Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Prší... A kapky deště nejsou kapkami...

23. 10. 2009
2
7
659
Autor
Mudr.Ether

Prší… A kapky deště nejsou kapkami, staly se slzami a pláčou nad světem, který jsi znal a který odešel. Bůh ví kam…

Prší…

Prší. Díváš se z okna a nepřítomně sleduješ kapky stékající jako slzy zvolna po okně. Sedíš ve škole, lhostejně nasloucháš monotónnímu hlasu učitele a stěží vnímáš jeho slova, pohroužen do vlastního snění, volně plynoucích myšlenek…

            A kapky deště nejsou kapkami…

Najednou upoutá tvou pozornost nepatrný pohyb. Déšť lehce dopadá na chladné okenní sklo a pozvolna stéká dolů… Dolů až k rámu, kde se spojuje s ostatními do tenkého proudu křišťálové dešťové vody padající k zemi, jež vděčně rozevřela své žíznivé rty. Může stejně snadno vypít i tvůj žal..?

            Staly se slzami…

Sleduješ pohyb kapky a přemýšlíš. Jsi zcela ztracen v myšlenkách, nevnímáš tiše vrnící světlo, učitele, ani to, že dech se ti zvolna klidní. Necháš plynout sny, pocity a vzpomínky… Spolu s nimi ti vstoupí slzy do očí…

            Staly se slzami a pláčou nad světem, který jsi znal…

Vzpomínka bolí a pálí, rozežírá ti nitro jako kyselina. Pochmurné deštivé nebe venku ti mnoho útěchy nedává a pomalu se utápíš v zármutku, který tě stravuje. Násilím potlačíš vzlyknutí, ale slzy už neovládneš. Třpytivé ti stékají volně a nezastavitelně po tvářích, právě tak jako déšť tekl po skle tvého školního okna, ze kterého teď tak nepřítomně hledíš. Je mrazivé, stejně jako tvé srdce a tvé slzy dávné bolesti.

            Který jsi znal a který odešel…

Je to tak dávno, byl jsi tehdy šťastný. Proto ty slzy? Snad pláčeš nad ztracenou chvílí, ze které se stala vzpomínka, z ní sen a ze snu už zbyl jen dým. Díváš se z okna a přemýšlíš…

Šedá, ocelová obloha, holé stromy v aleji,  padající listy v nejrůznějších odstínech hnědé a chodník v barvě cigaretového dýmu… Podzimní melancholie umírající přírody vstoupila i do tvé duše a ty se jí zvolna poddáváš, poddáváš se svému smutku a osamělosti.

            Odešel Bůh ví kam…

Zadíván z okna nasloucháš tlumeným úderům kapek do skla. Něžné bubnování je stále volnější, téměř v rytmu tvého srdce. Intervaly se prodlužují až nenápadně ustanou zcela.

A co ty? I ty přestáváš plakat. Vzpomínka tě opouští…

Ze snění tě probere ostrý zvuk, až sebou trhneš leknutím.

Zvoní…..


7 názorů

Mudr.Ether
25. 10. 2009
Dát tip
Děkuji Ti :)

Martulle
24. 10. 2009
Dát tip
Rozhodně pěkné...

Medvěd
24. 10. 2009
Dát tip
Ty víš jakej mám na tohle psaní názor. Napsaný to je pěkně ale obsahově mi to nic moc neříka... :/

Mudr.Ether
24. 10. 2009
Dát tip
Já vím. Já o sobě ale nemohu prohlásit, že bych byla MUDr. Prosím, nekritizuj mi můj nick, ale to, co jsem napsala. Díky.

Vaud
23. 10. 2009
Dát tip
ten titul se píše MUDr.

Mudr.Ether
23. 10. 2009
Dát tip
A sakra promin, trosku jsem ulitla v zamysleni, dekuji, dobra poznamka :) Dekuji Ti

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru