Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+14 neviditelných
Jako Schumacher ve svém stroji
datum / id19.01.2010 / 346389Vytisknout |
autorEdvin1
kategoriePovídky
upřesnění kategorieMinimalismus
zobrazeno3819x
počet tipů15
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog
Zase jedna příhoda z každodenního života. Minipovídka, samotný příběh si nezaslouží víc, než pár řádků.
Jako Schumacher ve svém stroji

Vyjel jsem z brány podniku jako Schumacher ve svém stroji. Už léta jezdím na kole stejnou cestou domů, znám zpaměti všecky její pasti, její zvuky, její vůně a světla či stíny. Nic z toho nevnímám.

Leda že se stane něco neobvyklého. Aspoň trochu neobvyklého.

 

Stalo se. Na mé stezce stál taxík. Ne poprvé, samozřejmě.

To mě vždycky štve, a pokaždé to taky vyvolává tichou otázku, jestli bych do něj neměl nabourat, když zde nemá co dělat. Můj advokát a jeho pojišťovna by mi pak už pomohli k předčasnému důchodu.

Objel jsem jej, jako obvykle. Ona by ta akce mohla trochu bolet, že.

Takže někdy příště.

 

Vjel jsem na vozovku a držel jsem se vpravo.

 

„Tú, tutú, tú, tutú,” ozvalo se za mnou. Auta nahodlila blinkry a už se klidila stranou. Zůstal jsem stát u okraje cesty. Sanitka projela kolem a vysílala na stěny domů blesky  svého majáčku. V žaludku jsem pocítil něco jako vzrušení. Hrdinní zdravotníci jedou, život, záchranu vezou. Sanitka kličkovala dál a brzy zmizela. Provoz se obnovil.

 

Ale jen co jsem se do něj zapojil i já, přiřítila se sanitka další, vlastně jakýsi rychlý a štíhlý vůz, co se proplete všude jako motocykl. Stačil jsem postřehnout záblesky majáčku za sebou, a už si vozy zase hledaly dírku někde vpravo. Byl jsem pomalejší, k vyhlédnuté proluce pod pouliční lampou jsem měl ještě kus, ale ten velící vůz nebo co to bylo za nestvůru se už rozeřval z plných plic. „Tú a tá a tú a tá,” znělo to jako za druhé světové, a když jsem nezrychlil, jeho nárazník ťukl do mého zadního blatníku a řidič zapnul sirénu druhou, která mne zvedla ze sedla snad silou svých vln a já odpálil vpravo, pak skokem plavmo, s kolem někde mezi nohama, pod tu vyhlédnutou lampu.

 

Auto projelo kolem a jeho zvuk se změnil, už nebyl tak vysoký, ale vyl dál a vrhal lidi i s auty do obou stran, jako když sněžný pluh rozhrnuje sníh na dálnici.

 

Nejdřív jsem jen skučel, svíral oční víčka a držel si lebku po obou stranách, ale pak jsem si začal třít spánky a nevnímal jsem ani naraženou kostrč, ani špínu na chodníku, co jsem v něm seděl, ani čepku, kterou jsem drtil na lebce svými dlaněmi.

 

A šeptal jsem, ze začátku jen tiše, v duchu, ale pak jsem ze sebe začal vydávat hlasité zvuky, slyšitelné asi dost daleko, protože mne lidi začali očumovat.

 

„Kurvy, smradi, hajzlové!” a mnoho jiných, ještě strašnějších nadávek. Nějakýho přežranýho, co ho trefil šlak, jedou zachraňovat, a klidně při tom přejedou člověka, ono jim to může být jedno, však potom odvezou i mne, a moje pojišťovna jim to zacvaká i s úrokama.  Zvedl jsem se ze země. Opřel jsem sebe i kolo o lampu a začal jsem zvracet.

 

 

Rozpálený a napumpovaný adrenalinem, s rozepjatou bundou, s rozevlátou šálou jsem spěchal k domovu. Lehce jsem se proplétal mezi domky naší čtvrti; byl jsem náhle ve skvělé náladě. To slůvko „Kurvy!”, co jsem si ze setrvačnosti opakoval, nabylo jakési nové, mně dosud neznámé, mazlivé podoby.

 

Objel jsem společné garáže a vjel jsem do naší uličky.

Tu jsem stiskl brzdy a než kolo zastavilo, už jsem stál oběma nohama na asfaltu.

 

Stála tam ta záchranná auta, ztichlá a osleplá. Jedno napříč přes chodník.

 

Ze sousedovic dokořán otevřených dveří vynášeli saniťáci nosítka, a na nich malou postavičku. Byla přikrytá až po bradu. Oči měla zavřené. Jeden ze zdravotníků šel podél nosítek a vysoko nad nimi držel láhev kapáku.

 

Hleděl jsem na tu bledou tvářičku a cpal jsem si pěst do úst.

 

 

 

(c) Zdislav Wegner 19.01.2010

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

20.08.2010 01:29:15Bíša
I to je život...
18.02.2010 15:27:16avox
Smutně pravdivé... */
26.01.2010 16:13:30Prosecký
Ahoj, Edvine! Příběh je to jistě plný obousměrných emocí. Přesto musím říct, že mi ta příprava na pointu připadá přece jen jaksi dlouhá. A závěr: ano, byl to tentokrát soused. Kdyby to ovšem nebyl on, mohl to být nějaký jiný dobrák, jenom ho neznáme. To že ho neznáme, nijak nezmenšuje objektivní bolest spojenou s jeho problémy. Za poměrně originální text přece jen tip.
Abych odlehčil: onehdy na našem činžákovém dvoře houkalo auto a zdálo se, že někdo sedí za volantem. Když jsem to zjistil, ptal jsem se blízkých, jak dlouho to už houkáa jestli náhodou tomu člověku uvnitř nic není. Odpověď zněla, že je to už dlouho a že toho člověka neznají. "Musí to být nějaký přistěhovalec!"
"Všichni jsme tady přistěhovalci," rozčílil jsem se.
22.01.2010 23:40:42Sebastiana
Bezva.
21.01.2010 20:23:31Tangens_Omega36
Já to myslel na Marvina. Trochu jsme se tu nedávno hašteřili. :-)
21.01.2010 10:11:39Edvin1
Se mi hned zdálo, že si porozumíme... :-)
20.01.2010 17:16:30Tangens_Omega36
Uf, to jsem moc rád, že si zase docela rozumíme. A dokonce jsi odhalil i něco, co mi uniklo. Skvělé, chválím... :-)
20.01.2010 14:40:52VT Marvin
záhada vyřešena, ten překlep je jinde, a blinkry mi opravil Word, teď jsem to viděl na vlastní oči :)

nahodLila blinkry (o jedno L více v prvním slově, při cestě Písmík-Word-Písmák to tam seklo ještě o chybu víc na blinkLy)

a to jsem myslel, že automatické opravy jsem už dávno vypnul :-/

juch, už jsem myslel, že magořím nebo si ze mě děláš šoufky a opravoval jsi to
20.01.2010 14:34:44VT Marvin
to je divné s tím blinkly, protože tak je v tom tvaru, co sis měl opravit, co mám z té schránky
20.01.2010 14:29:06VT Marvin
přehazuju chybky ctr+c a do Wordu a tys tam měl blinkly, to by to musel Word přepsat - moc tomu nerozumím, ale snad si nemyslíš, že nevím, co je blinkr a blinknout si

nechytil jsem se do pasti, je jedno, co bylo hlavní, jestli taxík nebo sanitky, mně to tam vadí, neříkám, že je to chyba

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.