prach v koutcích úsvitů

v koutcích úsvitů

vláčí svůj stín

ve střípkách

snů měnících se    z noci

na přespříští

hladí splín

den se tříští

na kousky    co rozpouští se

v kalužích zrcadel

s vůní falešných světů

vrnících na povel

co mohou a co smějí

když už nechtějí

na zmatení duší není návod

potácí se    neposlušně

znalé

vstřebávají i sebe

plíží se z nebe

tančí v kapkách deště

mrznou v květech

na sklech

barevně průhledných

tříští se a štěpí

mrskají se     umírající

pláčou   

v žilkách krvavě modrých

smiřují se      už dané

jen se tváří v křeči

na postrach

že jen tak

nepromění se     v prach…