Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Jako Schumacher ve svém stroji

19. 01. 2010
15
28
4623
Autor
Edvin1

Zase jedna příhoda z každodenního života. Minipovídka, samotný příběh si nezaslouží víc, než pár řádků.

Vyjel jsem z brány podniku jako Schumacher ve svém stroji. Už léta jezdím na kole stejnou cestou domů, znám zpaměti všecky její pasti, její zvuky, její vůně a světla či stíny. Nic z toho nevnímám.

Leda že se stane něco neobvyklého. Aspoň trochu neobvyklého.

 

Stalo se. Na mé stezce stál taxík. Ne poprvé, samozřejmě.

To mě vždycky štve, a pokaždé to taky vyvolává tichou otázku, jestli bych do něj neměl nabourat, když zde nemá co dělat. Můj advokát a jeho pojišťovna by mi pak už pomohli k předčasnému důchodu.

Objel jsem jej, jako obvykle. Ona by ta akce mohla trochu bolet, že.

Takže někdy příště.

 

Vjel jsem na vozovku a držel jsem se vpravo.

 

„Tú, tutú, tú, tutú,” ozvalo se za mnou. Auta nahodlila blinkry a už se klidila stranou. Zůstal jsem stát u okraje cesty. Sanitka projela kolem a vysílala na stěny domů blesky  svého majáčku. V žaludku jsem pocítil něco jako vzrušení. Hrdinní zdravotníci jedou, život, záchranu vezou. Sanitka kličkovala dál a brzy zmizela. Provoz se obnovil.

 

Ale jen co jsem se do něj zapojil i já, přiřítila se sanitka další, vlastně jakýsi rychlý a štíhlý vůz, co se proplete všude jako motocykl. Stačil jsem postřehnout záblesky majáčku za sebou, a už si vozy zase hledaly dírku někde vpravo. Byl jsem pomalejší, k vyhlédnuté proluce pod pouliční lampou jsem měl ještě kus, ale ten velící vůz nebo co to bylo za nestvůru se už rozeřval z plných plic. „Tú a tá a tú a tá,” znělo to jako za druhé světové, a když jsem nezrychlil, jeho nárazník ťukl do mého zadního blatníku a řidič zapnul sirénu druhou, která mne zvedla ze sedla snad silou svých vln a já odpálil vpravo, pak skokem plavmo, s kolem někde mezi nohama, pod tu vyhlédnutou lampu.

 

Auto projelo kolem a jeho zvuk se změnil, už nebyl tak vysoký, ale vyl dál a vrhal lidi i s auty do obou stran, jako když sněžný pluh rozhrnuje sníh na dálnici.

 

Nejdřív jsem jen skučel, svíral oční víčka a držel si lebku po obou stranách, ale pak jsem si začal třít spánky a nevnímal jsem ani naraženou kostrč, ani špínu na chodníku, co jsem v něm seděl, ani čepku, kterou jsem drtil na lebce svými dlaněmi.

 

A šeptal jsem, ze začátku jen tiše, v duchu, ale pak jsem ze sebe začal vydávat hlasité zvuky, slyšitelné asi dost daleko, protože mne lidi začali očumovat.

 

„Kurvy, smradi, hajzlové!” a mnoho jiných, ještě strašnějších nadávek. Nějakýho přežranýho, co ho trefil šlak, jedou zachraňovat, a klidně při tom přejedou člověka, ono jim to může být jedno, však potom odvezou i mne, a moje pojišťovna jim to zacvaká i s úrokama.  Zvedl jsem se ze země. Opřel jsem sebe i kolo o lampu a začal jsem zvracet.

 

 

Rozpálený a napumpovaný adrenalinem, s rozepjatou bundou, s rozevlátou šálou jsem spěchal k domovu. Lehce jsem se proplétal mezi domky naší čtvrti; byl jsem náhle ve skvělé náladě. To slůvko „Kurvy!”, co jsem si ze setrvačnosti opakoval, nabylo jakési nové, mně dosud neznámé, mazlivé podoby.

 

Objel jsem společné garáže a vjel jsem do naší uličky.

Tu jsem stiskl brzdy a než kolo zastavilo, už jsem stál oběma nohama na asfaltu.

 

Stála tam ta záchranná auta, ztichlá a osleplá. Jedno napříč přes chodník.

 

Ze sousedovic dokořán otevřených dveří vynášeli saniťáci nosítka, a na nich malou postavičku. Byla přikrytá až po bradu. Oči měla zavřené. Jeden ze zdravotníků šel podél nosítek a vysoko nad nimi držel láhev kapáku.

 

Hleděl jsem na tu bledou tvářičku a cpal jsem si pěst do úst.

 

 

 

(c) Zdislav Wegner 19.01.2010


28 názorů

Bíša
20. 08. 2010
Dát tip
I to je život...

avox
18. 02. 2010
Dát tip
Smutně pravdivé... */

Prosecký
26. 01. 2010
Dát tip
Ahoj, Edvine! Příběh je to jistě plný obousměrných emocí. Přesto musím říct, že mi ta příprava na pointu připadá přece jen jaksi dlouhá. A závěr: ano, byl to tentokrát soused. Kdyby to ovšem nebyl on, mohl to být nějaký jiný dobrák, jenom ho neznáme. To že ho neznáme, nijak nezmenšuje objektivní bolest spojenou s jeho problémy. Za poměrně originální text přece jen tip. Abych odlehčil: onehdy na našem činžákovém dvoře houkalo auto a zdálo se, že někdo sedí za volantem. Když jsem to zjistil, ptal jsem se blízkých, jak dlouho to už houkáa jestli náhodou tomu člověku uvnitř nic není. Odpověď zněla, že je to už dlouho a že toho člověka neznají. "Musí to být nějaký přistěhovalec!" "Všichni jsme tady přistěhovalci," rozčílil jsem se.

