Nejštědřejší den

Na Štědrý den bylo nebe jak vymetené, z modré oblohy svítilo zubaté sluníčko. S přicházejícím večerem začalo mrznout, mrzlo až praštělo a srpek měsíce se smál s družinou hvězd na lidi dole na zemi. Byl nádherný večer a kouzelná nálada byla cítit všude, kam jen oko dohlédlo.
Po slavnostní večeři se v rodinách rozdávaly dárky a byly přijímány s nelíčenou radostí, překvapením a dojetím.
Z paneláků na jednom sídlišti, při okraji města, se vynořovaly do ledové noci lehce oblečené postavy s odpadkovými koši, mnohde plných nedojezeného jídla od bohaté večeře, a vysypávaly je do kontejnerů a popelnic před domy. Pak následovalo druhé kolo, tentokrát s obaly a krabicemi od dárků, které narůstaly okolo kontejnerů do pěkné hromádky.J ako každým rokem, staré věci nahradí nové, krásnější.
Do půlnoci se v oknech bytů postupně zhášela světla, až jen sem tam ještě někdo ponocoval a svítil. Z domů tiše vycházeli nastrojení lidé,  povětšině věřící, a mířili do města, do kostela, na Půlnoční mši s pokorou v srdcích.
Ale s půlnocí se vyrojili i neznabozi do ulic, aby odpalovali rachejtle a petardy, jen tak, Ježíškovi pro radost. Ovšem k převeliké nelibosti všech pejskařů v širokém okolí. Jejich chlupatí mazlíčci však těmi výbuchy nesmírně trpěli, vyli ,skučeli a byli doháněni k šílenství. Páníčci proklínali v tuto svatou noc všechny výrobce a prodejce zábavné pyrotechniky, že nemůžou vyjít ven a vyvenčit pejsky.
Domů se vraceli promrzlí věřící z Půlnoční mše, do svých vyhřátých bytů a město, sídliště, se ponořilo do tmy, osvětlené zůstaly jen ulice pouličními lampami.

Za městem, ve starém drážním polorozpadlém domku u železniční trati, ulehl ke spánku Ruda s Jitkou. Před tím však přihodil do rezavých plechových kamínek pár kousků dřeva, aby noc nebyla tak studená. Rozbitými okny pronikal dovnitř nesmlouvavě mráz.
S otevřenýma očima leželi na matracích vedle sebe. Nemluvili. Chvěli se zimou, malá kamínka nemohla vyhřát jejich příbytek a každý vzpomínal na tento rok. Na to, jak se několikrát náhodně potkali v nádražním bufetu, on tam popíjel s kamarády lahváče a ona dojídala polévku u stolu, když se jejich oči setkaly. Když odešla z bufetu, vyběhl ven za ní. Zeptal se jí, jestli ji ještě uvidí. "Možná, třeba zase někdy někde!"... řekla  Ona a odcházela bůhví kam do města.
Když se vrátil do bufetu, ptal se kluků, jestli ji znají. "Kdepak, neznáme, ta je tu nová!"

Koncem ledna ji spatřil u Charity. Dodal si odvahy a oslovil ji. " Ááá...to jsi ty!" odpověděla na jeho pozdrav. Dali se do řeči a od té chvíle už chodili jen spolu. Ruda opustil staré kamarády, proto, že ona nesnášela opilce. Nechápali jej. Co na té ženské jen vidíš, k ničemu ti nebude užitečná. Ale jemu se líbilo, jak se uměla smát, jak jí vítr čechral dlouhými měděnými vlasy. Na ty dbala, chodila se pravidelně koupat do Charity. Napodobil ji a častěji se začal holit. Byli zvláštní dvojka mezi lidmi z ulice. On byl šťastný, že má ji, ona šťastná, že má kamaráda a ochránce. Domov si našli tady. Alespoň nějakou střechu nad hlavou...
Usínali se smutkem v duši, je Štědrý den a byli bez dárků. Jo, to dříve! Teď byli párem ztroskotanců v moři lidí.
Poprosila je,j ať se k ní víc přitulí, že je jí moc zima. Tiskl pevně její zkřehlé ruce a dával jí své teplo a naději, že bude lépe. Kdyby mu mohla vidět do očí, uviděla by v nich veselé plamínky, které se mu v nich rozhořely! Však uvidíš zítra to překvapení. Ona byla na ulici prvním rokem, on už pět let, vyznal se, jak všechno přežít.

