Z Olomouce II.

Měl bychom pátrat opět po hloubce ticha

snaze nalézt podstatu     

                                      a hlubinu

čekáš na mou odpověď,

já však chci přemýšlet.

Pořád si sníš a nevíš

nepromluvíš ani holou větou

a až se probudíš,  tak to zjistíš

nebudeš vždy stále se mnou.

I to může být dar od Pána

žít v hranicích všednosti,

v klidu prožívat změny

nechat ležet nářky

a neprobíhat zdmi.

Uvidíme se snad vůbec někdy?