Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Výsměch osudu.

09. 11. 2009
15
0
1640
Autor
Sebastiana

Nechci kritiku. Chci se jen podělit o událost, kterou nechápu a moc mě teď bolí. Stále si říkám proč, vždyť nikomu neublížila.



Maminka měla kočičku, tříbarevnou, chytrou. Uměla si otevřít dveře, kohoutek, když chtěla vodu. Najednou se ztratila. Běhali jsme ulicí a volali.Vždyť nechodila daleko. Bylo jí již pět let a měla ráda své pohodlí. Až sousedka říkala, že viděla cizí auto, jak někdo důvěřivou kočičku nakládá. Mělo pražskou značku.

Teď , po dvou měsících jsem ji našla. Ležela tiše na silnici, pacičku nakročenou, jako do vrátek. Byla přejetá . Byla strašně hubená a měla useknutý ocásek.

Dva měsíce jí trvalo, než našla cestu domů. Kdoví z jaké dálky. Kdoví, co po cestě jedla, asi nic moc, tak byla šíleně vyhublá. Pravděpodobně, když viděla náš dům- z radosti, že je doma nedala pozor. Kolik jí asi chybělo? Vteřina, dvě? Po dvou měsících strastí- jen o dva skoky a byla v teploučku a bezpečí.

Připadá mi to jako strašlivý výsměch jejímu utrpení. Nechápu to, je to všechno nesmyslné.. Nechápu lidi, kteří ji ukradli.

Kočka není věc. Měli jsme tě rádi, Mařenko....


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru