" K.O.U.L.E. / Hurvajz "

Seděl jsem na pohovce a koukal na fotbal. Naši zase prohrávali. Rozhořčeně jsem upil z posledního lahváče. Kde se zas toulá ta nána, brzo mi dojde chlast a to jako mám k fotbalu pít vodu?! Zase jsme dostali gól. "Kurva!" Hodil jsem prázdným lahváčem o stěnu, až se střepy rozlétly do stran. Trochu se mi ulevilo. Ale vzápětí jsem si uvědomil, že nemám co pít. Kde je, kde je, kde je, kde kurva je? Uslyšel jsem zvuk otevíraných dveří. No konečně. Pak se ozvalo unavené "Ahoj!" Neodpověděl jsem, si snad myslí, že mě vyruší od důležitýho utkání?! Přišla ke mě, položila mi vedle pohovky dvě láhve a odešla do kuchyně. "Dík." Otevřel jsem lahváč a zhluboka se napil. Starobrno!!! "Ty krávo blbá, kolikrát ti mám vopakovat, že chci pivo, pivo! Rozumíš? A ne tyhle patoky." "Jó, Miloši." Ozvalo se z kuchyně. "Já ti dám jó, Miloši. Kdo tuhle rodinu táhne? Já. Kdo se stará? Já. Tak jaký do prdele jó, Miloši?!" Pronesl jsem autoritativně, nebo jak se tomu dneska řiká. "Ano Miloši." Pípnutí. No hlavně mě už neruš, nebo se fakt neznám. Kouknu zpátky na televizor. Cože, já jsem kvůli tý pitomý děvce prošvih gól. A to náš gól! Se z ní asi poseru, ruší mě u fotbalu, přinese mi Starobrno a ještě kvůli ní ani neuvidim, jak naši daj gól. Na ex jsem do sebe vobrátil to bahno a snažil se uklidnit. Vtom zase dveře a zase "ahoj!" Dcera je doma, to ten fotbal snad nedokoukám. Z chodby se přiřítil Žeryk a skočil mi do klína. Srazil jsem ho pěstí. Ještě ty mě zkoušej nasrat. Blbej pes. Žeryk s kňučením odkulhal do kuchyně. "Co ho mlátíš?" Stoupla si přede mě dcera. "Táhni do pokoje a neruš. Koukám na fotbal a i bez tebe se na to nemůžu soustředit." Usadil jsem ji. Podívala se někam za mě, pak jakoby přikývla a odkráčela. Chvilku byl klid, v pohodě jsem upíjel to bahno a konečně se mohl soustředit na výkon našeho týmu. A naši dali další gól, no bezva. Rána do hlavy mě položila na gauč, všude kolem se válely barevné střepy. V uších mi zvonilo. "Co to?.." Za pohovkou stála manželka a v ruce svírala zbytek vázy. Vypadala vystrašeně. A teď k tomu teda měla důvod. "Doprdele, tak tohle už končí všechno. Co si vo sobě kurva myslíš?!" Zařval jsem, posadil se a jen tak ze sedu jí praštil do břicha. Sesypala se jak pytel brambor. Pak jsem vstal a obešel pohovku. Válela se po zemi jako prase. Ještě jsem do ní párkrát kopnul. To ji naučí se chovat. Při každém kopnutí zakvičela. Jak to prase, vždyť to říkám. Z vedlejšího pokoje jsem uslyšel hovor. Dcera někam telefonovala. Tak to teda ne! Vběhnul jsem tam a vyrval jí sluchátko z rukou. "Kampak to.." Nedopověděl jsem. Bodla mi nůž do břicha. Zařval jsem jak tur a vrazil jí facku, že chytla druhou o zeď. "To se kurvá dělá, to se dělá bodat vlastního tátu? Do prdele, do hajzlu!" Levačkou sem si přidržoval ránu na břiše a rozmejšlel co dál. Dcera se nějak nehejbala. "Vrrrrrrrrr," ozvalo se hluboce od dveří. Otočil jsem se. Ve dveřích stál Žerik, za ním se krčila manželka a mumlala: "Zab ho Žeriku, zab ho." Chtěl jsem jí říct jak je strašně blbá a ať radši zas zaleze do kuchyně, ale ten blbej pes po mě skočil a zakousl se mi do krku. Sestřička se znuděnou tváří vyměnila kapačku připoutanému škubajícímu se pacientovi, pomyslela si, že vypadá jak Hurvajz z toho přitroublýho večerníčku a odešla splnit své další povinnosti..

---