TIM A DIM II-7

Část sedmá

Dim ležel rozplácle na zemi a přes něho se ve stejné poloze nacházel Tim.

„Asi jsem to prase netrefil,“ pronesl Tim.

„Ty by si netrefil ani slona!“ vyhrkl naštvaně Dim.

„Toho bych určitě trefil. To prase totiž běželo nějak moc rychle a ani se mi nevešlo do mušky, protože bylo najednou moc blízko.“

„Ty si fakt blbec! A přestaň na mně ležet!“

„Už vstávám. Jééé Dime, slyšíš ten hluk?“

„To je hluk letadla!“

„Na vobloze je nějakej kouř!“

„Ty debile! Ty si určitě zasáhnul letadlo! Doufej, že to nebylo naše!“

„Tak to půjdeme zjistit. To letadlo támhle přistává,“ pronesl Tim a za chvíli běžel k plotu následován Dimem.

„Je to takový zvláštní letadlo, že jo. Křídla má spíš nahoře a má velký podvozek s koly. Ten asi nebude zatahovací, co,“ řekl Tim.

„Krucinál! To je německý letadlo!“ vyhrkl Dim.

„A jo. Má černý kříže! Tak to jsem měl tentokrát dobrou trefu! Myslíš, že bych mohl dostat vyznamenání za sestřelení letadla?“

„Hele, vylezli z něj dva Němčouři! Pokusíme se je zajmout!“ pronesl Dim.

„A co když voni budou chtít zajmout nás?“

„Tak je musíme zajmout dřív!“

„A to jim chceš jít naproti?“

„Ty blbče! Rychle se schováme a využijeme momentu překvapení!“

„A bafneme na ně a voni se leknou!“

„Neplácej blbosti a pliž se za mnou!“ řekl Dim a oba se záhy začali plížit travou, zatímco dva němečtí vojáci šli přikrčeně od pozorovacího hornoplošníku ke stavením statku.

„Dime? Jak se dlouho hodláš plížit?“ zeptal se Tim.

„Jen do tý chvíle, než nalezneme vhodný místo ke schování se.“

„A nebylo by lepší se úplně vodplížit pryč? Vono se může stát, že se nám je nepovede zajmout. A kdyby začali střílet, tak by nás mohli zasáhnout kulky.“

„Ty máš strach, co!“

„To ne. Jen vobavu. Já bych se rád dožil vítěznýho konce války. Vono by bylo blbý padnout před vítězstvím.“

„Přestaň kecat! Hele, schováme se do tý kadibudky! Je v zákrytu stodoly a budeme dobře krytý!“ pronesl Dim a oba vzápětí k ní doběhli.

„Jééé Dime, já se sem nevejdu!“ řekl Tim, když se marně snažil vecpat do vnitřku kadibudky.

„Proboha! Tak se rychle schovej někam jinam!“

„A kam?“

„Třeba na střechu!“

„To je dobrej nápad!“

 Dim se velkou škvírou ve dřevěných dveřích pozorně díval, když tu náhle se nad ním ozval hluk.

„Time! Snad nelezeš na střechu!?“ vyhrkl.

„Lezu! Je votadituť dobrej výhled!“ uslyšel Tima. A vzápětí se za rachotu kadibudka začala rozpadat, přičemž se ozvaly dva výkřiky.

KONEC SEDMÉ ČÁSTI

---