Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seRychtovačka v dívadle
10. 11. 2009
5
2
2000
Autor
Miluna Vošková
Do mi nedá typa, dostane haluzí přes kuliska!
Připrckala za mnó taghle zrána Veru a mává mi před gzichtem párem jakýchsi lupenů a já Co to jako má bejt za chuje zasik? Zas ňáký ty technopárky? Di s tim do prdele! A vona Guvno Milu, guvno, to sů lupeny do dívadla, viš? Na Rómea a juliji, dostala su to vot jednoho kunčafta co neměl na zaplaceni. A já na Rómea, řikáš? To bode něco cigánského, ne? To tam zrychtujem svinsky! A Veru krůtí paliců a Prd Milu, to je svinsky romantická vjec ten rómelo a jůlye a bode se ti to fest gut libit to dívadlo, bo tam majou přestáfku a bjehem tej přestáfky tam možeš sežrat hafec jidla, majou tam chlebičky a vobloženy misy a arašidy a kůrva! Eště spoustu jinyho! Tož su řekla Kurva gut, dem na to a eště ten večír sme sa vobje nabalily doj nejlepčich tepláků a nedělnich holin, já su si zala mojeho voblíbenýho bombra, do každej kapsi prcla flašu rumajzlu a juž sa šlo. U dveřisek dívadla bol taký nevochmirek, kerího sme museli knokautovat, bo nás nescel fpustit dovnitř, asik mu moc nevoněli ty naše samyčí feromóny, ale ináč to šlo hlatce. Unitř bolo móře nóbl lidi a šici na nás čučáli, nidy asik neviděly čupr gut samycu s fest řáckou mlikárnou jako! Tadyk něde bodou naše židliska, čislo vosum a devět, mosíme je najísť, kdákla Veruna. Di do piče, kvakla su já. To si tadyk nemožeš kydnůť de sceš? A vona řikla, že zatim ešě neni ten komunyzmus, ale že až bode, tož to pode! Tag zme našli ty naše štorklata, boli hnetkaj v tej prvej řadě, ale lidi, kurva! Bolo to svinsky malé, na tem sa nedalo vobec seděť! Di do prdele Veru, cos to zasik zrychtovala? Na todle sceš hodit sicnu? Dyť na to se vejde sotva pulka mý rytě! A Veru sa podrbala sa ušadlem a No co kurva, tag zasidneme každá dje štokrlata a jako gut, no ne? Tož jo. Každá zme si zabrala dje štokrlata, heski sme na ně uvelebili naše statná pozadi, vitáhli lahve rumajlu a chlámali a čekali, aš to šecko začne. Najedó sa tam vobjevil taký chuj ve vobleku a s nim ňáká koza v kabátě a prosím, mohly biste uvolnit tyto sedačky, tadyk to máme rezervováno mi, tož su vitáhla z trenclí nohu vod stola, dala jim každýmu heski přičuchnůť a Hele Zdá sa, že bodete stať, pochopíno? A voni sa stáhli, někam zalezli a bol pokoj. Tentokrát to šlo bez krve. No a pag už začlo to dívadlo. Visál tam taký červený hadr, ten sa rozšóp do stran a napochodovali tam ňáké také chuje a cosik sa tam začalo chrůt, šici na to půlili vočadla jag štamgasti na vobnaženej cecour, ale mě to palica moc nebrala, tož su sa začla vjenovat tej mej flaše a pomalu su ji viprázdnila jako a pak su sa začala trochec nudit. Hele, Veru, dy už bode ta přestáfka se žrasem, votázala su se Veruny, ale ta bola v libmu, tož su jí vopatrně vitáhla z pazóry její rospitou flašu, dochlámala ju a vzápěti na mě přišla svinsky silná přírodni potřeba. Na hajzliki se mi moc nescelo, kurva, bola su příjemně rozsezená. Zala su tedyk jednu tu prázdnů flašu, strčila ji do nohavice vot tepláků, naštosovala ji vopatrně aš nahoru k frndule abi lidi neviděli a viscala sa do ni. Pag su ji zasik vytáhla a vopatrně prcla Veruně do pazóry. Chvilu sa nic nedělo, chuje divadelni tam litaly sem a tam, snažila su se na to chvilu sůstředit, ale guvno, kjeták mi to vobec nescel brať! Pag Veruna přišla zasik k sobě a rovnó si klutla teho domnělího rumajzlu. Eště teplí myluniny scanky jí vlítly do papuly, Veruna vyprskla, zala flašu a prcla s ňou rovnó do hlediště před nama. Flaša trefila do kokosu jednoho teho rómela, nebo co to tam bilo, kurva. Hnetkaj šel do libu. To vite, komedyjanti guvnou vydržejou. Strhla sa tam svinská richtovačka. Šici tam lítaly sem a tam, zdvigaly teho ležáka všivého, vodnášely ho do zákulisí, jag tam bolo šero šade, tak nido neviděl, kdo to hodil, kurva. Jakobinic sme se vobje postavili na kytáry a vodešly pryč, v tom bufetu jag tam bol sme spacifykovaly takého pingla malého, narvali si do kapes chlebýčky vobložený, já nohou vod stola schrábla volbloženů misu do svejch trenclí, každá sme si zala pár flašek něčeho tvrtšího a pak sme vipadly ven a šli bendit do hospi nedaleké. Abich to ňák schrnula, tož divadlo bolo čupr gut, nejleči bol ten červenej hadr rozjížděcí, z teho by sa dalo ušiť hodně vjecí na sebe. Dobrí bolo aj to žraso zadarmiko, enem děj teho dramatu si vobec nepobrala, kurva, já moc nejsu na takídlenc postmoderní vjeci, vite? Já mám rada klasiku. A polohu na pejska.