Tak tady je ta moje (fantazie): Autor: (píše) „Za nelásku se trestá a trestán je nemilovaný. Tušila to.“ Štěpa: (představuje si) Aááá, přichází pointa povídky! A bude to asi o nelásce! To může být zajímavé, jak to autorka „vyřeší“! A: (píše) „Měla jednu nemilovanou doma.“ Š: (představuje si a oddychne si, že to zatím pochopil) Tak je to o nelásce. Ale o jaké? O nelásce k matce, otci, dítěti ,dceři, muži, kterého dříve milovala…….? A:(píše) „Příliš malou na to, aby dokázala nevědět; už dost velkou na to, aby to šlo změnit. A kdo by chtěl.“ Š: ( v duchu si říká) Ježíšmarjá, tak co to je vlastně za nelásku? Ke komu? K rodičům, o nichž se s odstupem času domnívá, že jí v jejím dětství nedali vše co mohli..? Ale nechce to „nějak“ řešit, protože to ani nejde..? K dceři? K vlastnímu dítěti? To nechápu, jak může matka nemilovat vlastní dítě! Nebo neláskou k dceři odplácí „malou lásku“ svých rodičů k sobě? Nebo je tou neláskou míněn opravdu muž, co býval dříve její láskou? Jen se už ta dřívější láska do dna vyčerpala a zůstala jen síla zvyku, pohodlnost, nechuť a neochota něco měnit? Jak to chtěla autorka vysvětlit? Jaký návrh rozuzlení autorka předkládá? ************ Pro mne opravdu až moc „otevřený“ konec. Rád bych znal autorčino řešení a názor! Jaké zaujímá autorka stanovisko? Pak bych se mohl buď s jejím názorem ztotožnit anebo si říct: „Tak to je jiný pohled na život a svět vůbec, odlišný od toho mého...!“ Pro mne by to asi tak bylo více obohacující než „jen“ rozvíjet čtenářovu (tedy moji) fantazii! Přesto souhlasím s tím, že dílko je předloženo čtenářům zdařile zpracované. Ale dobré literární zpracování bývá u této autorky spíš pravidlem než výjimkou! Zdar, sílu a dík! J.Š.

Beed
20. 10. 2009
Dát tip
Ahoj Štěpo... To si přece může každý domyslet jinak, autorka nechává prostor... - - - - "Měla jednu nemilovanou doma. Příliš malou na to, aby dokázala nevědět; už dost velkou na to, aby to šlo změnit." - - - - Moje vysvětlení je, že má ta žena doma dcerku, kterou vychovává sama; nechtěnou, neplánovanou. Teď už ji dát pryč nemůže, ale nedokáže ji mít opravdu ráda. A v hloubi duše ví, že jednou dopadne jako to dítě - nemilovaná. Jako trest. Hmm, tak nějak. Ale třeba se pletu. Ať tak či tak, povídka se mi prostě líbí, dostala mě.

Přiznám se, přesto že cítím "řemeslně" dobře odvedenou pisatelskou práci, asi mi pro "moji natvrdlost" uniká pointa povídky v závěru. "....Za nelásku se trestá a trestán je nemilovaný. Tušila to. Měla jednu nemilovanou doma. Příliš malou na to, aby dokázala nevědět; už dost velkou na to, aby to šlo změnit. A kdo by chtěl." To pro mne zní stále i po několikátém přečtení tajemně! Kiwagamo: Nadšenče, to mi budeš muset pořádně vysvětlit, celý tento příběh, jak jsi ho pochopil! Beed: Prosím o tvé vysvětlení pointy, je-li to možné! Třeba to o těch omluvách za peníze v kázání v televizi, to jsem také napoprvé nepopchopil. Teprve až v diskusi to bylo autorkou někomu jinému objasněno! Asi já osobně bych uvítal malinko polopatičtější přístup, takový méně sázející na čtenářovu empatii. J.Š.

Zajin
20. 10. 2009
Dát tip
Jsem nadšený. Ta imaginace (obrazotvornost). Ta inspirace (podnět, nápad) imaginární (vymyšlenou) zemí. Žádnou jednoduchou, skutečnou, ale vymyšlenou, i já mám raději země vymyšlené, vysněné. A miluji snivce. Země snivců. Tam jsou kazatelé (marnost nad marnost a vše je marnost) v imaginárních televizích a určitě káží Jesus Loves You. Nebo ďábel, co já vím, kdo tam smilní na umakartu. A ten Kain a Ábel, ta fantazie.Je to složitý příběh, plný hádanek. Kazatel provokativně vleze do katolického kostela (třeba zabil před tím faráře, stejně je třeba bít papežence. Nebo být a blít) a pak konečně káže tichu navzdory. Zlacení andílci, svatí a oltář, ta hnusná pozlátka, ten výsměch víře, to znesvěcení - už husité věděli, proč je třeba chrámy vypálit. Bůh symbolicky zasahuje a přichází pointa, rozuzlení příběhu, který má každá povídka mít. Svíci v kalíšku zháší závan božího větru, tak náhlý a nečekaný v chrámu a vše umírá. A já, slzu v oku, kterou jsem měl naposledy při četbě Morálních esejů Alexandra Popea (nebo Popa?) si slibuji, že se na tomto světě polepším. Tell me, my soul, can this be death?

Yvaine
19. 10. 2009
Dát tip
Od něj jsem četla tři knížky, líbila se mi jedna - Alchymista. Nemám ráda ani Kinga, ani Coelha, abych byla upřímná - mým favoritem je Mikhail Bulgakov a teď rozečtená Arundhatí Royová...

Evelínka
19. 10. 2009
Dát tip
třeba já přečetla snad 6 nebo 8 knížek od Kinga a líbily se mi 2... což teprve Coelho:)) Máte pravdu ....nečetla jsem dost pozorně. Omluva! Ale co ten Coelhe tedy, když jste jej vzpomenula.

Yvaine
19. 10. 2009
Dát tip
Kde a jak je srovnávám?

Evelínka
19. 10. 2009
Dát tip
Yvaine - co vás vede k tomu srovnávat Kinga a Coelheho? ...to já vcelku zírám. To je jak srovnávat "Terminátor 28" s "Lásky jedné plavovlásky". Sračky stupidní a něco, kdy se i začervenáme, taky zasmějeme - ale u toho smíchu lidsky mrazí - a mrazí právě pro tu lidskost. Tak to vidím já.

Yvaine
19. 10. 2009
Dát tip
Napsaný pod vlivem to je každopádně, jinak už ani nepíšu - nějak mi to nejede... :) Tak aspoň takhle, než se inspiračně zmátořím

Yvaine
19. 10. 2009
Dát tip
Já vím, že dneska e-e:)) A i kdyby Ti to zrovna tady nesedlo, nevadí - člověk obvykle nemá od jednoho autora rád všechna jeho díla - třeba já přečetla snad 6 nebo 8 knížek od Kinga a líbily se mi 2... což teprve Coelho:)) Takže se vlastně nic neděje, ať je Tvůj názor jakýkoliv.

Yvaine
19. 10. 2009
Dát tip
Tak děkuju:) Ale tos mě teda nas*al, když jsi prohlásil, že využívám lyriku ve svých textech účelově k oblbnutí čtenářstva. Ty nejlíp bys měl vědět, že určitá lyričnost textu mi je vlastní za všech okolností; je to můj způsob nahlížení života a reality. Jsem daleka toho, abych se snížila k nějakému oblbování kohokoliv - a proč vlastně? Tohle je JENOM Písmák.

Yvaine
19. 10. 2009
Dát tip
Hlas nemá nikoho mlátit, ale myslím, že už chápu důvod Tvé námitky, takže na to taky ještě mrknu:)) Když je celá povídka o tom, jak jakýsi kazatel na kazatelně káže o Kainu a Abelovi (což mnozí pochopili i z náznaků), netuším, kdejinde než v Bibli by ten příběh mohl vzít:) Ale chápu, že tohle asi není zrovna jednoznačný čtení

Evelínka
19. 10. 2009
Dát tip
VT Marvine ...přečtu znovu a jistě příjde další pocit

Yvaine
19. 10. 2009
Dát tip
VT: Cože??? Většina Tvých poznámek se naprosto míjí mým záměrem:))) Opravdu to mají být zmrzlá slova a nikoliv mrazivá, protože to nemá nic vypovídat o jejich obsahu; ten hlas opravdu má být (syn. existovat) - kde vidíš hrubku? Hlas - j.č. rod mužský neživ., čas minulý...??? Knížka není nic víc a nic míň než Bible, z níž se v kostelech obvykle káže - co v tom hledáš jiného? Jinak s tou kobrou se mi ozvalo více lidí, ještě na to mrknu, a díky za čas, ale jsem z Tvý kritiky podobně mimo jako Ty z mý povídky:))

Beed
19. 10. 2009
Dát tip
Ne-e, já si to hlídám, páč jsem zvědavá na ostatní názory. Já jsem možná trochu ovlivněná vlastní zkušeností, ale prostě se mi to líbí.

Evelínka
19. 10. 2009
Dát tip
Přečetla jsem jednou a chci hned reagovat. Byla jsem "tam" vtažena do děje. Nepřemýšlím o vině. Syrový realistický pocit. Přečtu znovu - a ty pocity příjdou nové. Jistě, že zde o nich napíšu.

Evelínka
19. 10. 2009
Dát tip
Přečetla jsem jednou a chci napsat, že jsem byla "tam". Imaginace, vtažení do děje. Nepřemýšlím nad "vinou?". Ne. Nechala jsem se unést a bylo to syrově reálné. :-) ...přečtu znovu a jistě příjde další pocit, který si neodpustím popsat.

Beed
19. 10. 2009
Dát tip
Eh... hrubky jsem si nevšimla, ale asi nejspíš proto, že jsem si myslela, že jeho hlas jako jediný 'byl', tedy existoval, žeano. Jenže to se zase bije s tím, že kazatel 'byl' maličký. Uff, tak teď jsem to asi domotala ještě víc, než to bylo.

Nechci. Tvé dílo beztak nedosahuje kvalit potřebných pro nominaci. To by mi správní rada neschválila. Tak ještě Povídka měsíce. Tam by byla šance i na slušné umístění.

Yvaine
19. 10. 2009
Dát tip
A nechceš? :)) (Řekni, že ne...)

A to ještě zdaleka není všechno. Já mám fantazii bezbřehou. Ovšem detailní rozbor po mně nechtěj. To by vypadalo, jako bych chtěl dílo nominovat do Stupid ligy. (-:

Yvaine
19. 10. 2009
Dát tip
Jestli v tom vidíš všechno tohle, tak teda klobouk dolů:)

Nevím, jestli jako ateista dokážu nakousnutý příběh správně dopovědět. Ale asi takto: Bůh, dle názoru věřících, stvořil svět různorodý, a spravedlnost je v tom, že Hospodin, na rozdíl od přírody, která upřednostňuje silnější jedince, podporuje ty slabší. Všichni by čekali, že miláček štěstěny Kain opět získá první cenu. Ale Hospodin přijal oběť Ábelovu. Zmocňuje se mě podezření, že v tom snad mohla být i jakási Boží libovůle a rozmar. Bible zřejmě schválně nevysvětluje, proč Bůh Kainovu oběť nepřijal. Každý neúspěch, zklamání, trápení, je ale příležitostí navázat s Bohem rozhovor. I my se často ptáme: Proč já? Proč zrovna já? S Hospodinem vždycky stojí za to ztratit řeč. I kdyby se měl člověk s Bohem hádat, i kdyby si za to měl nechat platit. Jsou věci, které s lidmi nevyřešíme, protože si je musíme napřed vyřešit s Bohem. Teprve pak se můžeme sejít s nemilovaným a podat si ruce.