Sebastiana
22. 01. 2010
Dát tip
Bezva.

Edvin1
21. 01. 2010
Dát tip
Se mi hned zdálo, že si porozumíme... :-)

Edvin1
20. 01. 2010
Dát tip
Marvine, jaké BLINKLY??? Un nás se tomu říká BLINKR, ne blinkl! (blinkl - pozvracel se) http://www.stream.cz/video/398449-jak-to-dopada-kdyz-nedavate-blinkr To "stalo se" byla past - a Ty ses do ní chytil! Jako že ten taxík bylo to hlavní. Ovšem to jsem odbyl, a pak přišly ty drastické chvíle se sirénami, a hlavně má reakce na ně. A potom mé zahanbení. :-) Strukturu mého příběhu dobře sepsal Tangens - mrkni se na ni! Dík za comment! dědEd :-)

Edvin1
20. 01. 2010
Dát tip
Tangie: Téměř vše jsem zohlednil. Díky. V takovéto připomínky vždy doufám. :-)

Edvin1
20. 01. 2010
Dát tip
čekanka: Sám to slovo nepoužívám, tedy skoro ne. Ale jsem toho názoru, že eufemismy oslabují text. Člověk by měl nazývat vše pravým jménem. A když jsem zuřil jak ďas, musel jsem ten snad nejsilnější český vulgarismus použít. Bylo to mimo mou vůli a slušné vychování. :-)))

Edvin1
19. 01. 2010
Dát tip
Tangens: Velice děkuji za věcné připomínky, popřemýšlím o nich. Jen na vysvětlenou: přídavné jméno (nebo zde řadovou číslovku) někdy umístím na konec, když je chci zdůraznit. Možná si všimneš, že děláš, snad i s jinými druhy slov, to samé. O archaismus se zde nejedná. Činím tak však vyjímečně. Rozumíš mi? Vše ostatní beru.(A divím se, že jsem si toho nevšiml sám.) Taklamakan: Díky za milá slova i kritiku názvu. Víš, obvykle mne název povídky napadne nejpozději ve chvíli, kdy se přehoupnu přes psaní střední části. Zde mne nenapadlo nic. A tak jsem udělal to, co Johannes Mario Simmel: Vzal jsem do ruky tužku, zavřel oči, a píchl jsem do listu. Papír jsem propíchl na tomhle fragmentu.Napadne-li mne (nebo třeba Tebe) něco lepšího, šoupnu to tam. Tak i Tobě díky moc!

Taklamakan
19. 01. 2010
Dát tip
líbí se mi, jak popisuješ. dokážeš napětí vygradovat. navíc se nebojíš vhodně zvolené ironie, která navíc na konci zmrzne jak ten kyselý výraz na tváři cyklisty. miniatura je to slušná. nic víc bys asi z takového zážitku nevytřískal. trošku takové "cvičení" v pointování. popřemýšlel bych o názvu, aby více vystihoval povídku. tenhle je příliš zavádějící. asi se ti nechtělo nad názvem moc přemýšlet:-) jinak slušné čtení, akorát jsem při něm uvařil brambory:-)

Diana
19. 01. 2010
Dát tip
Fajn, zaujalo ***

jejdavilda
19. 01. 2010
Dát tip
veřejné připomínky nemám a tipuji soukromě*

Lakrov
19. 01. 2010
Dát tip
Zajímavý kontrast či prudký obrat v myšlení založený jen na takové drobnosti: Jak daleko od nás neštěstí zatne svou sekeru. Líbí se mi to. Tecnické připomínky soukromě. Veřejně tip.

Edvin1
19. 01. 2010
Dát tip
Aleš: Včera jsem si zase takhle jednou zanadával, když se za mými zády rozeřvala dvojitá siréna, i když to nebylo třeba - všichni už poslušně stáhli ocas mezi nohy a vyklidili závodní dráhu. Měl jsem fakt dojem, že to ten řidič udělal schválně, aby mě na...l. Podařilo se mu to. Cestou dál jsem se uklidňoval, a vymýšlel jsem pro něj hrůzné tresty. Ale ke konci cesty mne napadlo, jak bych se asi cítil, kdyby ti samí lidé vynášeli někoho z mého domu. V příběhu jsem toho někoho vynášeného přemístil radši k sousedům. Původní myšlenka se mi zdála ďábelská (sousedovic neštěstí tak moc nebolí). Díly za comment.

aha...takhle je to ovšem jiná. Zas taková "jen historka z natáčení" to není,přesvědčivý příběh, navíc dobře zpracovaný...Snad všechno dobře dopadlo, jestli je to podle reality...

Edvin1
19. 01. 2010
Dát tip
Jo, chyběly. Moc na to spěcháš. :-) Omlouvám se.

nechybějí tam nějaké řádky? Srazily se dvě sanitky? Jsem vedle jak ta jedle...

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru