Nástěnka ztrát

Ležím schoulený pod peřinou

a ze strachu ucpávám všechny škvíry,

to aby mi neunikla

ani jedna myšlenka na tebe...

Slyším tě znovu říkat,

že i já jednou dospěji

a pochopím,

že existují i jiné problémy,

než otázky jak oslovit slečnu,

co v kavárně sedí u protějšího stolu,

že i na mě jednou dopadne tíha tohoto světa...

Zase jsi měla pravdu...

...nepřiznal bych to nahlas

a tak to raději polykám v polštáři,

ale jako vždy jsi ji měla...

Znovu slyším jak jsi mi říkala:

že má sebeláska tě ubíjí,

že masturbace je někdy fajn,

ale sex je lepší,

že včera jsem se ti zdál smutnější,

že zrcadla stíny duše nekradnou,

že práci za úsměv nedostanu,

že se ti po mě jednou bude stýskat,

že až se připíši na nástěnku ztrát,

tak ti mám zavolat,

prý na to vždycky budeš čekat...

Včera večer jsem tam byl

a když se nikdo nedíval, připsal jsem svoje jméno...

...pak jsi mi volala

a já,

já to nezvedal...