V krámku

Do malé budky večerní

Šla jsem si najít

Za pár korun chleba.

Za pultem stála panímáma

S pohledem „co ta tu hledá?“

Špitla jsem panímámě,

Že mi hlad straší v hlavě,

Ona se významně usmála

A zapěla mi hravě:

„Máme chleba poslední,

Poslední, poslední,

Kdo ho koupí, ten ho sní,

Už je poslední.

Ten, kdo přijde za chvíli,

Za chvíli, za chvíli,

Smutně hlady zakvílí,

Nebude už nic.“

Odnášela jsem si chleba

Radostně i s pocitem viny.

Trochu to va, trochu mi neva,

Ať si kručí někdo jiný.

Dneska chleba mám,

Příště jej hladovci uzmou,

Někdy se i panímáma mračí,

náladu má velmi různou.

„Máme chleba poslední,

Poslední, poslední,

Kdo ho koupí, ten ho sní

A zavřeme krám.“