O Popelce (pravdivý příběh)

 O Popelce

     "Zasraná macecha! Zas mi nedala nažrat!!" láteří Popelka. "A to mýho fotra vojebala vo statek, pole a mlejn!" Pak rouhavě vyjmenovala všechny členy Svaté rodiny, vyslovila latinské pojmenování kříže a německy řekla "Panebože na nebesích". Tuberácky zachrchlala a odplivla si.

     Od ukrajinského dělníka načerno makajícího na statku vysomrovala bezfiltrové cigáro. Ze zmuchlané krabičky celý den nošené v zapařené kapse nikdy nepraných kalhot povytáhl špinavými prsty placatého Kozáka a nabídl. Zapálila si a lačně polykala kouř. To je něco jiného než tabák z vajglů!

     Pomalu  došla ke své tajné skrýši v boudě uprostřed sadu. "Poser se a chcípni!!!" zahrozila pěstí směrem ke statku. Pak otevřela dveře a po žebříku vylezla na půdu.

    "Uhni, děvko!" zařvala na sovu a úderem předloktí jí srazila z víka dřevěné truhlice. Poté truhlici otevřela.  Zrcátko, hřeben, trocha laciné bižutérie, tři oříšky... Zkrátka nic k žrádlu.

     "Pocem, kurvo!" Popelka se vrhla na sovu. Ta se pokoušela spasit útěkem. Měla zlomené křídlo a nemohla létat, tak před Popelkou pobíhala jak splašená slepice.

     Popelka to nakonec vzdala. Po včerejší kalbě se jí pořát ještě motala hlava.  Chlastala s Rusákama až do rána. Ta jejich samohonka pálená z řepy je fakt pěkný svinstvo!

     Pak si uvědomila, že má ještě tři lískové oříšky. Jeden z nich vyloupla a hodila ho mezi zadní stoličky. Znalecky udeřila dlaní na spodní čelist. Hadry ze sekáče jí urvaly hlavu...