Brzy ráno tiše vstal. Opatrně našlapoval mezi věcmi na zemi. Nechtěl ji zbytečně tak brzy probudit. V hlavě měl jedinou myšlenku. Být mezi prvními v ulicích sídliště! Kamna vyhasínala. Budu muset zajít někam pro další dříví, jinak snad zmrzneme, pomyslel si a vysoukal se ze dvou potrhaných spacáků. Jitka spala , schoulená do klubíčka ve spacáku, který dostala od Charity a chvěla se zimou. Pohladil její měděné vlasy a přehodil přes ni své spacáky, aby jí bylo teplo. Oblékl a obul se, aby vyrazil do ulic.
Venku už vesele pobíhali pejsci a za nimi rozvážně kráčeli jejich páníčci. Zahlédl několik známých tváří z bývalé party kluků z nádražního bufetu. Přidal do kroku a spěchal ke kontejnerům a popelnicím, být první se vyplatí.
Oči mu jen zářily, když viděl přetékající břicha kontejnerů. Tolik dobrot najde jen o Vánocích, lidé jsou štědří, jako by věděli, že oni příjdou a tak vyhodí třebas kus kachny, celé řízky z kapra, kus salámu a toho chleba, no to budou dnes hody!
Naplnil zbytky jídel plné dvě igelitky. Pak se zaměřil na hromady obalů od dárků. Měl tušení, že dnes najde něco hezkého. Nemýlil se. V jedné krabici uviděl vyhozený batoh, baťůžek jako nový, no ten se sejde! A tady...A tady... krásná kožešinová čepice.Lidi si ničeho neváží,vyhazovat takové pěkné věci, ale na starnu druhou, ještě že to nechají u popelnic... 

A tady, zimní dámská vysoká bota, no to je škoda, že je jen jedna, Jitce by určitě pasovaly. Už už ji chtěl hodit zpátky mezi krabice, když objevil i druhou do páru. Paráda, parádička, mám pro Jitušku pěkné dárky!
Nacpal boty i čepici do batohu, hodil si jej na záda, do každé ruky popadl napěchovanou igelitku a spěchal domů.
Ta bude překvapená! Jen aby se mi nerozbrečela, to pak možná i já spustím vodopád slz.
Jo být to dříve...

To bych byl dnes na nějakém ostrově v Karibiku, čtrnáct dní all inclussive, pěkně v teple pod palmami.Kdyby... Kdyby!
To kdyby nezavřeli fabriku, kdybych nepřišel o práci, kdybych měl z čeho zaplatit půjčky, kdyby nepřišel exekutor, kdyby... Pche, tfuj! Odplivl si nad těmi všemi kdyby.
Pejskaři se na něj dívali s neskrývaným opovržením, i když byl ve starém, ale čistém oblečení. Cítil ty pohledy ještě v zádech. Bodaly jako dýky.
Otočil se k nim a do raního ticha zakřičel, naplněn náhlým pocitem velkého štěstí : "Já vám seru na celý ten Karibik, to bych dnes neměl svoji Jitušku!"
Nechápali o co mu jde, proč to na ně křičí a předstírali, že to neslyší.
Pejsci spokojeně vrtěli ocásky, že se konečně vyvenčili a odcházeli s pohoršenými páníčky domů, do tepla svých pelíšků.
Blázen jeden ožralý, je ráno, první svátek vánoční a už je ten houmelesák nachmelený, kde na to jen berou?
Bylo časné ráno 25.prosince a některý bezdomovcům ve městě začínal jejich Štědrý den.

Nejštědřejší den.