Dopad sbližovacích technik studentů matematicko-fyzikální fakulty (a jak z toho ven)

Vyprávěl jsem jedné slečně,

že je průměr kolmý k tečně,

zjevně ji tím neskutečně

nudím

O to víc mě udivuje,

že když ráno kulminuje,

že se vedle téhle slečny

budím

Co se stalo, rychle hádám,

Ona Eva a já Adam,

bez fíkových listů tedy,

zjevně

Pak zjišťuji, že je vdaná

za štábního kapitána,

a ten že to doma vede

pevně

Dál příběh jak z Ameriky,

slyším jen cvaknutí kliky,

klapání vojenských kanad

chodbou

Teď když světlo v chodbě hasne,

oběma nám bylo jasné,

co si bude myslet o nás

o dvou.

.

.

.

Řekl jsem mu nevšetečně,

že je průměr kolmý k tečně,

tvářil se dost vděčně , za to

ručím.

Potom sáhnul pro aktovku,

místo kvéru vytáh stovku,

myslel, že tu jeho ženu

učím.