Yvaine
18. 10. 2009
Dát tip
Já Ti dala odpověď na otázku? To mě těší, že jsem se mohla stát prostředníkem něčemu jistě důležitému:) děkuji za čtení:)

zvedavec
18. 10. 2009
Dát tip
zaujalo krásne napísané, ale nielen to: doplnila si mi mozaiku, možno si mi dala odpoveď na otázku, ktorú som položila inde, teraz prišla odpoveď, vďaka A ešte si dovolím zapolemizovať s Tvojím názorom "už dost velkou na to, aby to šlo změnit" - asi si ma inšpirovala :) a niečo si mi vnukla TIP!

Yvaine
18. 10. 2009
Dát tip
Díky tisíckrát, hlavně za všechnu tu zpětnou vazbu, pak pro mě psaní má opravdu smysl...

Yvaine
18. 10. 2009
Dát tip
U nás jsem se s tím právě ještě nesetkala, jen s rozhlasovými přenosy nedělních mší, ale to je trošku něco jiného...

Yvaine
18. 10. 2009
Dát tip
Znáš takový ty "televizní kazatele" z Ameriky? Tak tak. :))

Yvaine
18. 10. 2009
Dát tip
Omluva, že káže v televizi za prachy:)) V podstatě:) to je to fakt tak nesrozumitelný? Musím se nad sebou zamyslet:))

Yvaine
18. 10. 2009
Dát tip
No, to není věc, kterou by se autor zrovna chlubil... :))

Beed
18. 10. 2009
Dát tip
Zařazeno, díky. Teda, ty jsi rychlopisálek :)

Yvaine
18. 10. 2009
Dát tip
Beed: s nominací souhlas, díky. Abych byla upřímná, tenhle text jsem napsala včera večer, po půl hodině oddechu asi pětkrát přečetla a pak ho lípla sem.:)) Děkuji Ti za kritiku.

Beed
18. 10. 2009
Dát tip
Yvaine, souhlasíš s nominací? Zařadím tvoji povídku sama.

Beed
18. 10. 2009
Dát tip
Píšeš poslední dobou málo, ale stojí to za to. Je vidět, že sis s textem dala práci, kontrolovala, upravovala, zdokonalovala. Povedlo se...*

Beed
18. 10. 2009
Dát tip
Naprosto skvělé. Mě samotné osobně se dotýkající. Nevím, co víc k tomu napsat - nemám co vytknout, jak technicky a stylisticky, tak i obsahově je všechno tak, jak má být. Snad pár chybek v interpunkci by se našlo, ale ani u těch si nejsem jistá. 'Měla jednu nemilovanou doma. Příliš malou na to, aby dokázala nevědět; už dost velkou na to, aby to šlo změnit.' = síla. Nominace do PM, Stvne.

Yvaine
18. 10. 2009
Dát tip
Tak to jsem ráda, že dobře.:) Napiš, cos objevil, a já Ti pak třeba napovím, jestli se v tom skrývá víc než si myslíš.:) (Ale s největší pravděpodobností ne a já jen klamu tělem:))

Jééééžiši dobře, děvčico. Dobře! Jenom neznám to pozadí, tak mi uniká případná druhá rovina toho vyprávění.

Yvaine
18. 10. 2009
Dát tip
pasažier: děkuju, poslední dobou mám štěstí na vstřícné čtenáře.:) Květoň: a Tvá kritika - to je dobře nebo špatně? :))

Ráno moudřejší večera. V noci jsem z toho byl div živ, ale vyspaný, najedený a po kafi, to vidím zcela jinak. Možná mě mátly ty nebývale rozhaluzené věty. Ale určitě to skrývá něco víc, než jsem stačil objevit.

Yvaine
18. 10. 2009
Dát tip
Díky tisíckrát, pánové!

Ode mne jen tip a spokojenost čtenáře.Těžko hlubší kritiku. Jsem obyčejný strávník...a nadšený !

jamoyce
18. 10. 2009
Dát tip
Tady snad není co vytknout, ani bych se neodvážil, protože text je čistá harmonie. Fakt moc pěkný, dáváš si záležet na každý větě, volíš netradiční spojení, maluješ obrazy slovy, popisy detailů budují atmosférů a posunují příběh. Nádhera. (Jo a při stěně z umakartu mi automaticky naskakuje Nohavica :->.)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru