Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+11 neviditelných
Lanidor
datum / id01.03.2010 / 349177Vytisknout |
autorLakrov
kategorieMiniatury prozaické
zobrazeno3229x
počet tipů10
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Lanidor


Prolog


"Ty tu babi vůbec nemáš nic nového. Musíme ti něco koupit, až..."

"Já už s těmi starými krámy vystačím, děťátko. A až tu nebudu, stejnak to všechno vyhodíte."

"To ne, babi! Vždyť bys pak nic neměla, až by ses vrátila."




Bílý nosorožec


V rodném listu letopočet 1959. Pověsili ho v jedenašedesátém — rok tvého narození. Znáte se tedy od malička. Přinášel teplá pohlazení, spojovaná s čistotou. Právě z nich se možná zrodila ta osudová láska; okouzlení jakoukoli podobou živlu, jenž v sobě skrýval. A skrývá dodnes. Napohled však jen otvírá zadrátovaná ústa, plná rezavých šupin. Bezzubá, ale pozor, nesahat! Chňapnout umí. A snad i vzít život.

Odkud život vzešel? Z vody nebo z kolébky? To místo, kde napůl sedíš — napůl ležíš, se jí podobá. Kolébka života? Kazová; jiné se tehdy neprodávaly. Nebo jen ze známosti. Vykláníš se přes okraj, neuvidíš-li život přicházet — nebo odcházet?

Jen rozplizlá postava vystupuje ze skla na stěně. Ani ono už není tak ostře pravdomluvné, jak bývalo. Čas ho zahalil mlhou a při okrajích ozdobil temně zlatými květy. Přátelská shovívavost; kdysi se před ním třásla jinší těla! Tvé se tu dnes odráží po dlouhém odloučení, a tak tě napadá: Vidí se v nás zrcadla taky tak sešlá, jako my v nich?

I na tebe se už budu jen dívat, říkáš si, když padneš pohledem na další starou známou. Je příliš letitá, aby si někoho vážila; natož tebe. Možná by nikoho ani neunesla. Možná by ji zašlápnul. A ona by mu za to vzala duši a sebevědomí. Zůstaly by jen kilogramy času a newtony samoty.

Těleso ponořené do kapaliny je nadlehčováno silou... vlastního výtlaku. Čím je ale nadlehčováno v suchém doku? Jak dlouho už v něm stojí; se zmačkanými plachtami a pokrčenými stěžni. Byly časy, kdy jste spolu pluli do dálek; nad hlubiny tvé fantazie. Klidnou hladinou, bouřlivým vlnobitím i deštěm. Teď leží v ústraní, vedle mýdel, šamponů a pracích prášků. Kam jen to chtěl doplout...? Ale stačí, když natáhneš ruku, a smíš se zas nalodit a pohupovat se na vlnách. Jestlipak potápěči zkontrolovali stav dna pod čárou ponoru?

Noříš hlavu. Uši zaplavují hlasy z minula. Je ti zase pět a s obrázkovou knížkou se prvně učíš anglicky. Sun is yellow and sea is blue. Nechceš přece zůstat v přístavu a na lodích se mluví anglicky. Otevíráš oči. Shora skrz hladinu září slunce. Kdy tě vzali prvně k moři? ... nic si z toho nedělej. Tady byla voda teplejší a slunce bylo schované ve stínidle stavební lampy, která tu svítí dodnes. Vynoříš ruku a dotkneš se nahřátých žeber litinové skály. Nedávejte sakra ty mokré věci na topení! To chcete aby zrezivělo?! Umět tak po ní vyšplhat. A až nahoře, bude-li dost vysoká, možná uvidíš i led a sníh.

Druhou rukou nahmatáváš nejbližší úchyt; je plný vody. To jak se odtok kachlíku s prohlubní na mýdlo ucpal mokrou kaší. Slizká kostka ti vyklouzne z dlaně na prsa. Vtáhneš břicho, ona se rozjede, a než se zastaví v důlku, nadmeš břicho aby mohla plynule pokračovat v pohybu. Za odměnu tě polechtá v klíně, nadmeš-li se ve správný okamžik. Tak ještě jednou... Proč už ne?! Už je pozdě? Nebo proto, že už víš, že nejsou jen teplá moře, ale i taková, co ti zamalují okna ledovými květy, za nimiž nespatříš, co opravdu je, ale jen to, co spatřit chceš? A tak nevidíš, že všechna mýdla jsou dávno suchá a rozpukaná. To jen tady se nic nezměnilo.

