Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+7 neviditelných
Rána nemilovaná
datum / id22.12.2009 / 344157Vytisknout |
autorOldjerry
kategoriePovídky
zobrazeno2520x
počet tipů22
v oblíbených1x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Rána nemilovaná

Rána nemilovaná

 

Budík nastydlým basem vychrchlal své dobré ráno. Ještě ho nevidím, to ráno… ale cítím jeho syrovost.

Podvědomě navyklými pohyby se oblékám. Při tom vstrčím do pusy zbytek oplatky a zapiju to slzou studené kávy od včerejška.

 

Než otevřu dveře, utrhnu lístek z kalendáře – pátek 28. listopadu. Včera bylo tátovi osmdesát, zítra mohu spát  déle, v pondělí je už prosinec...

 

Otvírám…

 

Chodník mne odrazuje od prvního kroku mlaskavými zvuky podešví a uřvanýma očima louží, které mu ráno zkouší utřít cancourem mlhy. Potkávám deštníky neurčitých barev, letmé pohledy, semtam mne míjí kusý pozdrav. Zkouším si představit slunce, ale skončí to na přechodu deziluzí - jednookým pohledem kolem jedoucího auta. Nevidí louži - pan řidič - a tak mám v botách močál.

Kupodivu ani nekleju... jen si představím horkou kávu. Na jazyku a ještě i dál mám ale pachuť té studené od včerejška.

Není nic, fakt nic pozitivního, čeho se by se jeden mohl chytit…

 

Tak takhle začíná den blbec. Takovým muzeem, panoptikem a repeticí dojmů... Cestou deštěm do práce, sedm a půl roku do penze.

 

Vstupuji do kanceláře. Dobrý den…

 

Pokrytec.

 

Zazvonil telefon… Trhni si, ještě není sedm. Ani jsem se nestačil přezout z těch čvachtavých fuseklí...

Telefon sice zmlknul, ale skoro vzápětí se rozezvonil znova. S pocitem plného nočníku jsem už chtěl zaklít, když kolega mi docela mírně řekl: Tak to vem, prosímtě!

Tak jsem to vzal, prosímtě     a štěkl jsem své jméno.

Na druhé straně drátu protivný kvičivý hlas zopakoval moje jméno s otazníkem na konci.  Bublalo to ve mně. Jo, odsekl jsem.

V půl dvanácté budete mít v pokladně připravenou výplatu odměny za zlepšovací návrh.  Jo – a vezměte si sebou zaměstnanecký průkaz, je to přes dvacet tisíc, doložil  lahodný andělský mezosoprán.

 

Na východním obzoru za oknem se objevila  červená skvrna. Zapomněl jsem, že mne zebou nohy.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

05.01.2010 00:12:50Oldjerry
korektor
Print : i na mé straně potěšení jestiť. Děkan, Jane
04.01.2010 12:27:11Print
Potěšilo:-)*
25.12.2009 20:38:09Oldjerry
korektor
Vaude - ty jsi pan srandička - jaké skyfy? Ve špitále... jo : v 1991 jsem byl na kožní klinice. Zástupcem primářky byl mladý lékař, snad po fakultě a roce praxe (snad proto, že jako jediný další měl atestaci dermatologa). 6000 Kč hrubého, když jsem mu řekl, že mám dvojnásobek, nechtěl mi věřit, že jsem jen technolog v chemičce...)
Díky za ohlasy - snad jedinou vysvětlivku : možná, že se to dalo vylepšit, ale to bych přišel o ten pocit pravdivosti, který se mi, prosťáčkovi, velice zamlouvá. Samozřejmě, že si umím i vymýšlet, ale proč? vždyť je to paráda, jaké život tropí blbosti....
25.12.2009 20:12:58zvedavec
:) čím tá náhla zmena??? ;)
23.12.2009 13:13:31del.
áno......)
23.12.2009 13:12:11vindal drámo
viz precizní del. nesedí mi hlavně ta radost nad penízky:)
23.12.2009 12:46:02del.
...text dobře najíždí na můstek, ale počínaje druhou půlkou padá a padá....a to až k očekávanému "komunálnímu " závěru. Škoda.
Možná by stálo za to pohrát si s myšlenkou, nebát se
"ukročit" a dát celému textu (klidně) úplně jiný spád : takto působí poněkud ospale.

23.12.2009 12:29:45vindal drámo
hlavně první půlka, dokonalej popis+přesná nálada z toho jdoucí..
23.12.2009 12:20:45Noro_Good_by
ale detstvo som mal krásne;)
23.12.2009 11:06:41avox
jak se ten hlas najednou změnil... nebo jen tobě zněl jinak, co? :-)) */

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.