Je ti zase... kolik ti bylo, poprvé...? Roztočit kohoutky a vyjít za dveře. Šumění sprchy a iluze stínů za sklem ti dovolovaly tajně obdivovat dosud nepoznané — obrysy těla. Jakéhokoli, na něž se dalo vzpomenout a v duchu je vysvléknout. Představy tě naplňovaly, plnily... Pozor, ať nepřetekou! Aby v nich zbylo místo pro tvé vlastní tělo, chystající se vybuchnout, a jak v snách se pak potácet zpět; zavřít vodu. Představy ale tekou dál. Venku za ledovými květy se pohne stín. Pane Chlupatej?! Pojďte se se mnou vykoupat! Vlastně promiňte, stále zapomínám, že vy vodu nerad. Tedy se na mě pojďte podívat, aspoň. Vy jediný smíte, zatím... Protože za dveřmi ještě nikdo nečeká... a v okně je závěs. Kdo ví, kdo je ve vás zakletý, mňoukáte tak tence... Ale za dveřmi nikdo nečeká.

Zas už je louže v předsíni; copak nemáme ručník?!

Uhneš pohledem. Osuška visí na porcelánovém nosu, vystupujícím z bílého kachlíku vedle dveří. Dodnes ti připomíná bílého nosorožce...

Všechno stejné, jako tenkrát. Pod hladinou, nad hladinou. Neotevírat dveře! Aby sem nevtrhnul usychající svět. Ještě chvíli... Než voda vychladne, protože pak nezbyde, než vytáhnout špunt a čekat, až minulost odteče. Jako odtekli všichni ti, kteří tu ze sebe smývali léta, až jim žádná nezbyla. Teď zbývá už jen setřít stopy. Po sobě; nebo na sobě? V sobě.


Vody ubývá. Za chvíli se dotkneš kýlem dna a proud tě odnese už jen kousek, než definitivně nasedneš na mělčinu a nakloníš se na bok. Ale všechno to je lepší, než zahálet v suchém doku. Snad se jednou dočkáš nového přílivu...




Vojevůdce — zrádce


Pořád se tu cítíme doma, protože tu doma jsme. Nepřipraveni na neodvratnou invazi těch, kteří začnou říkat: Teď je to tady naše! Protože to tady jejich bude. Zatím je na nás, jak daleko za bránu svého království je pustíme; ještě je. Ale jednou zvítězí oni, všichni. Čas bude jejich vojevůdcem. A taky je zradí.




Lanidor


V rodném listu letopočet 1959. Vykloníš-li se přes okraj, uvidíš lépe nahoru na modrostříbrný štítek:

 

Typ : EZT Obsah : 125 l

Napětí : 220V Příkon W : 1668

Prov. tlak: 8 atp Váha kg : 93

Ohřev : 8 hod. Výr. číslo: 248

Rok výroby: 1959 Norma ČSN 361470

E∫Č

Proč klopíš zrak? Protože víš, že dole u země najdeš dvířka třinácté komnaty? Váháš, vstupuješ. Tedy pouze tvá ruka, jako zástupce; jsou to jen malá dvířka. Pavučiny, prach, lahvička od vývojky. Rodinal R09, luštíš z nálepky. Otevřeš, přičichneš, rum. Tajný pomocník z dob, kdy tu potmě a v mokru vznikaly obrázky. Co všechno zůstávalo skryté, když se pod hladinou na bílém papíře začaly rýsovat siluety...? Neotevírat dveře! Aby sem nevtrhnulo všeničící světlo, než se sny ustálí. Zbyly ti nějaké? Funguje to kouzlo dodnes, bez vody? Zkoušíš číst nálepku pozpátku; dá se tak vrátit čas?

Schováváš zpět poselství v láhvi; pro lodníky budoucích generací. Sun is yellow and sea is blue.


Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

15.03.2010 20:55:52Tangens_Omega36
Prosím. ;-)
15.03.2010 10:49:19Lakrov
redaktor prózy
Děkuji za návštěvu a připomínky. Těší mě, že je o tento drobný textík takový zájem.
09.03.2010 19:16:07Marcela.K.
Lakrov je přes povídky. Já jsem jen básničková a povídky - na ty nemám tolik trpělivosti. Od Lakrov jsem se učila, ale nejsem dobrý žák ;-)
09.03.2010 18:57:48Tangens_Omega36
Ale, ale, mylenko, všichni jsme tak trochu Ivánci... :)
Tady se evidentně neshodnemem, ale mrknu se na Tebe, už jsem si pár Tvých děl četl a myslím, že Tvůj styl je mi bližší než Lakrovin. ;-)
08.03.2010 19:54:36Marcela.K.
Já se do zrcátka koukat nemusím, nejsem Ivan :-)
08.03.2010 19:41:59Tangens_Omega36
Do zrcátka se dívám každý den, ale nic závadného v mé tváři nevidím. A jak jsi na tom Ty? :-)
08.03.2010 19:26:57Marcela.K.
> V mém případě ani tak nejde o vkus, ale spíš o přísnost a nároky na kvalitu.

Podívej se do zrcátka, Ivánku. Co to máš na tváři?
08.03.2010 18:17:32Tangens_Omega36
Kdepak, nenapadám, to se Ti jen zdá. ;-) Se zařazením do vhodné škatulky je občas problém, to jo.
V mém případě ani tak nejde o vkus, ale spíš o přísnost a nároky na kvalitu.
S tím, že pár lidem se zdá některé dílo supr a mně průměrné nebo nic moc, se potkávám často, proto jsem přesvědčen, že zrovna na vás dvě jsem si určo "nezasedl".
Dost šetřím s vyloženě kladnou kritikou, ale na druhou stranu se snažím hodně omezovat i tu vyloženě zápornou. Vše má svoje pro a proti. ;-)
05.03.2010 21:12:05Marcela.K.
Davide, Lakrov mám jen jako "oblíbeného autora". Neznáme se osobně a tudíž neobhajuji osobu, ale tvorbu. Jediné, čím jsem Lakrov blízká je věk a ten je možná příčinou toho, že se při čtení takových textů nenudím, ani "neposkakuji".
Vzhledem k tomu, jak jsou některé z povídek Lakrov dlouhé, je tato opravdu, v poměru k nim, spíše "miniaturou". Ono je někdy těžké, hledat přihrádku, kam takový vzpomínkový text zařadit.

Nezlob se, ale mám pocit, že Ty jsi sem přišel už s negativním postojem vůči Lakrov, což dokazuješ i tím, že napadáš současně mě.
Drž se textu a ne toho, kdo je komu jak "usilovným obhájcem".

Naštěstí je to tak na světě zařízeno, že lidé mají různý vkus a líbí se jim odlišné věci. Já si tedy Lakrov ponechám mezi oblíbenými a budu se těšit na další povídky a Ty můžeš radit jiným. Myslím si totiž, že Lakrov Tvé rady opravdu nepotřebuje. A to co jsi ožlutil jako vážnou kritiku, můj nazor jen potvrzuje.
05.03.2010 20:43:58Tangens_Omega36
mylenka: na proz. miniaturu je to docela dlouhé, lepší by byla třeba kat. mimo, popř. ostatní, to bych byl asi o něco shovívavější.
Tvůj vkus poměrně znám a chápu, že se u takovýchto textů nenudíš a že Tě to asi i "pohladí", ovšem já se opravdu nudím hrozně, a to fakt nepřeháním. Značně subjektivní líbí/nelíbí celkem neřeším, jde mi hlavně o formální zpracování.
Tvoje stanovisko je zde mimořádně pozitivní, mé zase krajně negativní, takže ona objektivní pravda je někde uprostřed (jak tomu obvykle bývá).
Vím, že máš Lakrov jako velmi oblíbenou (nejen její díla), tak je mi jasný, že ji usilovně obhajuješ.
Víme o sobě svoje, no... :)
Autorce:
obkecala sis to pěkně, jen, co je pravda.
Dospěl jsem k závěru, že Tvá díla povětšinou nejsou můj šálek čaje, tak je raději nebudu číst (a nebo přečtu, ale nebudu hodnotit). Vzhledem k Tvé suverenitě jsou mé námitky či připomínky trochu jako házení hrachu na stěnu (mezi námi - já sám si taky moc nenechám kecat do mé tvorby, ale občas si poradit nechám, když uznám za vhodné).
A protože nejsem Narvah, ;-) tak se raději poroučím.
Hodně štěstí při další tvorbě.
David

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.